Championnat, 3CM – Dvakrát muž a žena

3CM (Šárka Bočková). Foto: Vojtěch Brtnický.

Championnat

Championnat (v překladu mistrovství, šampionát) je autorská záležitost dvou francouzských cirkusových interpretů Coline Mazurek a Valentin Verdure, kteří se v Praze ocitli skrze spolupráci se souborem Cirk La Putyka na inscenaci Dolls.

Pár specializovaný na disciplínu „hand-to-hand“, tedy párovou akrobacii, si vzal za úkol tančit bez přestání, dokud nezazní sté pípnutí. Unaveně potácivě tančí za doprovodu unylé hudby už ve chvíli, kdy diváci přicházejí do sálu. Tanec v podivném „ploužákovém“ stylu pokračuje, občas někdo upadne, občas ho někdo zvedne, občas ho tam nechá a tančí dál sám. Někdy si jeden z druhého vystřelí a na okamžik předstírá, že se při pádu zranil a dál už to nejde. Performeři vysvětlují do mikrofonu svou situaci, a jak se představení vyvíjí, začínají být čím dál víc šílení. Křičí, běhají a párkrát na sebe vyskočí a ukážou nám perfektní stoj na obou i na jedné ruce.

Pohybově zajímavými momenty jsou změny svalového napětí především ve chvíli, kdy se napjaté svalstvo právě v náročných akrobatických pozicích promění v uvolněné a celá figura padá k zemi. A také naopak, když mrtvá těla vystřelí z ničeho nic do totálního nasazení, v mžiku před námi stojí ona neotřesitelně stabilní ve stojce na jeho rukou. Škoda ovšem je, že akrobacie je málo a taneční pasáže jsou choreograficky téměř nezpracované, stále stejné plouživé kroky působí nepromyšleně a nezajímavě.

Ani světelný design výrazu nepřidá, celou dobu se hraje v jediném celkovém nasvícení beze změny. Dalo by se předpokládat, že takový je koncept. Nenapomáhá to však vůbec ničemu. Únava, šílenství, křik i zběsilé hudební útržky gradují a mísí se, až konečně zazní sté pípnutí. Interpreti se obejmou, představení končí a divák si také oddechne. Odchází s pocitem, že to bylo opravdu dlouhé, ale v reálném čase to trvalo pouhých dvacet minut. Obraz, který v hlavě zůstane, budou jen velmi neotřelé, svěží a pro cirkus netypické kostýmy.  

3CM

Pražskou premiéru inscenace 3CM uvedli 30. května v Jatkách členové souboru La Putyka Vojtěch Fülep a Šárka Bočková. Ti se před dvěma lety rozhodli, že si to chtějí zkusit sami a po svém. Ke své první autorské cirkusové tvorbě si přizvali „vnější oko“, napůl zdomácnělého finského režiséra Maksima Komara. Prostor v sálu Jatek byl rozvržen tak, že diváci seděli přímo na scéně z obou stran, a kdo se nevešel, zbyla na něj první řada běžného hlediště. Všichni se tak mohli rychle ocitnout tam, kam je představení zvalo.

Objevuje se poblázněný muž, který se snaží oživit květinu a ponouká ji k letu. Působí staromilsky. Pobíhá, tančí a padá, je princem a klaunem v jednom. Představení nám sděluje, že muži o létání nic nevědí. Jsou příliš zakotveni v zemi. Tento se však létání snaží přijít na kloub, tedy tomu létání, které znamená žena.

Žena je nám představena jako cosi prchavého, lehkého. Přichází na scénu sice po zemi, ale dlouho na ní nevydrží a plynule „vysublimuje“ na zavěšený kruh. Chvilku se kolem něj obtáčí jako by se její buňky v plynném skupenství mísily se vzduchem. Žena dál plyne vzduchem přes mnoho lan, až nakonec schází na zem a zase se vytratí, aniž by muže alespoň chvilku brala vážně.

Šárka Bočková jakožto tanečnice se nepouští do zbytečných akrobatických výkonů a jde spíše po kvalitě pohybu. Choreografie na kruhu využívá poměrně běžné prvky, které jsou však elegantně propojeny. Žena přelézá na provazový žebřík. Ten je zavěšen do tvaru písmene U a jeho příčky jsou též provazové, takže nejde o standardní nářadí pro vzdušnou akrobacii. Tato část je velmi krátká, ale oproti kruhu se v ní objevují zajímavé pohybové figury, které by jinak zavěšené lano asi nenabídlo. Zdá se, že toto originální nářadí má velký potenciál, ale akrobatka se na něm, bohužel, dlouho nezdrží. Později sedí v síti, a než přepluje na cloud swing (lano zavěšené do tvaru U), stihne pustit dolů několik peříček. Jeho první část využívá ještě dalšího vertikálního lana, na němž se muž dole párkrát zhoupne a dá divákovi na moment naději, že se muži snad podaří odlepit od země a dostat se do jiných sfér. To se však nepovede, žena se k němu občas přiblíží snad i na tři centimetry, ale vždy se vrátí zpět nahoru. Ke konci si rozpouští svůj romantický účes, nechá se rozhoupat a vygraduje své vznášení se dynamickou pasáží. Ta je opět složena z poměrně jednoduchých prvků, ale působí překvapivě svobodně a extrémně vzdušně. Možná právě proto, že tato disciplína (tzv. swinging cloud) je většinou během představení provozována s jištěním, které obvykle kazí dojem volnosti. Zde ovšem jištění není. Divák jako by najednou začal zhluboka dýchat, a pokud na začátku přistoupil na danou estetiku, nevadí mu ani už po několikáté vypuštěná peříčka rozfoukaná větrákem.

Člověk jako by se ocitl v televizní pohádce z devadesátých let a Vojtěch Fülep se proměnil v Jana Čenského. Romantická estetika na hranici patosu je dle slov autorů inspirována Malým princem. Vcelku dobře však na té hraně balancuje a na nesprávnou stranu přepadne snad jen ve dvou momentech. Pro někoho to bude rozhodně kýč. Přesvědčí-li vás a vy přistoupíte na jejich hru, užijete si příjemný večer.  

Psáno z představení 29. května 2016, Jatka 78, Praha.  

Championnat & 3CM

Championnat
Choreografie: Simon Tanguy, Coline Mazurek a Valentin Verdure
Hudba: Julien Vadet
Kostýmy: Marzena Krzeminska
Hrají: Coline Mazurek a Valentin Verdure
Premiéra: 7. března 2015, Bleu Pluriel Trégueux  

3CM
Režijní spolupráce: Maksim Komaro
Koncept: Šárka Bočková s Vojtěch Fülep
Hudba: Martin Dytko, Jiří Hanus a Ondřej Malý
Kostýmy: Tereza Bartůňková
Light design: Jan Mlčoch
Produkce: Lucie Špačková
Premiéra: 25. května 2016, Cooltour Ostrava