Básníci, výtvarníci a tanečnice inspirováni abecedou

Ellen Jilemnická: Abeceda. Ukázka z knihy.

Autor Ester Trčková

Pro Vítězslava Nezvala byla abeceda motivem tvorby, jak sám uvedl v úvodu sbírky: „Písmeno mi bylo spíše motivem nežli námětem, kaménkem, jenž měl rozvířiti hladinu, záminkou k básni.“ Abeceda je sbírkou čtyřverší, která nesou pro poetismus typický, asociační, charakter. Volné verše inspirované jednotlivými písmeny klade za sebe do nenásilných vět. Básně pobízí čtenáře k imaginaci. Z jednotlivých veršů srší hravost, polytematičnost a obraznost.

Nezvalova Abeceda je považována za vrcholné dílo poetismu u nás. Hravé zpracování abecedy není pouze přímočarým ilustrativním spojením, je obrazovým tokem asociací, které básníkovi běžely hlavou, když přemýšlel o tvaru a významu jednotlivých písmen, a nabízí čtenáři mnoho zastřených básnických spojení s realitou doby. „Poetistické básně si programově nekladou za cíl pojednávat o básnickém subjektu, nechtějí být výpověďmi o básnickém já,“ uvedla Marie Kubínová v publikaci Tvůrčí subjekt a zobrazený mluvčí v tvůrčí poezii dvacátých let.

Podle Kubínové se jedná o texty, v nichž je zdůrazněna subjektivnost výběru (není u všech písmen stejně veliká) a vázanost na ryze individuální zážitek: „Někdy jsou asociace podřízeny širší poetice (H jako hrazda), případně jsou ‚prvoplánové‘ (S jako had, T jako šibenice, Y jako prak apod.); zdá se, že se v Abecedě kombinuje ryze individuální s nadindividuálním.“ (in Kolár, Robert. Edice Seminář České knižnice, sv. 24: Vítězslav Nezval: Abeceda (1924).Ústav pro českou literaturu AV ČR, Praha 2019, 17 s.)

Nezvalova Abeceda je významná nejen díky textům, ale také kombinací slova s výrazným vizuálním vjemem, jelikož poezii doprovázejí černobílé snímky od fotografa Karla Paspy. Zachytil na nich Milču Mayerovou, českou avantgardní taneční umělkyni a pedagožku, v černém kostýmu s holými pažemi a nohama, černobílou čepičkou na hlavě, jak fyzicky dotvářela jednotlivá písmena.

Pohyb tanečnice je na fotografiích zachycen s napětím a silným výrazem v těle i tváři a působí přitom lehce a hravě. Černobílé grafické zpracování a minimalistická jednoduchost pohybu a grafiky společně vytvářejí koláže tvarů lidského těla a geometrických obrazců. Vítězslav Nezval nepochybně tímto dílem inspiroval mnohé další autory, mezi něž patří i Ellen Jilemnická, jejíž stejnojmenná kniha vyšla v loňském roce. Autorka tak volně navazuje na dnes již legendární Nezvalovu sbírku. Namísto básníka, typografa, tanečnice a fotografa se tématu nově ujala sochařka, malířka a básnířka v jedné osobě.

Ellen Jilemnická se věnuje i autorské poezii a svou Abecedu vydala 96 let po Nezvalovi v nakladatelství Hagecius. Spíše však než k inspiračnímu zdroji, který má probudit tok asociací, autorka k jednotlivým písmenům přistupuje jako k výchozímu bodu a zadání, které naplňuje slovy začínajícími vždy konkrétní literou. V básních tak vznikají zajímavé obrazové přesmyčky. „Nemusela jsem ani přemýšlet, slova ke mně přicházela sama, stejné to bylo s kresbami. Měla jsem na Abecedu rok, zvládla jsem ji za měsíc. Kdybych to neudělala hned, tak energie vyprchá. Mám to tak se vším, do čeho se pustím, když sochařím, kreslím nebo píšu. Musím vnímat jakýsi tah, napojit se na téma, ponořit se do něj a plně se mu oddat,“ konstatovala autorka.

Jilemnická je také autorkou ilustrací, které její sbírku doprovázejí, a stejně jako u Nezvala jsou výtvarný doprovod a rukou psané texty básní navzájem propojené. Jedná se o barevné kresby dívek provedené perem a akvarelovými barvami, postavy mají na sobě pestrobarevné plavky, oblečení nebo jsou nahé. Chybí jim tvář a pozornost je více upřena na tvar nakresleného roztančeného těla. Kresby poutavě vynikají jednoduchostí vedení linky a čistotou provedení. Jilemnická použila navíc zažloutlé kladívkové čtvrtky, jejichž archivní odstín dodává kresbám na autentičnosti a zároveň působí nadčasově. Účinkují hravě, až dětsky, a pohyb na nich je zachycen vyšrafovaným stínem kolem postavy. Ilustrace nezobrazují tolik tvar písmen jako postoje Milči Mayerové, ale více volně sledují záměr pohybu vycházející z jednotlivých liter.

Obě zmíněné sbírky jsou v mnohém podobné slabikářům, s nimiž se setkáváme od útlého dětství. Na rozdíl od nich však nepřináší přímou pointu jako říkanky v prvních učebnicích mateřského jazyka, ale poetický text ponechává prostor pro čtenářův výklad. Nezval a Jilemnická našli v literách zásadní inspiraci. Stejně tak i my, ať už jsou náš věk a zkušenost jakékoliv, můžeme najít inspiraci v jejich poezii.

Text vznikl v rámci kritického semináře, HAMU 2023, vedený L. Dercsényi.

JILEMNICKÁ, Ellen. Abeceda. Praha: Hagecius, 2022. ISBN 978-80-908230-0-6.
NEZVAL, Vítězslav. Abeceda: taneční komposice Milči Mayerové. Reprint vydání z roku 1926. Praha: Torst, 1993. ISBN 80-85639-12-2.

Zdroje:

Kolár, Robert. Edice Seminář České knižnice, sv. 24: Vítězslav Nezval: Abeceda (1924).Ústav pro českou literaturu AV ČR, Praha 2019.

https://hagecius.cz/produkt/abeceda-ellen-jilemnicka/