Stanislav Buzek. Foto: soukromý archiv S. Buzka.
Krátce působil v baletní skupině Armádní opery, kterou vedl Luboš Ogoun. V letech 1955–1965 tančil v baletu Národního divadla. Šéfem souboru byl v té době Buzkův bývalý pedagog tance s partnerem Antonín Landa. Dvouletou vojenskou službu strávil v Uměleckém vojenském souboru, kde také vedl tréninky a tvořil své první choreografie. Od roku 1962 pak začal vyučovat klasický tanec na tanečním oddělení Státní konzervatoře a mezi jeho řadu úspěšných žáků, z nichž mnozí pak udělali kariéru v cizině, patřili kupříkladu Robert Strajner, Ivan Krob, Vladimír Klos, Josef Sklenář, Bohumil Reisner, Vlastimil Harapes, Jan Klár a další.
Erich Walter, šéf baletu v Düsseldorfu, který přijel v 60. letech do Prahy, nabídl Stanislavu Buzkovi angažmá. Léta 1965–1970 tak Buzek strávil jako sólista v düsseldorfské Německé opeře na Rýně. Rovněž se účastnil řady zahraničních turné a pohostinských vystoupení. V Českém tanečním slovníku se dočteme, že byl „výjimečně disponovaný tanečník typu danseur noble s vytříbenou technikou a čistou formou klasického tance“, ale měl rovněž schopnosti pro dramatické vyjádření obsahu rolí.
Byl předurčen pro role princů, které tančil v baletech Popelka (absolventské představení Státní konzervatoře v Praze 1955, ND Praha 1965, Düsseldorf 1967), Sůl nad zlato (1956), Z pohádky do pohádky (1956), Sněhurka (1961); v ND Praha dále tančil Merkucia v Romeovi a Julii (1962), Maura v Petruškovi (1962), Tammuze v Istar (1964). Z řady jeho postav v düsseldorfském repertoáru jmenujme titulní roli v Donu Juanovi Ch. W. Glucka (1965) a Prométheovi (1967), Prince v Ptákovi Ohnivákovi (1966), Apollona v Orfeovi C. Monteverdiho (1968) a Rudovouse v Labutím jezeře (1969).
Joan Sutherland, světově proslulá koloraturní sopranistka, mu nabídla účast na koncertech po Severní a Jižní Americe. Po dobu čtyř let následovala celá řada vystoupení v Bostonu, Philadelphii, Chicagu, San Francisku, Mexiku a na dalších místech. Ve světě navázal mnohá přátelství s velkými baletními osobnostmi (např. Neumeier, Grigorovič, Udaeta), s některými z nich ho vázala také jeho velká vášeň pro sběratelství historických artefaktů spojených s tancem: vybudoval rozsáhlou sbírku tanečních obrazů, plastik a fotografií.
Na počátku 70. let 20. století se rozloučil s aktivní kariérou a otevřel si v Düsseldorfu baletní školu. V roce 2000 se z Německa přestěhoval zpět do Prahy. Stále byl velmi aktivní, srdečný a štědrý. Po svém definitivním návratu do vlasti věnoval velkou část své sbírky tanečním školám (Katedře tance AMU, Taneční konzervatoři hl. m. Prahy). Angažoval se také v charitativních projektech a pomohl mnoha lidem. Zemřel po dlouhé nemoci 25. 9. ve věku 85 let. K jeho červnovému životnímu jubileu otiskly Taneční aktuality medailonek z pera Heleny Kazárové (https://www.tanecniaktuality.cz/osobnosti/stanislav-buzek-jubilujici).
Čest jeho památce!
Poslední rozloučení se bude konat 12. října ve 14 hodin ve Velké obřadní síni krematoria v Praze-Strašnicích.
Zdroje:
Stanislav Buzek - danseur noble. R-Studio Ústí nad Labem, 2004 (vydal Stanislav Buzek vlastním nákladem, bez ISBN, česko-německá kniha)
Vašut, Vladimír: Primoballerino. Taneční listy 1996, č. 6, str. 8.
Holeňová, Jana, ed. Český taneční slovník: tanec, balet, pantomima. Praha: Divadelní ústav, 2001. ISBN 80-7008-112-0.Český taneční slovník,
Petr K.
> Jenomže je tady druhá strana mince a tou jsou diváci, již, mohu-li se dopustit generalizace, bývají na oblastech spíše…Labutí jezero bez kontroverzí, otázek i inspirace