Ann Hutchinson Guest. Zdroj: Wiki commons.
Ve 20. století se ve světě tance rozšířily především dva systémy taneční notace – Benesh Movement Notation, kterou vytvořili Joan a Rudolf Beneshovi ve 40. letech a Labanotation (v evropském prostředí spíše pod názvem Kinetografie) choreografa a tanečního teoretika Rudolfa Labana z 20. let. A právě Labanově notaci zasvětila převážnou část svého života Ann Hutchinson Guest, která do ní přepsala na dvacet baletních děl od 19. až po 20. století.
Ann Hutchinson se narodila 3. listopadu 1918 na Manhattanu v New Yorku do rodiny Roberta a Delii Dany Hutchinsonových. K tanci se dostala prakticky náhodou, když v raném dětství prodělala několik závažných operací, které ji na dlouho upoutaly na lůžko, což mělo za následek její nemotornou chůzi. Lékař proto doporučil hodiny tance. V těch pokračovala i v Anglii, kde žila s otcem a nevlastní matkou a kde začala studovat na the Jooss-Leeder School v Dartington Hall. Zde se mimo jiné seznámila s Labanovou notací, a jelikož pro zápis, jeho pořizování i čtení projevovala přirozené nadání, vybral si ji samotný Kurt Jooss, aby zapsala jeho dnes legendární dílo Zelený stůl.
V jednadvaceti se vrátila do New Yorku, kde ve 40. letech tančila v inscenacích na Brodwayi a objevila se v choreografiích Agnes de Mille či Jeroma Robbinse. Problematika taneční notace ji však nadále zajímala, především proto, že byla přesvědčena o její klíčové roli ve světě autorského práva, duševního choreografova vlastnictví a dalšího předávání tance. V roce 1940 spolu s Eve Gentry, Janey Price a Helen Priest Rogers založila Dance Notation Bureau, neziskovou organizaci, jejímž úkolem je uchovávat choreografická díla a spolupracovat na jejich jevištních rekonstrukcích a jež funguje spolu se svým rozsáhlým archivem notací, fotografií a filmových záznamů dodnes. První zásadní publikací, pod kterou se Hutchinson podepsala, byla její kniha Labanotation z roku 1954, v níž představovala samotný systém americké taneční veřejnosti.
Hutchinson se však nezabývala toliko Labanovou notací, studovala materiály i systémy ostatních notačních systémů, aby poté choreografie, které v nich byly zapsány, převedla do Labanotation, tedy systému, který byl podle její expertízy tím nejlepším. Porovnání známých pohybových notací se věnovala v publikaci Choreo-graphics: a comparison of dance notation systems from the fifteenth century to the present, kde systémy rozdělila podle stylu zápisu, každému věnovala pečlivou pozornost a vypočítala jeho klady i zápory či problémy. Nepřekvapí, že Labanotation měla kladů nejvíce, současně však Hutchinson otevřeně přiznávala i její problematiku vyplývající z neznalosti Labanovy analýzy pohybu či zahlcenost zápisu mnohými drobnými detaily. Díky ní tak vznikly moderní notační záznamy děl jako Pas de six z baletu Markytánka (La Vivandière; 1844) Arthura Saint-Léona, Balet mrtvých jeptišek z Meyerbeerovy opery Robert ďábel (1831), španělská cachucha Fanny Elssler nebo Nižinského Faunovo odpoledne (1912), na němž spolupracovala s Claudií Jeschke a které se dle jejich zápisu uvedlo poprvé roku 1980. (Roku 2010 vyšla studie obou autorek pod názvem Nijinsky’s Faune restored: a study of Vaclav Nijinsky’s 1915 dance score: L'après-midi d'un faune and his dance notation system: revealed, translated into labanotation and annotated.)
V roce 1962 se Ann Hutchinson provdala za svého druhého muže, Ivora Guesta (jejím prvním manželem byl trumpetista Ricky Trent). Spolu byli až do Guestovy smrti roku 2018, kdy skonal v požehnaném věku 98 let.
Po celý život byla Hutchinson Guest zapálenou obhájkyní a propagátorkou notace jako ideálního prostředku pro uchování tance v jeho původně zamýšlené podobě. Už v 50. letech se setkávala s pochybnostmi, s dotazy, zda je notace vůbec potřeba, zda přece nestačí videozáznam. Na to lakonicky odpovídala: „Může snad film snímat tělo ze všech úhlů? A co kostým, který mnohé skryje? Budou tanečníci tančit nazí?“
Za svůj přínos tanečnímu světu získala Ann Hutchinson Guest řadu ocenění, byla držitelkou dvou čestných doktorátů, ocenění za Mimořádný přínos tanečnímu výzkumu od Congress on Research in Dance nebo stipendia Guggenheimova muzea. V loňském roce jí byl britskou královnou Alžbětou II. udělen Řád britského impéria MBE. Zemřela v sobotu 9. dubna 2022 ve svém londýnském bytě ve věku 103 let, přičemž ještě ve sto letech přednášela a v loňském roce zvládla odletět přes Atlantik ke svému oblíbenému jezeru Goose Pond v Massachusetts, kde pravidelně trávila letní měsíce po několik desetiletí.
Zdroje:
Language of Dance Centre, https://www.lodc.org
Royal Academy of Dance, https://www.royalacademyofdance.org
Roehampton Dance, http://roehamptondance.com
The New York Public Library, Archives & Manuscripts, https://archives.nypl.org
Genzlinger, Neil. Ann Hutchinson Guest, Who Fixes Dance on Paper, Dies at 103. The New York Times.
Petr K.
> Jenomže je tady druhá strana mince a tou jsou diváci, již, mohu-li se dopustit generalizace, bývají na oblastech spíše…Labutí jezero bez kontroverzí, otázek i inspirace