Twyla Tharp se narodila v americkém Portlandu ve státě Indiana 1. července 1941 jako nejstarší ze čtyř sourozenců Lecile a Williama Tharp. Rodiče pocházeli ze silně nábožensky orientovaných rodin, prarodiče na obou stranách byli kvakeři, kteří obdělávali půdu. Její matka vyučovala hru na klavír a se svou dcerou začala v tomto směru pracovat už v roce a půl. Když bylo Twyle Tharp osm let, rodina se přestěhovala do pouštního města Rialto v Kalifornii, kde její rodiče postavili a provozovali místní venkovní kino a jejich dům měl vlastní tělocvičnu respektive taneční sál.
Twyla začala navštěvovat taneční lekce v San Bernardinu, později se učila i mažoretky nebo flamengo. Ve dvanácti letech začala studovat balet u Beatrice Collenette. Mimo to se učila hrát na housle, bicí, kastaněty. Navštěvovala pacifickou střední školu a letní prázdniny strávila prací v rodinném podniku.
Studia na vysoké škole zahájila Twyla Tharp na Pomona College, ovšem už v létě se přestěhovala do Los Angeles, aby pokračovala v tanečním tréninku s Wilsonem Morellim a Johnem Butlerem. V polovině druhého ročníku pak přešla na Barnard College v New Yorku, kde studovala balet u Igora Schwezoffa v ABT, poté u Richarda Thomase a jeho manželky Barbary Fallis. Navštěvovala lekce Marthy Graham, Merce Cunninghama a Eugena „Luigiho“ Lewise, učitele jazzu. Školu absolvovala v roce 1963 s titulem z dějin umění a v témže roce debutovala jako tanečnice v právě začínající taneční skupině Paula Taylora pod jménem Twyla Young.
V roce 1962 se totiž provdala za malíře Petera Younga, malíře, kterého potkala na Pomona College, ovšem toto manželství, stejně jako to druhé s Bobem Huotem, skončilo rozvodem. Nicméně Huot a Tharp měli jednoho syna, Jesse, který se narodil v roce 1971.
Twyla Tharp si svou první vlastní skupinu založila už v roce 1964 (od roku 1965 nazvanou Twyla Tharp Dance) a začala skrze improvizaci experimentovat s pohybem. Prvních pět let ona a její tanečníci bojovali o místo ve světě tanečního umění, ale počátkem sedmdesátých let už začala být uznávána pro svou kreativitu, vtip a technickou preciznost ve spojení se streetwise s nonšalancí, díky čemuž vytvořila svěží taneční styl rozšiřující hranice baletu a moderního tance. K běžným tanečním krokům přidávala rytmizovaný, téměř neuctivě působící pohybový civilismus, nové skoky a pózy vycházející např. ze sportu, gesta bez mimického významu. Svou choreografickou techniku sama nazvala „vyplňováním“ pohybových frází.
Mezi nejinovativnější z jejích raných choreografií patří The Fugue z roku 1970 pro čtyři tanečníky, kterou vytvořila na rytmus vlastních nohou snímaný mikrofonem na podlaze. Od té doby tvořila se všemi druhy hudby, od Bacha, Haydna a Mozarta po raný americký jazz Fats Wallera a Jelly Roll Mortona, americký pop včetně písní Franka Sinatry, Paula Simona, Beach Boys, Bruce Springsteena nebo Davida Byrne. Využívala i tvorbu experimentálních skladatelů současné vážné hudby, jako například Philipa Glasse.
Kromě choreografií pro svou vlastní společnost vytvořila Twyla Tharp tance pro The Joffrey Ballet (v roce 1973 to bylo její první dílo pro jinou než vlastní skupinu), American Ballet Theatre (kdy spolupracovala s Michailem Baryšnikovem), The Paris Opera Ballet, The Royal Ballet, New York City Ballet, The Boston Ballet, The Australian Ballet, Hubbard Street Dance Chicago, The Martha Graham Dance Company, Miami City Ballet, Pacific Northwest Ballet, Atlanta Ballet a Royal Winnipeg Ballet. Její taneční díla provádějí i v současnosti soubory po celém světě a díky své paralelní práci pro svou company i renomované baletní soubory byla Twyla Tharp mezi prvními choreografy, kteří začali požadovat cross-over tanečníka, který by byl stejně doma v baletu i v technikách moderního tance.
V roce 1980 se její práce poprvé objevila i na Broadwayi v titulu Když jsme byli velmi mladí, kterou následovala další spolupráce na muzikálech a v roce 2002 sama režírovala muzikál Movin´Out na hudbu a texty Billyho Joela. Později pracovala i s hudbou a texty Boba Dylana nebo s písněmi Franka Sinatry.
Ve filmu spolupracovala s režisérem Milošem Formanem na filmech Vlasy, Ragtime a Amadeus a je autorkou tanců ve filmech Bílé noci (režie Taylor Hackford) a Udělá cokoliv (režie James Brooks). Mezi její televizní počiny patří dokument Sue's leg pro první epizodu PBS Dance in America v 1976, pro televizi BBC. Taktéž spolurežírovala televizní speciál Baryshnikov by Tharp.
Od ukončení studia na Barnard College v roce 1963 vytvořila Twyla Tharp více než sto šedesát děl: sto dvacet devět tanců, dvanáct televizních speciálů, šest hollywoodských filmů, čtyři celovečerní balety, čtyři představení na Broadwayi a dvě krasobruslařské rewue. Získala jednu cenu Tony, dvě ceny Emmy, devatenáct čestných doktorátů, cenu prezidenta Vietnamských veteránů z Ameriky, národní medaili umění z roku 2004, cenu Jerome Robbins a čestné uznání Kennedy Center (oboje v roce 2008). Mezi mnoho jejích grantů patří stipendium Johna D. a Catherine T. MacArthura. Je členkou Americké akademie umění a věd, Americké filozofické společnosti a čestnou členkou Americké akademie umění a literatury.
Na jevišti sama Twyla Tharp vystupovala až do poloviny 80. let, kdy přestala tančit, aby se mohla lépe soustředit na vedení své taneční skupiny, ale i na další projekty pro televizi a film. I přes své vytížení se však na jeviště v roce 1991 opět vrátila.
V roce 1992 vydala svou autobiografii Push Comes to Shove a později vydala ještě další dvě knihy. Jak již bylo řečeno, Twyla Tharp je stále umělecky činná. Naposledy vznikl dokument o jejím životě a tvorbě, který měl premiéru 26. března 2021 nazvaný Twyla Moves.
Zdroj:
www.twylatharp.org
https://biography.yourdictionary.com/twyla-tharp
Petr K.
> Jenomže je tady druhá strana mince a tou jsou diváci, již, mohu-li se dopustit generalizace, bývají na oblastech spíše…Labutí jezero bez kontroverzí, otázek i inspirace