Zemřel francouzský tanečník a choreograf Éric Vu-An

Éric Vu-An, zdroj: ericvuan.com

Éric Vu-An patřil k silné generaci francouzských tanečníků a tanečnic, jejichž kariéru ovlivnila jak Claude Bessy jako ředitelka pařížské École de Danse, tak Rudolf Nurejev coby tehdejší umělecký šéf baletu Opéra national de Paris.

Vu-An nastoupil do baletní školy v roce 1974, kde se setkával s předsudky kvůli svému původu a tmavé pleti. Ředitelka Claude Bessy si jej však vzala pod křídla a v patnácti letech Vu-An úspěšně prošel konkurzem do souboru pařížské Opery. Zde se mu dostalo Nurejevovy pozornosti, který talentovanému mladíkovi začal brzy dávat příležitosti se ukázat.

Kariéra v Opeře pro Vu-Ana nicméně skončila poněkud hořce. V roce 1986 jej během turné Maurice Béjart jmenoval étoile (hvězdou) spolu s generačním souputníkem Manuelem Legrisem. Nicméně Béjart k něčemu takovému jako hostující choreograf neměl patřičnou způsobilost, která náležela uměleckému šéfovi Nurejevovi, jenž jmenování dvou tanečníků anuloval. Legris v Opeře zůstal a étoile byl jmenován později v témže roce. Vu-An se rozhodl odejít, ačkoli se později do souboru několikrát vrátil jako hostující sólista.

Jeho následná kariéra se odehrávala na mnoha světových jevištích, kde pro něj tvořila choreografická jména jako William Forsythe, Carolyn Carlson, Alvin Ailey nebo již zmíněný Béjart.

Od devadesátých let Vu-An působil rovněž jako choreograf, k jeho dílům se řadí Les mémories d’Hadrien (1989), Perséphone (1998) nebo Don Quijote (2001). Vedle toho se věnoval herectví nebo zpěvu (vystoupil např. po boku Zizi Jeanmaire v Petitově Valentine’s Love Songs). Jeho nejvýraznější rolí na stříbrném plátně byl rytíř de Saint-Georges ve filmu Sucre Amer režiséra Christiana Lary.

Během kariéry získal Vu-An řadu ocenění, v roce 2004 se stal držitelem řádu Chevalier de la Légion d’honeur, v roce 2008 byl jmenován Officier de l’Ordre national du Mérite, roku 2011 pak Commandeur des Arts et Lettres.

V roce 1995 byl jmenován uměleckým šéfem baletu Grand Théâtre de Bordeaux, v roce 1997 získal stejnou pozici v Opéra Théâtre d’Avignon, a nakonec v roce 2009 v Ballet Nice Méditerranée. Zde byl Vu-An v roce 2018 obviněn jednou ze sólistek souboru z diskriminace a nemorálního chování. Případ se dostal až k soudu, divadlo započalo i vlastní interní vyšetřování, nicméně v roce 2022 byl případ pro nedostatek pádných důkazů odložen.

Od téhož roku bojoval Vu-An s rakovinovým onemocněním mozku, kterému podlehl 8. června tohoto roku, jen několik dní poté, co v květnu zemřel jeho manžel, bývalý generální ředitel Opéra de Paris Hugues Gall.

Zdroj: www.lefigaro.fr