Jaroslav Hladík (civilní fotografie). Zdroj Archiv Národního divadla.
Jako interpret tančil většinou ve svých inscenacích, z brněnských rolí jmenujme například titulní roli v Louskáčkovi (1922), Pierota v Pierotově snu (1922), Josefa v Legendě o Josefovi (1923), Prince v Labutím jezeře (1925), ztvárnil také titulní roli v Panu Twardowském a Petruškovi (1926), v Národním divadle v Praze to byl Advokát v Signorině Gioventù a Fráter Laktanc v Nikotině (1930). Málo výrazná byla jeho choreografická tvorba. Nastudoval přes 40 baletních inscenací (Plzeň, Brno, Praha), nejčastěji na hudbu O. Nedbala (Pohádka o Honzovi: Plzeň 1913, Brno 1921; Z pohádky do pohádky: Plzeň 1914; Brno 1920; ND Praha 1928; Princezna Hyacinta: Plzeň 1913, Brno 1923). Z tradičních titulů to byly například Coppélia (Plzeň 1919), Labutí jezero (Brno 1925) a Raymonda (ND Praha 1927); z moderního repertoáru Petruška (Brno 1926), Třírohý klobouk (Brno 1928), Pavoučí hostina (ND Praha 1931).
Dramaturgicky významnější bylo jeho uvedení prvního provedení domácích novinek: Kdo je na světě nejmocnější (Brno 1925), Ogelala (Brno 1927); v ND Praha: Skleněná panna (1928), Babička pokračuje (1929), Novákovy balety Signorina Gioventù, Nikotina (1930) a Slovácká neděle (1931). Jako pedagog se uplatnil i mimo divadlo, mezi lety 1921 a 1927 učil na brněnské konzervatoři. Jaroslav Hladík zemřel 9. července 1941.
Zdroj: HOLEŇOVÁ, Jana, ed. Český taneční slovník: tanec, balet, pantomima. Praha: Divadelní ústav, 2001. ISBN 80-7008-112-0.
Petr K.
> Jenomže je tady druhá strana mince a tou jsou diváci, již, mohu-li se dopustit generalizace, bývají na oblastech spíše…Labutí jezero bez kontroverzí, otázek i inspirace