Otevřený dopis Vizi tance: Ohrazení proti dezinterpretaci odborného článku a apel na stažení přílohy č.2

Logo Vize tance.

Vize tance letos v rámci své Oborové strategie nezávislého tanečního a pohybového umění vydala také přílohu č. 2 nazvanou Rozvoj znalostí v oblasti nastavení systémů a modelů fungování oboru v České republice i v zahraničí (dostupná zde), která se ale na svých 15 stranách zabývá na rozdíl od nadpisu pouze teorií tance. Není jasné, kdo je autorem textu této přílohy, a tedy i názorů v ní obsažených, nijak nepodložených, mnohdy mylných.

V celé kapitole je využit a uveden pouze jediný zdroj informací, odborná studie MgA. Lucie Burešové Výzkum tance: K problematice současných metod a přístupů (dostupná zde), publikovaná v časopise pro studium hudby a tance Živá hudba v roce 2013. Nejen, že není přesně specifikován název a zdroj článku, text a jeho závěry využívá nesprávně, s vytržením vět z kontextu, které tím mnohdy nabírají jiného, nesprávného významu. Jako autorka této studie níže poukazuji na nepřesnosti, které mohou způsobit neúmyslné šíření nesprávného nahlížení na teorii tance, výzkum a jejich metodologii:

1) Samotný název kapitoly strategie Vybrané přístupy k výzkumu jevištního tance (Příloha č. 2: 10) a pod ním doložka (převzato a upraveno Burešová 2013) je zavádějící, neboť původní studie nemluví pouze o jevištním tanci. Navíc není nikde uveden zdroj odkazující na původní text, aby sám čtenář mohl vidět rozdíly. Takto to vypadá, že autorka tyto části textu opravdu napsala, což není pravda.

2) První podnadpis Strukturální analýza Rudolfa Labana je sama o sobě nonsens. Rudolf Laban se nezabýval strukturální analýzou, ta vznikla v tanci až mnohem později a na základě mimo jiné i jeho prvních analytických teorií. Viz původní text:

Na základě systematických teorií Rudolfa Labana vzniklo mnoho analytických konceptů, které vyústily v aktivity tanečních badatelů v 60. letech 20. století v Evropě i Americe… V 70. letech jej ovlivnily i teorie nonverbální komunikace a kulturní antropologie z USA… Konfrontace odlišných přístupů americké taneční antropologie a evropské folkloristické etnochoreologie přinesla cenné diskuze o vytvoření univerzální terminologie taneční analýzy (Burešová 2013: 117)

3) Dále je nedostatečně popsán vývoj analýzy taneční formy, od pokusů o zkoumání rovnou k rozložení na minimální pohybové jednotky. Náhodný výběr vět, které na sebe logicky nenavazují, komolí koncept a vývoj metody. Na závěr odstavce je navíc přidán názor, který v textu není a autorka nesdílí, tedy že systematické školení zápisu i četby Labanovy notace je „v zahraničí zcela běžné“ (Příloha č.2: 10). To opět dokazuje absolutní neznalost kontextu.

4) Text převzatý z části původního textu nazvané Sémantická analýza tance je opět vytržen z kontextu tak, že to vypadá, že se badatelka zabývala zkoumáním pouze jevištního tance.

5) Kapitola přílohy strategie Tanec jako divadelní žánr (Příloha č.2: 11) je opět tendenčně zaměřena. Je složena z náhodně vybraných vět kapitoly, která se v původním textu nazývá Problematika divadelní interpretace tance – kódování a dekódování znaku (Burešová 2013: 120). Do stejného odstavce pak tým Vize tance vložil (zřejmě náhodně) věty z úplně jiné části textu, z kapitoly nazvané Taneční výzkum v současné společnosti (Burešová 2013: 126), která se zabývá postavením jakékoliv taneční činnosti z hlediska sociálního života člověka, tedy ne tancem divadelním.

6) Nepravdivá je tedy věta „Současná taneční tvorba a současné pohybové divadlo se v dnešní době samo často označuje jako proces identifikace v problematice gender, rasismu, v etnických, národnostních, menšinových či náboženských otázkách.“ (Příloha č. 2: 11), původní znění se odkazuje k badatelským otázkám při zkoumání tance v komunitách nebo diasporách, tedy při zkoumání tance participačního, nikoli prezentačního. Autorka vysloveně mluví především o tanci tradičním. To je zásadní nepochopení kontextu textu:

„Taneční výzkum v současné společnosti

S postupem „globalizace“ a mohutné migrace začaly jednotlivé kultury pociťovat ohrožení své vlastní identity. V mnoha multikulturních zemích se stal tanec „národním“ symbolem menšiny či etnika a vyjádřením příslušnosti ke komunitě. Právě v těchto diasporách se mnoho tradičních tanců dochovalo v živé podobě, na rozdíl od situace v krajině původu. Jejich funkce se však přenosem často pozměnila. Badatelé pozorují nejen dopady snah o zachování národní taneční tradice své kultury, ale také snah o vytváření nových tanečních tradic jakožto politických symbolů. Zkoumají také procesy socializace pomocí tance, či naopak, nepřístupnost účasti outsiderů při konkrétním tanci jako vyjádření soukromého vlastnictví určité komunity a její separace. Tanec je v dnešní době často vnímán jako proces identifikace v problematice gender, rasismu, v etnických, národnostních, menšinových či náboženských otázkách. Jeho tradice i současnost jsou neomylně ovlivňovány také politickou a ekonomickou situací. Společnost je sledovaná skrz taneční výzkum v konceptech komercializace, politizace, emancipace, globalizace, socializace. Každá kultura přistupuje k těmto společenským změnám jinak, stejně jako způsob, jakým jej odráží ve svém tanci.“ (Burešová 2013: 126)

Není možné, aby profesní organizace bez patřičného know how vydávala dokumenty, které nazve oficiálními a adresuje je ministerstvu kultury. Je urážkou oboru a všech, kdo se teorií tance aktivně v ČR zabývají, aby o jejich práci někdo šířil chybné a nepřesné informace, které jej poškozují. Je s podivem, že akademické instituce věnující se tanečnímu výzkumu a teorii nebyly přizvány ke spolupráci na tak zásadním dokumentu. Jménem katedry tance HAMU, na jejíž půdě výše citovaný výzkum vznikl, požaduji odstranění této velmi nezdařené přílohy z balíku „oborové strategie“, aby se zamezilo šíření nepravdivých informací.

Mgr. MgA. Lucie Hayashi, Ph.D. (rozená Burešová), vedoucí katedry tance HAMU, taneční publicistka a badatelka, členka Ústavu taneční vědy AMU