Rentgenový pohled génia, který předběhl svou dobu a který se pokoušel osvobodit ducha člověka, překročit hranici morálky a splynout s přírodou, proniká hluboko pod kůži svých modelů. Jako by zkoumal hranici života a smrti. A my vidíme krásného svobodného člověka plného lásky i sexuální touhy. Vidíme jeho svaly, kosti, jeho linii. Vidíme pulzující linii života. Vidíme mladého muže, dům, zrcadlo a přírodu v bouřlivé lačnosti než přijde předčasná smrt. Vidíme Egona Schieleho a náš pokus o jeho autoportrét.
„Květen, červen, červenec, srpen, září, říjen, chci vidět něco nového a chci to zkoumat, chci vychutnávat tmavou vodu, vidět praskající stromy v divokém větru, s úžasem si prohlížet ztrouchnivělé plody zahrad, naslouchat mladým březovým hájům a chvějícímu se listí, vidět světlo, slunce, těšit se z mokrých zelenomodrých večerních údolí, vnímat třpyt zlatých ryb, pozorovat bílé mraky, jak se hromadí, mluvit s květinami, trávou, pozorovat lidi a jejich zdravou barvu, naslouchat vznešené řeči starých kostelů s malými kupolemi a bez ustání běžet širokými rovinami k horám, chci líbat zem a sát teplou a měkkou vůni kopretin; pak vytvořím krásné barevné obrazy.“ - Egon Schiele Antonu Peschkovi, dopis, 1910
Zdroj: Jihočeské divadlo
Martin
Mé první Putyka představení a hned jsem si naběhl do něčeho, co patří myslim jinam. 30 min přenašeni objektů tam a zpět…Hey, Earth! Cirk La Putyka experimentuje s objekty, vizuálním uměním a novým cirkusem