Mohou být humanoidi lidštější než my sami? Odpověď na otázku hledá nová inscenace souboru Burkicom

Mohou být humanoidi lidštější než my sami? Odpověď na otázku hledá nová inscenace souboru Burkicom

V Praze zároveň fotografka Michaela Karásek Čejková točí v režii filmového režiséra Tomáše Luňáka pro inscenaci projekce, Jiří Konvalinka skládá a upravuje přímo na zkouškách původní hudbu a scénograf Marek Cpin finalizuje kostýmy a scénografii. Co se stane s umělou inteligencí, když začne žít svým vlastním životem ve světě bez lidí. Apokalyptická sci-fi po konci světa, který, jak říká Jana Burkiewiczová, byste si přáli  zažít.   

Tanečníci inscenace pocházejí z celého světa. Zatímco italský tanečník Lorenzo Giovannetti, v Dánsku působící slovenská tanečnice Paulína Šmatláková a v Praze usazený, byť na Slovensku a v Německu také působící slovenský tanečník Michal Heriban se už v inscenacích Burkicom objevili, Elena Praastrup Nielsen a Hikaru Osakabe byli do projektu vybráni na základě březnové mezinárodního konkursu. Zajímavostí je, že Elena v minulosti prošla právě souborem Holsterbro Dance Company, zatímco Hikarova cesta do Prahy vedla přes klasický balet v Japonsku a Kanadě a následné současné projekty v Mnichově. Tanečníci společně s Janou Burkiewiczovou nacházejí nový způsob pohybové komunikace. Nakonec na scéně inscenace člověka nepotkáte, jen pět futuristických humanoidů, poslední generaci umělé inteligence.

„Umělou inteligenci jako dosavadní vrchol technologického vývoje vytvořili lidé jako službu. Každým otevřením Spotify nebo iMusic používáme umělou inteligenci, která nás lépe a lépe a lépe definuje. Vnímá naše potřeby a přání, stará se o nás a zároveň nás tím uzavírá do našeho vlastního já, ve kterém nás nic nezaskočí. Snad ze strachu o zneužití jsme A.I. vtiskli výrazně kladné lidské vlastnosti – pokoru, snahu porozumět, vyhovět. Naprogramovali jsme jí jako sen o sobě samých, vytvořili stroje jako nástroj obrazu někoho, kým bychom sami chtěli být a co bychom chtěli umět,“ popisuje téma představení autorka konceptu a choreografka Jana Burkiewiczová.

Tanečníci symbolicky znázorňují humanoidy ve světě bez lidí po blíže nespecifikované apokalypse. Byli zrození, aby nám sloužili, ale my zde již nejsme. Bloudí ve svých programech a v záblescích svých dat nacházejí člověka sami v sobě. Tak jako v samotné inscenaci.

Zdroj: blue gekko