V anotaci k představení Teresy Stelzer stojí: „Zatímco se v prostoru stále vznáší otázky, jak mluvit s vlastním tělem a jak ke svým schopnostem přišlo, mezitím se kolem míhají výrazy jiných těl: Inspirující. Matoucí. Otravné. Nechutné. Něžné. Všechny tyto zkušenosti a vědomosti všech těchto těl! Mohlo by to snad být užitečné!? Co bylo dřív, co má větší váhu a co s tím a jak se v to neztratit? Teresa Stelzer pomocí tance a pantomimy sbírá příběh(y) těla. Následně se nabízí možnost přispět částí vlastní historie.“
Spojeny kostýmem tvoří Julie a Carmen Jung tělo podivné vesmírné bytosti, která je sužována gravitací a beztíží. Ve spojení s novou hudbou Matouše Hejla a light-designem Jaroslava Repky se nechají ovlivnit zvláštními podmínkami, které s sebou přináší unikátní prostor synagogy.
„Nyní se nacházíme na vrcholu života Slunce: již 5 miliard let září obří hvězda, kterou smyslně nazýváme Slunce, do nekonečného vesmíru. Věda předpokládá dalších 5 miliard let jasu. Přesně zde se zrodí další hvězda - Holly - nejmenší ze všech hvězd. Ve sci-fi n:g:n vzniká nová gravitace. Holly zkoumá svou existenci, snaží se pochopit, kde se nachází. Bez orientace si ji prostě vytvoří,“ dodávají autorky.
Zdroj: Krajinou přílivu
Kata Zagorski
No jo, niekedy sa nepodarí. Ale zase niekedy je to komunikačne konzistentné, aj celkom adresné aj javisková istota tam…Nadčasově neuchopitelná excelence, anebo přehlédnutí diváka?