Filip Staněk. Foto: Petr Kurečka.
Je pochopitelné, že se soubory snaží s veřejností udržet kontakt a že obor hledá náhradní cesty. K dispozici je jediná platforma, internet. Ze všech stran se teď hrne „kultura on-line“. Přenosy, streamy... Chápu, je to pud ekonomické, managementové sebezáchovy. Neměli bychom ale zapomínat, že všechna tato řešení jsou pouze náhradní, ne plnohodnotná. Osobně mi jdou polovičatá řešení proti srsti. Tanec on-line je totiž jako virtuální sex: technicky možný, ale nějak to prostě není ono. Indiáni věří, že fotografie vám vysaje kus duše (Instagram jejich domněnky potvrzuje), totéž se, dle mého, děje i s tanečními filmy. Nemůžeme-li nyní do divadla, nemusíme přece tlačit na pilu, v životě jsou i jiné věci.
Jenže jaké? Vždyť nám sebrali tanec! Existují druhy umění, které karanténou netrpí. Knihy, hudba, filmy, například. Konečně je čas přečíst si dobrou knížku, vychutnat celou symfonii, zhlédnout film, který mi ve shonu unikl. Konečně můžeme taky na vlastní kůži zažít to, o čem umění odnepaměti vypráví: lásku, přátelství, nenávist; koneckonců jsme doma zavření se svými blízkými. A jestliže strádáte jako umělci, není nutno bořit piruetami nábytek. Zkuste napsat povídku, namalujte obraz, nafoťte sérii autoerotických aktů. Je osvěžující ventilovat umělecký přetlak pro jednou jinak.
Soucítím se všemi, kterých se situace dotýká finančně i nedej bože zdravotně. Do první kategorie spadám ostatně taky. Přesto je dobré si uvědomit, že v tom nejsme sami a nejsme na tom nejhůř. Mnoho podnikatelů krize zasáhne hlouběji. A jsou zde taky lékaři, zdravotníci, staří a osamělí lidé, matky samoživitelky, před nimiž je mi stydno si nyní stěžovat. Vezmu-li to obšírněji, virus zastavil chod společnosti, ale zdaleka nezastavil vojenské konflikty a jiné katastrofy. Vzdáme-li se – jako obor i jako jednotlivci – egocentrické perspektivy, zjistíme, že pomoc je potřeba v prvé řadě někde jinde. Ano, i umělecký sektor potřebuje zachraňovat, ovšem až druhotně.
Krize bezesporu vybízí k rychlému přeskládání priorit a hodnot, je ale potřeba mít na zřeteli celek. O kulturu se nebojme, je to skálopevný obr, kterého jen tak něco neskolí. Dobrá zpráva je, že nejvíc chutná hladovému, a nevím jak vy, já vždy něco docenil až poté, co jsem to na okamžik ztratil. Situace ochromí ekonomiku, nikdo neví, co bude potom, vím. Taky netvrdím, že to všichni přežijeme bez úhony; chci jen připomenout, že ekonomické hledisko není to jediné. Věřím, že kvalitní umění vyvěrá z kvalitní duše a pouze kvalitní umění je schopno duši vyživit.
Zvykli jsme si o společnosti mluvit jako o organismu a koronavirus, jak známo, v organismu napadá plíce. Jsou-li plíce společnosti ochromeny a umělecký provoz nemůže volně dýchat, je to jistě nemilé. Pokud ale budeme šidit duši, může to mít v konečném důsledku pro kulturu horší následky než dočasné ekonomické kóma. O duši je totiž v organismu třeba pečovat nejvíc.
Další sloupky si můžete přečíst ZDE.
Kata Zagorski
No jo, niekedy sa nepodarí. Ale zase niekedy je to komunikačne konzistentné, aj celkom adresné aj javisková istota tam…Nadčasově neuchopitelná excelence, anebo přehlédnutí diváka?