Restart

Josef Bartoš. Foto: Barbora Škrobáková.

Autor Josef Bartoš

Kdy naposledy jsme měli možnost zhlédnout tolik uměleckých produkcí on-line? Samozřejmě, nic se nevyrovná pravému divadelnímu zážitku, kdy se nakláníte zleva doprava, abyste viděli přes vysoký účes dámy před vámi, nebo se snažíte nemyslet na to, jak vedle vás někdo vybaluje hašlerku z obalu… Ale pokud jsme si doteď mysleli, že internet a zejména YouTube dává dostupnosti audiovizuálního materiálu po celém světě zelenou, tak pandemie boří všechny semafory. Však Berlínská filharmonie dala k dispozici přes 600 svých koncertů do éteru. Jen tak, bez dalších řečí. Český tanec je v tomto ohledu zdrženlivější, ale Cirk La Putyka po úspěšné premiéře Memories of Fools odehrál v prázdných Jatkách78 reprízu, kterou natočila a živě přenášela televize Mall TV. Ta se koneckonců spojila s firmou Donio a pod hashtagem #kulturazije se nyní koná veřejná sbírka na činnost spolupracujících souborů. Diváci tak mohou zhlédnout hned několik inscenací přímo z pohodlí svého gauče. Například dnes se přihlásí ke slovu Cirk La Putyka a zpřístupní na svých sítích záznam inscenace Up End Down s hudebním doprovodem Filmové filharmonie.

A co samotní umělci? Koronavirus můžeme s velkou nadsázkou přirovnat k restartu, ale natvrdo zmáčknutím tlačítka „power“. Běžný denní itinerář „na volné noze“ totiž vypadá tak, že běháte z jednoho místa na druhé, po cestě v tramvaji nebo v metru do sebe narychlo házíte oběd, který jste si nestihli před přejezdem ohřát a večer uleháte s hlavou plnou věcí, které jste ten den ještě měli udělat. A teď? Je to jako když ve chvíli zoufalství náhle monitor počítače zhasne a vy máte chtě nechtě volnou myšlenkovou kapacitu, než se mašina opět rozjede. Většina z nás teď sedí doma a má čas. Přitom jsme si už dávno přivykli na jeho nedostatek, stal se takovým tajemným zaříkávadlem, mytickou mantrou vyřknutou při každodenním proklínání diáře. Najednou ho ale máme fůru, spadnul nám prostě do klína. Je to ale jen na chvíli, jako při restartu počítače, protože pandemie ani strach tu nebudou věčně. Čas sice draze vykoupený, ale je tu a je jen na nás, jak ho využijeme.

Další sloupky si můžete přečíst ZDE.