Klára Huvarová. Foto: Klára Tylčerová.
Dobrá novinařina je dřina. Ze spousty důvodů. Třeba i proto, že se na ni jde jen těžko připravit předem. Stejně jako se nedá plnohodnotně vystudovat ve své obecnosti – alespoň podle mě, studentky posledního ročníku žurnalistiky na Masarykově univerzitě.
Diplom z ní sice (doufám) dostanu, ale to nejdůležitější se na škole nenaučím. A stejně je to u mnoha dalších oborů, já vím. Novináři*ky ale oproti ostatním profesionálům*kám reflektují v podstatě všechno, co se kolem nich děje. Kromě zručnosti v novinářském řemesle, nastudování komunikačních teorií a přehledu o mediální scéně potřebují mít i odborné znalosti v ostatních oborech, o kterých referují. Ať už se tedy věnují politice, počasí, sportu, kultuře nebo čemukoliv jinému, musí se z velké části dovzdělat sami. Na škole si mohou otestovat formu, v praxi nabírají obsah.
To vše jistě dává smysl vzhledem k širokému záběru novinářské profese. Proto taky studenti*ky žurnalistiky při škole absolvují stálé více (povinných) praxí, alespoň u nás v Brně. A proto se projevuje i snaha začínající novináře*ky úžeji specializovat, jak to mým magisterským kolegům nabízí v Praze, a to včetně zaměření na kulturní žurnalistiku. Zdá se tedy, že jsme na dobré cestě.
Taneční publicistika ale v každém případě zůstává pozadu. Nečekaně. Na trénování recenzí totiž není čas. Žurnalistických žánrů je mnoho a přednost dostávají ty univerzálnější. Stačí si zpracovat pár reportáží, stejný princip se pak překlopí na jiný obsah. Alespoň to je moje zkušenost. A ač si na svém studijním oboru mnohého vážím, nenápadné upozaďování tance a divadla za ostatní oblasti „serióznější“ žurnalistiky mě vždycky mrzelo.
Vypadá to tedy, že kulturní publicisti*ky se nakonec musí spolehnout především na svou intuici a sebevzdělávání. Vystudovaní novináři*ky si doplňují chybějící vhled do uměleckého prostředí, publikující umělci*kyně a absolventi*ky tanečních oborů zase dohánějí žurnalistickou praxi. Je ale takový systém dlouhodobě udržitelný?
Poznámka redakce: Tento text vznikl v rámci projektu Taneční kritika v evropském kontextu. Projekt je realizován za finanční podpory Evropské unie prostřednictvím Národního plánu obnovy a Ministerstva kultury.
Martin
Mé první Putyka představení a hned jsem si naběhl do něčeho, co patří myslim jinam. 30 min přenašeni objektů tam a zpět…Hey, Earth! Cirk La Putyka experimentuje s objekty, vizuálním uměním a novým cirkusem