Ať jedí koláče?

Bára Truksová. Foto: David Konečný.

Autor Barbora Truksová

Připomnělo mi to ještě jednu besedu, a sice březnové ND Talks: Ekonomická a sociální situace lidí pracujících v divadle. „Všechno to špatný, co tady slyšíte, si vynásobte tisícem a dostanete se k přibližné situaci zaměstnanců v technických a podobných složkách v divadlech,“ uvedl režisér Jan Frič při ND Talks. V roce 2021 vznikla mezi divadelníky anketa, ze které vyplynula smutně zajímavá čísla: výše průměrného hereckého platu v angažmá je 21 685 Kč. Herecký honorář za nazkoušení inscenace je pak 12 040 Kč u mužů, u žen jen 9 190 Kč, celkový průměrný měsíční příjem z divadelního herectví činí 17 909 Kč u mužů, 15 977 u žen. Průměrný měsíční příjem za režii? 24 700 Kč.

Víte, jaká byla v minulém roce průměrná mzda? 37 041 Kč, v Praze 46 152 Kč. Minimální důstojná mzda v Praze? 32 438 Kč. Platy divadelníků se ale bohužel blíží spíše jinému číslu: 16 200 Kč, což je hodnota minimální mzdy. Vrátíme-li se k citaci Jana Friče o technických profesích, je snadné propadnout beznaději. Ani ti, kteří nejsou na volné noze, a tedy mají alespoň nějakou jistotu, nemohou skákat radostí. V případě technických profesí to při tabulkových platech znamená od 17 tisíc hrubého při plném pracovním poměru.

„Tak asi lidé od divadla pracují méně,“ mohl by někdo říct. Není tomu tak; kdyby se čas, který tráví prací režiséři, přepočítal na dny s běžným počtem pracovních hodin, znamenalo by to pro ně rok dlouhý 540 dní. Není divu, že někteří talentovaní tvůrci, například režisér Janek Lesák, již ohlásili ukončení kariéry, neboť i přes úspěchy na poli uměleckém není možné se při současném systému uživit. A to nemluvíme o rozdílu v odměňování mužů a žen, který v některých oblastech činí až 25 %. Řešení jsou polovičatá – na mediálně oslavované zářijové 10% zvýšení tabulkových mezd (které se navíc týká pouze těch divadelníků, kteří jsou vedeni jako státní zaměstnanci) totiž zaměstnanci obvykle ani nedosáhnou. Tabulkové mzdy se sice zvýší, ale jelikož na to zřizovatelé, potažmo kulturní instituce již nedostanou potřebný finanční obnos, jsou nucené o tuto částku snížit osobní ohodnocení (pokud například činí základní mzda 20 tisíc a osobní ohodnocení 4 tisíce, bude nyní činit základ 22 tisíc, ale osobní ohodnocení pouze 2 tisíce).

Po vysoce kvalitních příspěvcích přišla část na moderovanou panelovou diskuzi, která představovala pro zúčastněné „studenou sprchu“. Kulturní sféru zastupoval Jan Kvasnička, Eva Kejkrtová Měřičková a Yvona Kreuzmannová. Avizovaná účast ministra kultury Martina Baxy se nekonala, stejně jako účast osloveného Mariana Jurečky, ministra práce a sociálních věcí (zde nutno říci, že tak bylo z důvodu jednání vlády). Za politiky se zúčastnil Marek Výborný, člen Podvýboru pro kulturu PS ČR, po jehož nešťastných poznámkách typu „uvědomte si, že školství bylo podfinancované, a tak má přednost před kulturou“, „pokud bude nabídka pestrá, lidé si uvědomí, že jim kultura něco přináší“ a zejména „všichni jsou zvyklí natahovat ruce“ se diskuze stala vysoce napjatou. Ukazuje se, že stále dochází k nepochopení přínosu a důležitosti kultury jako takové, projednávání navrhovaných opatření se odsouvá. Během konference ve Vzletu byla přitom představena řada opatření, která jak profesní, tak i odborové organizace prosazují a v rámci tripartity o nich jednají. Zároveň, jak během diskuze zaznělo, pokud nebudou splněny reformy v Národním plánu obnovy, což znamená právě zákon o statusu umělce či legislativa k vícezdrojovému financování, nedostane segment kultury žádné finance. Dokud a pokud si tak političtí činitelé neuvědomí, že umělecká tvorba není jen volnočasovou aktivitou pár nadšenců, nelze předpokládat, že se změní neutěšená situace pracovníků v kultuře.