Na velké scéně Forum Karlín vyvrcholil 30. ročník mezinárodního festivalu současného tance a pohybového divadla. Po neuvěřitelných a složitých peripetiích se ředitelkám Yvoně Kreuzmannové a Markétě Perroud daří pořádat akci na vysoké úrovni a zároveň vysílat českou taneční scénu do zahraničí a propagovat ji.
Na závěr festivalového maratónu se představil izraelský tvůrce Emanuel Gat s inscenací Sunny, společně se svým souborem deseti tanečníků a francouzským zpěvákem a hudebníkem Awirem Leonem. Dnes již uznávaný umělec založil v roce 2004 v Izraeli vlastní taneční skupinu po nabytých zkušenostech u význačných choreografů Liata Drora a Nira Ben Galy.
Gat se proslavil netradičním uvedením Svěcení jara Igora Stravinského. Posléze trvale zakotvil v Istres v jižní Francii a pomalu dostával větší příležitosti k tvorbě. Jednak bývá stálým hostem na mezinárodních festivalech, otevřené dveře měl především na Montpellier Danse, a získal již několik ocenění. Je zván i na světové scény (Opera v Paříži a v Lyonu, Marseille, Sydney Dance Company, Cedar Lake Company aj.). Jeho důležitá díla Brilliant Corners, The Goldlandbergs, Corner études nebo Plage Romantique byla velmi dynamická a muzikální.
V Praze se poprvé představil jako host Národního divadla v Timeless na podzim minulého roku. V kleštích velikánů George Balanchina a Glena Tetleyho neměl zrovna velký úspěch. Zvolil téma pro dva tanečníky (Separate Knots) v různých konstelacích: jednou duet tančí jen dívky, pak jen pánové a jedno obsazení je pro muže a ženu. Klavírní komorní hudba Fryderyka Chopina v příliš úzkém kruhu umělců však na scéně Národního divadla zapadla.
Gatova díla působí leckdy jako improvizace, když choreograf záměrně syrově pouští v plén i nedotažené pohybové vazby, které se ocitají na hraně civilního projevu. Umí však přesně pracovat na daných kompozicích, pohybových vazbách a frázích. Takže tanečníci přesně vědí, co a jak mají tančit. Fráze sólových výstupů, dvojic a malých skupin přehazuje jednu přes druhou. Choreografie tak působí jako neorganizovaný chaos, a přesto vytváří určitý kompoziční celek, zvláště když choreograf pracuje s větší skupinou tanečníků a na větší scéně. S prostorem si dobře rozumí a v tomto smyslu jsou jeho kompozice vždy zajímavé.
Sunny vzniklo v úzké spolupráci s francouzským zpěvákem, hudebníkem a performerem Awirem Leonem, který původně i tančil. Hudebně je inspirováno slavnou skladbou „prince soulu“ Marvina Gaye. Alternativní a elektronicky zpracovaná hudební forma vyznívá velmi sympaticky. Hudebník tvoří na scéně zásadní složku vzájemného dialogu: hudby a tanečního sdělení.
Místy jen hraje a pohybově hudbu prožívá, tanečníci se v nepravidelných časových odstupech střídají jak ve skupině, tak v sólech. Tančí na hudební doprovod a zároveň si chvílemi drží rytmus v paměti a tančí i v tichu, bez hudby. Hlavní předností titulu se stává kvalita a energické nasazení tanečníků různých národností.
Psáno z představení 25. června 2018, Forum Karlín.
Sunny
Choreografie a světla: Emanuel Gat
Živá hudba: Awir Leon
Spolupráce při tvorbě, účinkují: Thomas Bradley, Annie Hanauer, Peter Juhasz, Pansun Kim, Michael Loehr, Emma Mouton, Genevieve Osborne, Milena Twiehaus, Sara Wilhelmsson, Ashley Wright
Premiéra: 17. 06. 2016
Petr K.
> Jenomže je tady druhá strana mince a tou jsou diváci, již, mohu-li se dopustit generalizace, bývají na oblastech spíše…Labutí jezero bez kontroverzí, otázek i inspirace