Kde pracuje nezávislý taneční umělec?

Kde pracuje nezávislý taneční umělec?

Autor Jana Bitterová

Jak se můj život přesouvá křížem krážem Evropou, občas se snažím najít na tuto otázku uspokojivou odpověď.

„Máte prostor, kde pravidelně pracujete na své tvorbě?“

„Ani ne. Učím v tanečním studiu, takže tím se udržuji v tanci a kreativitě. Mám nějaké vazby na univerzitu, tak občas můžu využít jejich sál. Na projektech dělám, jen když probíhají, tj. jen když na ně dostanu grant.“

Toto jsou reakce, které slýchám nejčastěji. A tak se netrápím, že i mé pracovní prostředí se velmi různí, počínaje plně vybavenými sály, přes celkem vyhovující pláž, pokud tedy zrovna vítr nefouká příliš písku do očí, až po židli a rozkládací stůl.  

Teď sedím, cítím své sedací kosti odtlačující se od židle, protože se snažím sedět vzpřímeně. Rytmus téhle choreografie je vcelku pravidelný. To si uvědomuji, jak si v duchu šeptám, co právě napíši, a vnímám své pravidelné frázování.

Repetice: Čtu si, co je na papíře. Pauza. Zamyšlení. Oči skenují horizont. Dech interpreta je slyšitelný. V choreografii následují malé kruhy hrudníku, v jazzovém tanci by se řeklo izolace. Release. Páteř mezi lopatkami se uvolnila. Kdybych zvolila lepší kostým, mohlo by to vyniknout jako zajímavý prvek. Následuje minimalistický pohyb, ukazovák na ústech, možná se tvůrce zabývá tématem smyslnosti anebo taky prvotních reflexů.

Přichází partneřina, předávám svoji váhu opěradlu židle. Navazuje krátká sekvence krouživých pohybů kotníky. Objevuje se další účinkující a rychlý spád tance: ruce na ramena, akce-reakce a duet končí. Pravidelný rytmus choreografie přetrvává, i když se v průběhu tance manifestuje v různé míře.

Choreograf se zamyslí: čím zakončit tuhle spontánní kreaci? Nesnáším díla, která vnucují názor… Raději jen tak nabádat k zamyšlení… A kde tvoříte vy?