Čára přes rozpočet?

Vážená paní Kreuzmannová,

předně bych chtěl poděkovat za Vaši reakci, díky které mám možnost osvětlit záležitosti, které, zdá se, nejsou z mého textu dostatečně zřejmé.

Asi stejně, jako vás překvapil můj sloupek, mě překvapila Vaše reakce na něj. Zdá se mi, že reagujete na něco jiného, než o čem skutečně píši. Nikomu nenadržuji, na ničí stranu se nekloním a ani jsem nikoho za účelem jeho napsání neoslovil. Pouze nastoluji otázky směrem k festivalu, které se mně osobně zdají relevantní, když vidím, že jméno Lenky Vagnerové ve výběru chybí. Není to skutečně zvláštní? Asi každý tvůrce by měl z logiky věci toužit po tom, dostat se do úzkého výběru platformy. A to z mnohých důvodů, které vyjmenováváte ve svém komentáři. O přínosu pro tvůrce nemůže být pochyb. Ale když vypadá všechno tak bezchybně, proč v přihlášených chybí jméno jedné z nejtalentovanějších choreografek naší generace (alespoň podle mého názoru)? Nepochybně je to každého věc, jestli se přihlásí nebo ne, ale pokud má platforma reprezentovat českou scénu, tak je taková absence skutečně zarážející. Můj sloupek ani zdaleka nebyl útokem (ani já sám nevidím důvod, proč bych to dělal), jako spíše zamyšlením nad výše zmíněnou situací.

Proto nerozumím Vašemu komentáři o znevažování české taneční scény včetně lidí, kteří zajišťují chod celé organizace TANEC PRAHA. Věřte mi, že něco takového bych si v životě nedovolil už jenom z úcty, kterou k Vaší osobě chovám. Jsem si vědom, že jste „vydupala“ z absolutní nuly vše, co nyní supervizujete a řídíte, a za to Vám patří můj osobní obdiv.

Mailem Vám zasílám nabídku osobního rozhovoru, kde by byla příležitost se na mnohé zeptat a poskytnout Vám prostor k vyjádření. Setkání považuji za vhodnější řešení, než se „dohadovat“ v komentářích.

S přátelským pozdravem,
Josef Bartoš

Milý pane Bartoši!

Marně pátrám po zdrojích a motivacích, které Vás vedou ke zveřejnění tolika dezinformací v jednom krátkém článku. A upřímně, k tak pokleslé formě, která připomíná více bulvár, než solidní nestrannou žurnalistiku.

Česká taneční platforma se neprofiluje jako to „nejlepší“, nýbrž to nejzajímavější z českého tance, s tím že Dramaturgická rada každoročně velmi pečlivě hledá vyváženost programu s důrazem na kvalitu, diverzitu, proměny či posuny naší scény a schopnost zaujmout v mezinárodním kontextu. Je každoročně obměňována a zároveň udržuje nutnou kontinuitu s plným vědomím faktu, že je to jediná akce svého druhu v Evropě, která se dokázala udržet každoročně více než 20 let.

Mimořádný zájem zahraniční o českou scénu v posledních letech není ničím samozřejmým, je to výsledek mnohaleté mravenčí práce nás všech, kteří vyjíždíme do zahraničí, osobně zveme kolegy do Prahy, promýšlíme možnosti koprodukcí, zapojujeme naše umělce do zásadních akcí, jako jsou Aerowaves, Tanzmesse atd. Činíme tak v úzké spolupráci s umělci a jejich manažery, dalšími partnery platformy, a vidíme, že tato synergie nese své plody.

Platforma přináší celou sérii pozitivních efektů pro naše umělce, což začalo dříve, než začala udělovat ocenění. Ceny inicioval její první zásadní partner – sponzor celé akce, který dotoval propagaci tance, vznik nové inscenace a uděloval „Cenu Sazky za objev v tanci“.

Když náš sponzor změnil vedení a opadl jeho zájem cenu financovat, vyzvali jsme k diskusi českou taneční obec a pozorně sbírali názory, jak je platforma vnímána, zda v oboru tak křehkém, jakým je umění, má smysl udělovat ceny (zvláště když už na ně nemáme dostačující finance), jak je reflektována dramaturgie a otevřeli jsme prostor pro nominace a obměny členů Dramaturgické rady.

Díky tomu se v ní vystřídala již celá řada zajímavých osobností. Potěšil nás převažující názor, že ceny udělované mezinárodní jury jsou žádoucí, protože poskytují zpětnou vazbu i od zahraničních expertů. Někteří z nich rádi dali a dávají individuální feedback těm, kteří projeví zájem.

Evaluaci v dialogu s českou taneční obcí provádíme i nadále. Naposledy 12. září 2017, byl jste na ni osobně pozván stejně jako Lenka Vagnerová.

Upřímně mi není jasné, kde kolísají vztahy mezi festivalem a Lenkou, kterou nadále podporujeme různými formami, uvádíme jako koproducenti její dílo v PONCI, doporučujeme ji do zahraničí a promýšlíme nabídku významné mezinárodní koprodukce v příštích letech. Neváhejte a pozvěte nás ke kulatému stolu, domněnky nikam nevedou, přesvědčte se sám i Vaše čtenáře.

Je plně věcí choreografa, jestli se rozhodne své dílo na platformu přihlásit či ne. A samozřejmě každý, kdo se nedostane do hlavního programu, má možnost zúčastnit se networkingových akcí a nabízet svá díla v rámci „Meet the Artists“. Tanec Praha není žádný monopol, naopak, spolupracuje velmi otevřeně se všemi ostatními prostory a podporovateli současného tance u nás. Vytvořil si skvělé mezinárodní renomé, díky němuž jsou jeho doporučení brána zahraničními kolegy vážně, výrazně tím otevírá vrátka našim umělcům.

Takže chcete-li něco měnit, začněte, prosím, u sebe. Oslovujte obě strany, máte-li pocit, že mezi nimi něco nefunguje. Podložte svá tvrzení jasnými argumenty. Nestřílejte do vlastních řad, když nemáte tušení, kolik lidí věnovalo a nadále věnuje spoustu úsilí, práce a energie propojování, otevřeným vztahům, synergii, která je tak důležitá k tomu, aby byl český tanec vnímán i v místním kontextu pozitivně a s respektem, který si práce umělců v ČR zaslouží. A to všech, bez ohledu na to, zda se zrovna ten který rok dostanou do programu platformy nebo ne.

Yvona Kreuzmannová

Zaujímalo by ma, prečo sa Lenka účasti na platforme sama zriekla a ktoré sú tie pravidlá, podľa ktorých jej súbor odmietol hrať?