Marek Svobodník vytvořil kus nazvaný Když nevíte coby, kupte si dva hroby, černou grotesku s detektivní zápletkou, volně na motivy příběhu Agathy Christie a s jemnou hudbou Serenády Es dur Josefa Suka. Inspirací pro druhé dílo večera, Epitaf choreografa Petra Zusky, byla hudba Antonína Dvořáka (koncert pro violoncello a orchestr h moll) a umění legendární violoncellistky Jacqueline de Pré. „Violoncello považuji za hudební instrument, který je schopen „mluvit“. A pokud dojde k zázračnému propojení génia – skladatele s kongeniálním interpretem, jsou jeho „slova“ o to jasnější a naléhavější. To je případ dvojice Dvořák – du Pré. V čase a prostoru se sice minuli, ale setkali se někde v mnohem podstatnější dimenzi. Jeho noty mluví z pod jejích prstů a violoncello se směje i pláče, křičí i konejší, vzpomíná a doufá, raduje se i trpí... A co je nejdůležitější – vášnivě a bouřlivě miluje, aby záhy v klidu a potichu odešlo z tohoto světa...“, říká k tomuto dílu Zuska, a dodává: „Premiéra je věnována 'Jackie' k jejím nedožitým pětasedmdesátým narozeninám.“
Petr K.
> Jenomže je tady druhá strana mince a tou jsou diváci, již, mohu-li se dopustit generalizace, bývají na oblastech spíše…Labutí jezero bez kontroverzí, otázek i inspirace