Výtvarník Aleš Čermák: „Pohyb nemusí být jen vidět.“

Aleš Čermák. Foto: archiv AČ

Autor Alexej Byček

Aleši, QASM znamená podle tebe quasi-autonomous submerged machines, a odkazuje na stroje, které nás mohou sledovat a ovládat, ale také na strojové procesy v naší mysli. Co si má divák pod tímto vysvětlením představit?
V QASM podáváme koncept něčeho, co je těžko popsatelné. Je to hodně tmavé, skryté v hloubi člověka, a my ten pocit hodláme ukázat různými prostředky. Třeba při práci s prostorem chceme sál Paláce Akropolis hodně popřít a zamaskovat hutnou mlhou, aby se člověk cítil ztracený. Je to právě o oblasti „mezi vstupem a výstupem“ – o té šedé zóně, kde se nachází nejistota, ale paradoxně se také rodí nové věci.  

V projektu figurují také herci. Jakým způsobem se zapojí a jakou roli bude hrát jejich pohyb?
Vždycky mi jde o práci s lidmi, se kterými jsme podobně nastavení, a nehraje roli, jestli jsou od divadla nebo z jiné oblasti. Hlavní je, že uvažujeme podobným způsobem. QASM nemá výraznou hereckou složku. Figury, které aktéři ztvárňují, jsou spíš objekty bez charakterových vlastností a jejich pohyb je minimální. Jak už jsem říkal, to hlavní, o co při performanci jde, je proces „mezi vstupem a výstupem“ – mezi informací, která přichází a která odchází.

Divák se tedy bude nacházet v tomto meziprostoru. Jakými prostředky na něj budeš působit?
Hlavní úloha bude v poslechové složce. Hladina viditelnosti bude záměrně malá, a půjde tak o vyvolávání pocitů v návaznosti na zvuk, který je inspirovaný strojovostí a mechaničností. Celý projekt se zaměřuje na obrazy mechanického provozu. Jedná se o skoro neviditelné procesy, které jsou ale stále přítomné.

Bude se projekt nějak lišit od tvých předchozích prací?
Tím, že divák vstoupí do mezery mezi inputem a outputem, mezi vstupem a výstupem, dostane se tak do určitého mezistavu, který postrádá vizualitu – proto bude prostor zamlžený –, ale nepostrádá pohyb. Jde o místo, kde se věci vytvářejí, a i když je nemůžeme v úplnosti vidět, můžeme je na vlastní kůži pocítit. Je to výsledek uvažování o pohybu, který nemá jen vizuální odraz, ale existuje ve všem – například ve zvuku a také v myšlení.    

Aleš Čermák je výraznou osobností české výtvarné scény, dvakrát byl nominován na Cenu Jindřicha Chalupeckého a ve svém díle se soustředí na audiovizuální obsah, pracuje s textem, videem a hudbou. V posledních letech se věnuje také divadelním projektům a středem jeho zájmu je lidské tělo. Na projektu QASM spolupracuje s Jindřiškou Křivánkovou, Michalem Cábem a Petrem Skalou.