S Lukášem Slavickým, novým šéfem baletního souboru Jihočeského divadla: „Jsem odhodlaný, zvědavý a těším se!“

Lukáš Slavický, Foto: Radka Doležalová

Autor Lucie Hayashi

Jaká byla vaše reakce, když jste nabídku vést balet Jihočeského divadla dostal? Zaskočilo vás to?
Je pravda, že jsem byl docela překvapen, když mě Lukáš Prudek, šéf Jihočeského divadla, oslovil, ale začal jsem o tom intenzivně přemýšlet. Několikrát jsem se s ním sešel a povídali jsme si o tom, jak by si to představoval, a o mojí vizi, a zjistili jsme, že máme mnoho společných bodů a že si rozumíme v tom, jak by budoucnost souboru měla nebo mohla vypadat. Ta setkání byla oboustranně velmi příjemná. Porozuměli jsme si, a tak jsme si po několika setkáních plácli, že do toho půjdu a že zkusím udělat maximum pro soubor, aby se vyvíjel.   

Pociťujete nějakou nervozitu před nástupem do takové funkce? Vedoucí pozice nebyla prozatím ve vašem repertoáru…
Jistě, je to pro mě na jednu stranu velký závazek, něco nového, ale já se nebojím. Naopak se na to velmi těším, je to výzva, mám novou motivaci. Samozřejmě mě čeká hodně učení, budu se muset seznámit s různými principy tak velké instituce, ale velmi se na to těším, jsem zvědavý, jak to půjde. Odhodlání rozhodně mám.

V čem vidíte největší potenciál souboru?
Už na začátku, kdy jsem soubor sledoval, jsem zjistil, že je na velmi dobré úrovni, takže tam určitě cítím velký potenciál. A od vedení divadla se toho dá také hodně očekávat, Lukáš Prudek je ředitelem teprve rok a půl, hodně si od něj slibuju. A díky tomu, že si rozumíme, věřím, že se to bude odvíjet správným směrem, že se nám podaří vytvořit zajímavé projekty, samozřejmě jak pro diváky, tak pro tanečníky, aby se mohli dále rozvíjet.

Jaký je ten správný směr podle vás? Jaké můžeme čekat novinky?
Samozřejmě tím, že já nejsem choreograf a nehodlám dělat svoje vlastní představení, se práce souboru hodně změní. Já nastupuju spíše do takové manažerské pozice šéfa, který bude zvát hosty.

Jsou na neustálé zvaní hostů v regionu vůbec peníze?
Já myslím, že peníze jsou. Samozřejmě je to vždy otázka dialogu a shánění financí je tak jako tak občas oříšek, ale právě Lukáš Prudek se o to celkem úspěšně snaží. Určitě bude záležet vždy na dohodě s konkrétními choreografy. Já bych se chtěl pokusit nastolit maximální rozpětí repertoáru. I když v šestnácti lidech je soubor dosti limitovaný, co se počtu týče, budu se snažit to udělat rozmanité, aby si každý našel svoji věc.Samozřejmě si uvědomuju, že nebude vždy jednoduché najít řešení, které bude financovatelné a zároveň zajímavé pro publikum i pro tanečníky. Ale jak říkám, jsem odhodlaný a budu se snažit udělat maximum pro to, aby to fungovalo.

Jaká je tedy konkrétní dramaturgie?
Příští sezona je v podstatě hotová, první premiéra bude jednoaktový balet na motivy ze Shakespearových děl, půlhodinová komická kreace od mladého choreografa Mageda Mohameda, který žije dlouhá léta v Německu. Pak bude následovat Svěcení jara, což je taneční evergreen, také od německého choreografa Paula Julia. Už bylo uvedeno v Poznani, ale on to bude pro nás měnit, přechoreografovávat na našich osm párů tanečníků, takže to bude tak z půli nové dílo.

Plánujete i nějaké klasické baletní tituly?
Já bych sem samozřejmě velmi rád nějakou klasiku dostal. Lukáš Prudek by si to dost přál. Já bych si to přál také, ale jisté je, že nízký počet tanečníků je určitá limitace. Také musím napřed soubor lépe poznat, sám jsem dosud nedělal žádné radikální změny, protože tanečníci jsou všichni na velmi dobré úrovni, ale musím se s nimi seznámit, musím s nimi začít pracovat, abych mohl plánovat. Pak bych samozřejmě v budoucnu velmi rád nějakou klasiku uvedl. Ale už hledám cesty, jak k tomu dospět.

Vy ale už zítra pořádáte konkurz. Takže již vyměňujete tanečníky? Nebo snad proto navyšujete počet?
Ne, bohužel ten počet šestnácti lidí je daný, přes to se nedostaneme, ale hledáme náhradu za tři tanečníky, kteří odcházejí.

Máte i hodně mezinárodních kandidátů?
Ano, dokonce daleko více než tuzemských. Celkově se přihlásilo přes tři sta lidí, takže jsme nakonec museli vybírat, kdo se vůbec konkurzu zúčastní, protože kapacita baletního sálu není tak velká – to by ten konkurz musel trvat několik dní, na což nemáme v provozu čas ani prostor. Museli jsme selektovat – a i tak to bude trvat asi celý den.

Hledáte nějaké konkrétní typy?
Spíše hledám opravdu schopné tanečníky, kteří by zvládli i klasiku i modernu na výborné úrovni. Všestranné, s talentem a hlavně chutí do práce. To je pro mě velmi důležité. Takto malý soubor je vždy skupinou individualit, nebo by měl být, takže než konkrétní typ je to spíše osobnost, technické schopnosti a kvalita projevu, co hledáme. Dobrý soubor je základ všeho, aby bylo od čeho se odrazit.

Máte pocit, že dosud progres jihočeského baletu něco brzdilo?
Myslím, že Attila Egerházi tady udělal velký kus práce, všechny tanečníky přivedl vlastně on za dobu svého působení, čímž pozvedl soubor na tu velmi dobrou úroveň, kde je teď. Ta moje koncepce spíš bude jiná v tom, že on jako šéf-choreograf uváděl hodně svých děl, nebo zval také často choreografy podobného zaměření. Já budu pouze zvát hosty a chtěl bych choreografy vybírat tak, abych během mého působení mohl především rozšířit záběr uváděných děl.

Máte zálusk i na nějaké české choreografy?
Samozřejmě, už příští sezonu jsem domluvený s volným uskupením DekkaDancers ohledně premiéry na jaře 2017. Zatím je to ve fázi příprav, měl by to být také večer tří choreografií. Takže nejenže bych sem chtěl přivést zavedené choreografické hvězdy nebo zkušené tvůrce, ale dát příležitost také mladým umělcům, protože ten potenciál tady je a je škoda jej nevyužít. Podle mě je to investice do budoucna, dát choreografům i tanečníkům příležitosti k tomu, aby mohli svůj potenciál rozvíjet.

Nebudete zkoušet něco jako Miniatury v Národním divadle nebo Choreografické ateliéry v Brně – dát příležitost vlastním tanečníkům?
Uvidíme, určitě je to také cesta, pokud na to bude čas a prostor – a hlavně zájem tanečníků souboru, určitě bych byl rád, pokud budou chtít.
Je před námi mnoho možností, které rád využiju, abychom udělali krok vpřed.