Marika Blahoutová: „Přála bych si, abych měla příležitosti choreografovat, tvořila s lehkostí, fantazií a s nápady“

Marika Blahoutová. Zdroj: ND Brno.

Autor Lenka Dobešová Trubačová

Jak se změnil váš rukopis od prvního absolventského baletu Po oříšku až po nejnovější Princeznu Hyacintuz března letošního roku? 
V době, kdy jsem připravovala večer Po oříšku, složený z osmi různých choreografií, jsem studovala a tančila v Pražském komorním baletu (PKB), takže jsem měla mnoho pohybových nápadů a odvahu zkoušet různé přístupy jak v pohybovém slovníku, tak v dramaturgii. Všechny pohyby jsem ukazovala a hledala na sobě. Dnes se více dívám na tanečníky, a když jsme vzájemně naladěni, ráda vykročím ze svých zajetých pohybů a inspiruji se jimi. Stále mě baví naplnit krásnou hudbu tancem, emocí a dějem. Oživit obrazy, které vidím při jejím poslechu. 
Velmi ráda vzpomínám i na tvorbu celovečerních choreografií pro Severočeské divadlo v Ústí nad Labem, kam mě pozvala Margarita Plešková, umělecká šéfka baletu. Prvně jsem zde nastudovala Peer Gynt a Carmen, živě doprovázené orchestrem, a podruhé balet Romeo a Julie na překrásnou Prokofjevovu hudbu. Byla to pro mě výzva, krásná zkušenost. Se souborem se mi velmi dobře spolupracovalo. 

Tvořila jste uvedené balety na zadání divadla, nebo jste měla volnou ruku ve výběru tématu? 
Bylo to různé. Celovečerní představení Po oříšku jsem choreografovala i produkovala. Požádala jsem o grant a s touto podporou jsem mohla uskutečnit dvě reprízy, v Městském divadle v Jablonci nad Nisou a v Praze v Divadle pod Palmovkou. Balety Peer Gynt, Carmen, i Romeo a Julie byly na zadání. 
Celovečerní titul pro Bohemia Balet, vytvořený ke slavnostnímu večeru ČVUT v Betlémské kapli, mi umožnil výběr fyzikálních témat, které jsem mohla volně zpracovat. Vzniklo představení Inspirace fyzikou, složené z pěti choreografií: Křídla gravitace, Pozitiv a negativ, Kvantový prvek, Přitažlivost odstředivé síly a Laser. 
U Princezny Hyacinty jsem dostala od Mariky Mikanové, šéfky baletu v DFXŠ v Liberci, volnou ruku s přáním, aby šlo o rodinný balet. 

Vaše Princezna Hyacinta v Liberci bývá téměř vyprodána. Jak vás napadlo vytvořit choreografii zrovna k této pohádce? 
Oslovila jsem Kateřinu Hanáčkovu (pozn. redakce: PR Baletu ND), zda má tip na rodinný balet, který má hudební předlohu. Bez váhání řekla tento titul. 
Princezna Hyacinta měla premiéru již roku 1911 v Národním divadle v choreografii Achillea Viscusiho na hudbu Oskara Nedbala. Děj se odehrává na hradě Trosky v Českém ráji. Pohádky o pokladu skrytém pod Troskami se v Liberci vypráví z generace na generaci. Jsme obě rodačky z Jablonce a známe se ze studií z gymnázia, poté z HAMU. Hned jsme cítily, že tento titul do Liberce patří a chceme Princeznu Hyacintu probudit z dlouhého spánku.  

Jakou symboliku si v tomto rodinném baletu najdou dospělí diváci? 
Princezna Hyacinta se v minulosti proslavila nejvíce svým plakátem k premiéře, který namaloval Alfonz Mucha. Má v sobě spoustu symboliky a zednářských motivů, protože Alfons Mucha, choreograf baletu Achille Viscusi i skladatel Oskar Nedbal byli všichni tři členy zednářské lóže, což se odrazilo v samotném baletu. 
Věřím, že Princezna Hyacinta je srozumitelná pro dětského diváka, ale zaujme i dospělého, který uvidí jiný, hlubší smysl děje a vztahů. Příkladem je postava kováře, který touží po bohatství, ale nakonec najde štěstí v lásce, pro kterou je ochoten bojovat a změnit své hodnoty. Je to pohádka se vším, co má pohádka mít. Najdete zde opravdovou lásku princezny a chudého kováře, nevhodné nápadníky, zlého čaroděje, kouzla a snovou scénu království Hyacint, špetku humoru i dramatickou zápletku.

Proč jste přistoupily ke změně partitury původní hudby Oskara Nedbala?
Vedly nás k tomu dvě okolnosti. První, že neexistuje nahrávka Nedbalovy Princezny Hyacinty, pouze 30minutový výtažek. Usilovaly jsme tedy, aby balet byl doprovázen živě libereckým orchestrem. Živý doprovod se prý však musí plánovat tři roky dopředu. Nechala jsem si tedy nahrát celý balet z klavírního výtahu skvělým klavíristou panem Kostjou Tyskem z Brna. Naposlouchala jsem celý balet a velmi se mi líbilo klavírní pojetí. Začala jsem zvažovat, že bych obnovila Hyacintu s úpravou pro méně nástrojů a jednala s divadlem, zda by to schválilo. Vedení baletu souhlasilo a já jsem začala hledat, kdo by mi upravil partituru Oskara Nedbala pro osm nástrojů. Katka Hanáčková zavolala Zbyňkovi Matějů, se kterým se znala z jeho spolupráce v ND. Hned mě kontaktoval a dohodli jsme se, že balet upraví a některé jeho části složí sám. Začala spolutvorba s úžasným skladatelem, kterému vděčím za hudební celistvost a nové pojetí Princezny Hyacinty. 
Druhou okolností, která vedla k úpravě Nedbalovy hudby, bylo rozhodnutí pozměnit libreto. Původní balet totiž ztroskotával právě na dosti zmateném ději, o čemž mluví kritika z té doby. Po změně libreta mi některé části dramaturgicky nezapadaly, a tak jsem hudební témata obměnila v pořadí. Chyběly mi dramatické momenty, zejména části pro zlého čaroděje. A to byl prostor pro Zbyňka Matějů, který tyto části nádherně zkomponoval a pohlídal přechody mezi nimi tak, aby navazovaly správně harmonicky, některé doplnil zvuky. 

Od roku 2015 spolupracujete s Bohemia Baletem, pro který jste vytvořila řadu choreografií. Jak vypadá vaše spolupráce nyní?
Začínala jsem nejdříve jako asistentka, choreografka a light designerka, nyní jsem i v pozici produkční souboru. Pan ředitel Jaroslav Slavický, který je uměleckým šéfem souboru, má jasné vize kam Bohemia Balet směřuje, jaké má cíle a význam pro taneční svět. Je radost s ním spolupracovat, učit se od tak zkušeného tanečního profesionála a vděčím mu za nové příležitosti. Pro Bohemia Balet jsem nastudovala choreografii Petra Zusky V mlhách, vytvořila vlastní choreografie Ave Maria, Tintin a zlaté střevíce, V kleci a celovečerní představení Inspirace fyzikou. V roce 2022 jsem vytvořilaMozartissimo a choreografii Kdo jsem já? na Amadeus electric Quartet. V současné době hlavně asistuji a věnuji se produkci. Soubor má tuto sezónu pět tanečních párů, je zde úžasná tvůrčí atmosféra. Navíc je právě období podávání grantů, takže práce mám opravdu hodně.
Pan ředitel Jaroslav Slavický mi nabídl, abych v příštím roce vytvořila opět novou choreografii. Nebudu zatím prozrazovat titul, ale bude to na Dvořákovu Serenádu. Velmi se těším. 

Vedete zkoušky v anglickém jazyce? Je to pro vás výzva, nebo jste na to zvyklá?
Pokud jsou v souboru zahraniční tanečníci, vždy vedu zkoušky v angličtině. Považuji to za samozřejmost. V tanci není jazykové omezení, proto je natolik internacionální, že téměř v každém souboru je více národností. Je to i obohacující pro tvůrčí práci. Díky sdílnosti beze slov, může baletní představení vyjet kamkoli na světě a všichni mu rozumí. Škoda jen, že je tato oblast kultury tak podfinancovaná a nemůže si dovolit více projektů, představení v pražských i oblastních divadlech a reprezentování českého tanečního umění ve světě.

Co v současnosti chystáte, a to nejen s Bohemia Baletem? 
V současnosti zkoušíme čtyři nové choreografie tří evropských tvůrců pro premiéru Kontrasty. Francouzský choreograf Stéphen Delattre přijel ze svého souboru Delattre Dance Compagny v Mainzu, nastudoval s tanečníky velmi niterný Pozastavený okamžik zranitelnosti a v kontrastu s ním i humorný groteskní kus Odvážný vyhrává. Bérangere Andreo z francouzského Grasse vytvořila inscenaci Alfama na portugalské písně. Paul Julius, německý choreograf působící v Lipsku a v Japonsku, právě tvoří pro soubor choreografii Křehké vztahy, na hudbu Possesed od Balanescu Quartet. Choreograf používá krátká, rychle se měnící témata hudby, aby ukázal fragmenty různých vztahů v pohyblivých obrazech. Tématy jsou láska, žárlivost, svádění, falešné přátelství a konflikty v mezilidských vztazích.

Když se vrátíme v čase – svoji taneční kariéru jste spojila nejvíce s Pražským komorním baletem. Jak jste se do souboru dostala? Proč zrovna PKB?
Tančit jsem začala v době, kdy jsem studovala gymnázium v Jablonci nad Nisou a chtěla se stát lékařkou. Přestala jsem s moderní gymnastikou a jednou jsem v tramvaji mezi Jabloncem a Libercem viděla plakát: „Experimentální taneční škola, nabízíme dřinu a pot.“ To mě tak zaujalo, že jsem šla na konkurs. 
Školu vedl František Pokorný, toho času šéf baletu v DFXŠ v Liberci. Přijal mě a do půl roku jsem zde tančila na čtvrt úvazku, dostala hlavní roli Sněhurky a zamilovala se do divadla. To vše při studiu na gymnáziu. Bylo mi 16 let a chtěla jsem jen tančit. Po maturitě jsem přišla na konkurs ke Šmokovi a on mě vzal nejdříve jen na zkoušku. Až po půl roce mi dal celý úvazek a já postupně začala tančit celý repertoár. 
Tanečník má krátkou kariéru. Měla jsem obrovské štěstí. Získala jsem angažmá v souboru, kde jsem toužila být, a s tak úžasným člověkem Pavlem Šmokem. Bylo to jedno z nejšťastnějších období mého života. Tančit, být součástí tvorby choreografií Pavla Šmoka, spolupracovat s mnoha zahraničními tvůrci Jochenem Heckmannem, Peterem de Ruiterem, Robertem Northem, českými choreografy Petrem Zuskou, Petrem Tycem, Liborem Vaculíkem, tančit v baletech Jiřího Kyliána (Večerní písně, Piccolo Mondo, Stool game, Šest tanců) a cestovat po světě s nádhernými představeními. Splnil se mi sen.

Jaká byla spolupráce s Pavlem Šmokem? Mohla jste do nových choreografií vkládat svou invenci? 
Pavel Šmok měl jasnou představu, co chce tancem vyjádřit. Měl před sebou partituru se svými poznámkami a detailně naposlouchanou hudbu. Vedl nás všechny tanečníky ze svého modrého křesla a my jsme mu nabízeli pohybové vyjádření, dokud to nebylo ono. Občas nás vzal a naznačil zvedačku, skok, gesta, pohybovou kreaci. V naladění s ním se dá říci, že šlo o vzájemnou inspiraci a spolutvůrčí proces, kde však on věděl, co chce a co svou choreografií předává tanečníkům i divákům. Byl to profesionál s kreativní duší a bohatou fantazií, miloval lidi, příběhy, vztahy, hudbu a jednal s tanečníky s úctou, porozuměním a s radostí. 

Zároveň jste začala studovat choreografii na HAMU. Podporoval vás Pavel Šmok při studiu? 
Ano, Pavel Šmok mi fandil a věřil, že zvládnu zkoušky v PKB i studium na HAMU. Byl vzdělaný jako strojař a měl širší přehled, nejen v tanečním umění. Byl mým pedagogem v hlavním oboru – choreografie. Řekl nám hned na začátku, že choreografii se nelze naučit, že to buď v sobě máme, nebo ne. A proto nás bude učit řemeslo. Práci s partiturou, rozbor dramaturgie a znát konec, než začnu tvořit. Každou hodinu jsme museli říci vtip, co nejméně slovy. Humor v tanci, ve kterém tak exceloval, považoval za nejtěžší. Ročníkové choreografie jsme měli na zadání. Například zpracovat čtyřhlasou fugu pro čtyři tanečníky přesně podle not. Měla jsem Pavla Šmoka v obrovské úctě a měla jsem ho velmi ráda. Stejně jako jeho úžasnou ženu Hatinku, Marii Šmokovou, která ho s láskyplným pochopením podporovala.

Věnujete se také pedagogické činnosti.
V minulosti jsem učila choreografii na HAMU, základy choreografie a pohybovou průpravu na katedře rekreologie Univerzity Palackého v Olomouci, klasický tanec v pohybovém studiu HA a v Rosa Danca Studiu. V současnosti, a již 15. rokem, učím balet děti v předškolním věku a výrazový tanec pro 1. stupeň ZŠ v Sunny Canadian International School.

Máte ještě nějakou kariérní metu, které byste chtěla dosáhnout?
Myslím, že své kariérní mety jsem dosáhla jako tanečnice. Nyní jsem ráda, když můžu tvořit choreografie, svítit představení a podporovat tanec v pozici produkční. Přála bych si, aby Bohemia Balet existoval dále i přes změny, které v budoucnu přijdou. Přála bych si, abych měla příležitosti choreografovat, tvořila s lehkostí, fantazií, s nápady, v kreativním naladění s tanečníky a předala divákům poetický, povznášející prožitek. 

MgA. Marika Blahoutová. Narodila se 9. září 1973. Absolvovala gymnázium v Jablonci nad Nisou, Experimentální taneční školu v Liberci a Akademii múzických umění v Praze, obor choreografie na taneční katedře hudební fakulty. Hlavní obor studovala u profesora Pavla Šmoka, který zásadně ovlivnil její tvorbu.
Svou taneční kariéru zahájila roku 1989 v Divadle F. X. Šaldy v Liberci. Roku 1991 absolvovala tříměsíční stáž v Eternia Dance Theater ve Švédsku. V letech 1991–1999 působila jako sólistka Pražského komorního baletu Pavla Šmoka, kde tančila v choreografiích Pavla Šmoka (Z mého života, Trio g-moll, Holoubek, Zjasněná noc, Stabat Mater, Sinfonieta, Divertimento, Špásování, Suita, Záskok, Titanic, Rossiniáda, Po zarostlém chodníčku), Jiřího Kyliána (Piccolo Mondo,Stoolgame, Šest tanců, Večerní písně), Petra Zusky (Šibeničky, Seul, V mlhách, Komboloi), Petra Tyce (Čtyři biblické tance, Ithaka 2888), Libora Vaculíka (Moře plné slz, Rozloučení), Roberta Northa (Smrt a dívka). Roku 1999 získala angažmá u švýcarského choreografa Jochena Heckmana v Ballet Theater Augsburg.
V Augsburgu vytvořila choreografii Vdova (2000). Pro Pražský komorní balet postavila v roce 2001 Saturnina. 
Od roku 2015 spolupracuje s Baletem Bohemia jako produkční, asistentka, choreografka a light designerka a produkční. Nastudovala zde choreografii Petra Zusky V mlhách. Vytvořila své vlastní choreografie: Ave Maria (2016), Tintin a zlaté střevíce (2017), V kleci (2018) a celovečerní představení Inspirace fyzikou (2020) ke 100letému výročí založení ČVUT, Mozartissimo (2022) a Kdo jsem já (2022). 
Roku 2021 nastudovala choreografii Pavla Šmoka Stabat Mater pro ND v Brně.
V letech 2017 a 2019 opět spolupracovala s Divadlem opery a baletu v Ústí nad Labem, kde vytvořila ve své režii a choreografii dva celovečerní balety Peer Gynt a Carmen (2017) a výpravný celovečerní balet na hudbu S. Prokofjeva Romeo a Julie (2019). Nejnovější počin je Princezna Hyacinta z března 2023 pro Divadlo F. X. Šaldy Liberec.
Marika Blahoutová působí také jako pedagog tance. V minulosti vyučovala choreografii na katedře tance na HAMU, byla lektorkou pro pohybovou výchovu na katedře rekreologie FTK UP v Olomouci a porotkyní na celostátních Přehlídkách amatérského tance. 
Roku 1997 byla nominována na cenu Thálie za roli vdovy v Holoubkovi (choreografie Pavla Šmoka). V roce 1998 získala ocenění za nejlepší choreografii (Toman a lesní panna, Tak dost) na Celostátní choreografické soutěži v Olomouci.

Zdroj: ND Brno