Marek Baláž: Chtěl bych vychovat novou generaci tanečníků

27. 3. 2013 rozhovory

Autor Sylva Tománková

rněnský rodák Marek Baláž je zakladatelem Baletní školy Baláž, která je první soukromou baletní školou v Brně. Zeptali jsme se na jeho pohnutky i další plány. Proč jsi založil taneční školu právě v Brně?
Pocházím z Brna, takže po návratu z angažmá na německé scéně moje kroky vedly zpět do rodného města. Brno má navíc bohatou baletní minulost. V roce 1938 byla na místní scéně uvedena světová premiéra baletní hry Romeo a Julie. Choreografii k ní nedělal nikdo jiný než Ivo Váňa Psota, tehdejší ředitel brněnského baletního souboru. I proto jsem otevřel svou baletní školu tady. Brno si ji zaslouží. Jaké je hlavní zaměření školy?
Škola nabízí balet pro děti i pro dospělé. Pro děti je rozdělen do dvou sekcí a může sloužit jako průprava na taneční konzervatoř. Mohou k nám tedy chodit děti už od tří let. Pro ty je v programu přichystána taneční průprava a rytmika. Od šesti let pak mohou děti navštěvovat takzvanou baletní přípravu. Ta už slouží právě i jako příprava na konzervatoř. Pro dospělé jsou kurzy navrženy tak, aby je mohl navštěvovat každý bez ohledu na tělesné proporce nebo předchozí zkušenosti. Baletní cvičení totiž vede ke zlepšení vnímání rytmu, držení postavy a pomáhá při prevenci bolesti zádových svalů. Program máme ale i pro pokročilé. Kromě toho se aktivity školy rozšiřují i na moderní tanec a jazz dance. Jaké jsou další plány rozvíjení taneční školy?
Kromě rozšíření tanečních aktivit se budou prostory taneční školy rozšiřovat i o wellness. V ruku v ruce se sportem by měla jít i relaxace. V plánu je tak například i sauna. Ale nechci předbíhat. Škola je otevřená teprve od září loňského roku. Má před sebou tedy ještě dlouhou cestu. Co bylo hlavním přínosem práce v Německu? V jakých divadlech jsi působil a jaký byl repertoár těchto divadel?
Do Německa jsem odešel v roce 1996. Angažmá jsem měl dlouho v Deutsche Tanzkompanie, se kterou jsem měl možnost při hostování navštívit desítky zajímavých zemí - kupříkladu Malajsii, Izrael, Skotsko, Finsko, Dánsko, Belgii ... Mezi největší tehdejší úspěchy osobně řadím choreografii Toma Schilinga s Eleonorou Bay a Ronaldem Gawlikem Match. Tu jsem měl čest prezentovat v tehdejší Komické Opeře v Berlíně. Další angažmá jsem přijal v bavorském Coburgu, kde jsem se potkal s Mikem Salomonem. Ten pro mě postavil choreografii Petruschka. S tou jsem v roce 2003 vyhrál cenu tanečníka roku. O čtyři roky později jsem přijal smlouvu ve státním divadle Cottbus. Málokdo by asi řekl, že mu zahraniční zkušenosti nepřinesly obohacující zážitky. Svět baletu je ale opravdu tvrdý. Profesionální balet není záležitost, kterou můžete budovat celý život. Má věkové a fyzické limity. Proto je konkurenční boj drsný. Střepy v piškotech nejsou výjimkou. Proč jsi nezaložil taneční školu v Německu?
Měl jsem možnost převzít baletní školu v bavorském Coburgu, ale chtěl jsem se vrátit domů. Vybudovat školu tady jsem chtěl i z hlediska baletní minulosti Brna, o které se moc nemluví. Chtěl bych navázat na věhlas baletní scény, která tu byla. Kromě toho je jedna Baletní škola Baláž už v Japonsku. Založila ji moje bývalá žena. Nese název Balletschool Balaz. Jaké máš plány v České republice v oblasti tance?
Chtěl bych se studenty své školy dělat představení. Přiblížit balet více lidem. Na to, jakou má Brno baletní historii, tu stále panuje zkostnatělá divadelní politika. V téhle branži si člověk musí přiznat, že ve čtyřiceti letech je starý. Chtěl bych vychovat novou generaci tanečníků. Bylo by dobré, kdyby tu měli mladí tanečníci prostor k uplatnění.

Marek Baláž (4. 5. 1974). Od 4 let se věnoval sportovní gymnastice a v osmi letech začal navštěvovat baletní školu I. V. Psoty u paní Šprlákové-Pukové. V deseti letech byl přijat na osmiletou taneční konzervatoř, pod vedením národní umělkyně Olgy Skálové, kterou zakončil absolutoriem v roce 1992. První angažmá přijal v Laterně magice Praha, následovalo Moravské divadlo Olomouc a poté Armádní umělecký soubor - Bohemia balet Praha. V roce 1996 se rozhodl odejít do Německa do Deutsche Tanzkompanie. Další angažmá následovalo v bavorském Coburgu, kde se potkal s Mikem Salomonem, který pro něj postavil choreografii Petruschka – s ní vyhrál v roce 2003 cenu tanečníka roku v bavorském Coburgu. V roce 2007 přijal smlouvu ve státním divadle Cottbus. Následoval návrat do Brna, kde otevřel baletní školu.