Jan Fousek: „Mám rád výzvy a nerad se vzdávám“

Jan Fousek. Zdroj: Archiv MDO.

Autor Lucie Dercsényi

Vítám vás v novém roce a doufám, že jste zdráv a plný elánu…
Zdráv jsem, ale o souboru se to bohužel říci nedá. Od Nového roku řešíme hlavně covid. Dnes jsme měli v souboru patnáct pozitivních případů, zítra pravděpodobně přibydou další, takže nemilý start, ale nějak to jistě zvládneme.

Jak řešíte tuto situaci, dají se v takovém oslabení hrát představení?
V situaci, kdy máme patnáct pozitivně testovaných, jsme museli bohužel zrušit tři plánovaná představení Louskáčka. V tak malém obsazení se tyto velké balety opravdu odehrát nedají.

Přebral jste soubor po Michalu Štípovi, po jeho nečekaném odchodu uprostřed sezony. Jak se chovají tanečníci?
Musím říci, že jsem byl velmi mile překvapen reakcí většiny souboru. Již před svým nástupem jsem se všemi několikrát mluvil a svůj oficiálně první den ve funkci jsem zahájil opět společným setkáním, kde jsem všechny seznámil se svojí vizí, s dramaturgickým plánem i směrem, kterým bych se s nimi rád vydal. Následně jsem vedl individuální pohovory, což všichni velmi ocenili. Já to beru ale jako zcela normální věc. Nevidím na tom nic výjimečného, že chci poznat lidi, se kterými pracuji, chci vědět, proč tu jsou, jaké jsou jejich ambice, představy o repertoáru… Některé tanečníky znám ze svého předchozího působení v souboru, ale celá řada se jich za tu dobu vyměnila – a já je chtěl poznat. Pohovory nám přerušila již zmiňovaná karanténa, ale i přes tyto nepříznivé okolnosti panuje v souboru příznivá a pozitivní atmosféra, i když pozitivitu dnes vnímáme v jiném slova smyslu. (smích)

Kolik má soubor členů?
Jednatřicet.

Odešel někdo spolu s Michalem Štípou a budete tak dělat konkurz?
Od 1. ledna odešli dva sólisté – Francesca Raule a Stefano Sacco. Na důvod jsem se samozřejmě ptal. Ujistili mě, že jejich rozhodnutí přišlo dřív, než byla změna ve vedení ohlášena. Zkrátka potřebovali změnu. Měli ještě tančit v lednu Louskáčka, ale jak jsem již zmiňoval, byl zrušen. Jejich odchod mě mrzí, ale fluktuace tanečníků je věc, se kterou musí každý šéf počítat. Konkurz na jejich místa zatím nevypíši, mám v záloze náhradní pár. Konkurz sice vypisuji, bude 20. března, ale s možností nástupu až od nové sezony.

Pojďme se vrátit k těm příjemnějším zprávám. Tou byl jistě výběr vás do uměleckého vedení olomouckého baletu. S jakou konkrétní vizí jste uspěl?
Navázat na zvyšující se úroveň souboru, uvádění velkých dramatických titulů a navázání spolupráce s Taneční konzervatoří Brno. Velký důraz jsem kladl i na stabilizaci souboru, protože v době, kdy jsem do výběrového řízení šel, bylo jasné, že v souboru bude neklid, což s sebou logicky každá změna ve vedoucí funkci přináší. Panovaly obavy, kdo po Michalovi přijde, oznámení o jeho odchodu už v prosinci pak přišlo nečekaně. Původně jsem měl nastoupit až se začátkem nové divadelní sezony. Ve výsledku jsem ale rád, že již nyní mohu se souborem začít v klidu pracovat a ovlivnit chod následujících sezon.

Vstupoval jste ale do rozbouřených vod…
Musím přiznat, že jsem na tuto variantu byl částečně připraven. Tušil jsem, že tato situace může nastat, když zazní moje jméno v souvislosti s výsledkem výběrového řízení. Také se tak stalo. Bylo to rozhodnutí Michala odejít již v prosinci, vedení divadla to respektovalo a já si myslím, že není potřeba se k tomu více vracet. Ať už jsou dohady o Michalově odchodu jakékoliv, soubor předal na podstatně vyšší úrovni, než míval v minulosti. Jeho práce je tu vidět. Zejména v Sóle pro tři, které zařadil na repertoár, soubor vypadal skvěle.

Vraťme se k vaší koncepci. V dramaturgickém výhledu vašeho předchůdce byla premiéra Obraz Doriana Graye v choreografii Paula Chalmera…
Tuto premiéru zachovám, bylo nereálné něco měnit a vlastně ani nebylo moc potřeba. V únoru začínají zkoušky a v dubnu bude premiéra. Myslím, že tento titul je dobrý tah. Znám Chalmerovy choreografie uvedené v Ostravě, Popelku i Tři mušketýry, a věřím, že i v Olomouci vznikne hodnotné dílo. Co se další dramaturgie týče, mám plán na dva roky dopředu, ale mé konkrétní kroky nebyly dosud vedením divadla oficiálně odtajněny, takže nechci předbíhat.

Můžete alespoň prozradit, zda zůstane zachováno zaměření na klasické tituly a současnou tvorbu?
Ano. Nyní zde převažují klasické tituly, proto bych se rád v počátku více zaměřil na současnější choreografie. Mám ale v plánu uvést i ryzí klasiku. Pokud budu mít soubor minimálně v takové formě, jako je teď, tak bych rád uvedl Labutí jezero. Určitě také Romea a Julii. Nejsou to ale tituly, které jsou v dramaturgickém plánu na nadcházející dvě sezony.

Co jsem již prozradil, je fakt, že mám v koncepci velké dramatické balety – pro mě tanečník, kromě technické vybavenosti, musí být především vynikající herec – osobnost – a na to se chci zaměřit. Chtěl bych mít soubor plný velkých osobností. Chci, aby byl repertoár zajímavý jednak pro soubor, aby je bavil, aby měli na čem pracovat a růst, ale samozřejmě myslím i na diváky, abych se trefil do jejich vkusu. Říká se, že olomoucký divák je konzervativnější. V Olomouci je však spoustu studentů a ty bych rád oslovil díky modernějším produkcím. Svým způsobem budu trochu riskovat, ale věřím, že najdu správnou rovnováhu a každý si tak bude mít z čeho vybrat.

Jste zkušený tanečník, pedagog a v roce 2016 jste také uvedl svou choreografii Lidice. Máte v úmyslu navázat na tuto zkušenost a pokračovat v kreativní práci?
Svou novou funkci přijímám s velkou pokorou a respektem, je to velká výzva, mám výzvy rád a nerad se vzdávám. Je mi ale jasné, že budu mít v začátku dost práce zorientovat se v chodu divadla a ve veškeré administrativní práci, kterou tato funkce rovněž obnáší. Takže v nejbližší době neplánuji pouštět se do vlastní tvorby. Nikdy ale neříkám nikdy. Přesto chci ale být co nejvíc se souborem na sále a nebýt šéf, co dělá v kanceláři jen papíry.

Co všechno jako umělecký šéf musíte zvládnout? Mluvili jsme o dramaturgii…
Kromě dramaturgie je to především koordinace a vedení týmu, manažerská práce, oslovování choreografů a jejich inscenačních týmů, administrativa, reprezentace, ale především umělecká práce se souborem. Jak jsem již zmiňoval, chci se souborem pracovat, povedu občas i tréninky, ale chci zvát i další pedagogy a baletní mistry. Pro soubor je dobré vidět také jiné tváře, slyšet jiný hlas. Hned v prvním týdnu s námi kromě Lenky Maříkové, která v souboru pracuje jako baletní mistr, pracovala i první sólistka Národního divadla Brno Eriko Wakizono a celý leden je s námi i další skvělý baletní mistr Duilio Ingraffia. Na jaro máme naplánované workshopy, které povedou Cayetano Soto nebo Libor Vaculík.

Jak to vše skloubíte s pedagogickým působením na Taneční konzervatoři Brno?
Jsem domluvený s ředitelem divadla i konzervatoře, že budu ve výuce pokračovat. Můj nástup do divadla byl nečekaný a nemohu a nechci v půlce školního roku ze školy náhle odejít. Vedení Taneční konzervatoře mi vyšlo vstříc, za což jsem velmi rád. S tím totiž souvisí i již zmiňovaný bod mé koncepce, a tím je spolupráce Moravského divadla s taneční konzervatoří. Vedení obou institucí je tomu nakloněno. Prvním krokem je účinkování našich studentek v Bajadéře. Byl bych rád, kdyby se dařilo v této spolupráci pokračovat i nadále. Jsem přesvědčen, že jakákoliv příležitost dostat se na jeviště je pro studenty velmi cenná. A bylo by fajn, kdyby do Olomouce po ukončení studia někteří zamířili. Záleží samozřejmě na dovednostech…

A také asi na financích. Budou se zvyšovat, tak jako se aktuálně plánuje v jiných oborech?
Oficiálně jsem ve funkci čtvrtý den a žádné zprávy ohledně navyšování platů nemám.

Co je pro vás momentálně nejobtížnější?
Včera jsem pracoval šestnáct hodin... Nejobtížnější je momentálně zorientovat se v chodu celého divadla, je tu spoustu tváří, jmen. Všichni jsou ale velmi vstřícní a ochotní mi pomoci. Věřím, že rychle najdu správné tempo.

Máte někoho, na koho se můžete spolehnout? Takovou vaši pravou ruku...
Šel jsem do toho zcela sám. Nicméně jsou kolem mne lidi, kteří mi ochotně pomáhají, a já jsem za to rád. Došlo také ke změně na pozici tajemnice baletu. Ne z mého popudu, ale dnes již bývalá tajemnice se sama rozhodla odejít. Oslovil jsem Barboru Lahučkou, která dříve v souboru pracovala jako tanečnice. Jsem rád, že nabídku přijala a stala se součástí našeho týmu. Zatím všichni pracují naplno, takže si nemám vůbec na co stěžovat.

Myslíte si, že aby šéf dosáhl svého, musí být pedant?
Ne, ale musí mít cíl, za kterým si jde. Věřím, že spousty věcí a dobrých výsledků lze docílit i vstřícným přístupem, jde především o správnou komunikaci. Mám rád přátelskou atmosféru, ale musím vidět výsledek. Pokud ho nevidím, je někde problém a na mně pak je najít správnou cestu k jeho vyřešení.

Takže přísnost a disciplína stačí.
Jde především o vzájemný respekt. Věřím, že se ho dá dosáhnout vstřícností, ne pedantstvím.

Jste připraven řešit i nepříjemné situace?
Těm se nevyhnu. Záleží, jak se k nim postavím nejen já, ale i druhá strana.

Jak a čím chcete tanečníky získat, aby neodcházeli a neměnili angažmá, jak je dnes poměrně častým zvykem?
Fluktuaci se zabránit nedá. Je to zcela přirozený proces. Pokud však budou tanečníci spokojení, budou mít zajímavý repertoár a celkově se budou v souboru cítit dobře, je pravděpodobnější, že nebudou mít potřebu odejít – a v tomto směru se budu snažit udělat maximum.

A jak vidíte sebe?
Cítím se komfortně. Nechci být šéfem, ale součástí týmu, v jehož čele momentálně stojím.

Jan Fousek, tanečník a pedagog. Po absolvování brněnské Taneční konzervatoře nastoupil v roce 2002 do sboru baletu Národního divadla Brno. O dva roky později byl jmenován sólistou a v Národním divadle působil až do roku 2017. Na kontě má hlavní role v klasických i moderních baletech, namátkou Louskáček, Labutí jezero, Romeo a Julie, Spartakus či Úplné zatmění. Za své výkony v inscenacích Svěcení jara a Nebezpečné známosti získal Cenu Thálie. V letech 2003–2008 studoval na brněnské JAMU obor taneční pedagogika. Od roku 2011 je pedagogem Taneční konzervatoře Brno a coby hostující pedagog působil v Kostarice, Jižní Koreji či Brazílii.