Ivan Tásler: „Jsme lety ověřená slovenská kapela, zpívám slovensky a Lúčnica je klenotem slovenské kultury…“

Made in Slovakia - f. Katarína Orešanská

Štefan Nosáľ na veřejnosti netají, že zpočátku nápadu příliš nevěřil, zdálo se mu totiž, že pro takové značně odvážné spojení není dost přirozených důvodů a emočních souvislostí. „Ti mladí mě přemluvili, my děláme to, co děláme,“ upřímně přiznává na youtube. „Je to dobrá symbióza.“ Kdo byli ti mladí, kteří přemluvili profesora Štefana Nosáľa, emeritního vedoucího katedry taneční tvorby na Vysoké škole múzických umění v Bratislavě a autora publikace Choreografia ľudového tanca (Slovenské pedagogické nakladateľstvo, Bratislava 1984), aby se projektu aktivně zúčastnil se souborem Lúčnica? Zaslala jsem otázky Ivanu Táslerovi, producentovi show Made in Slovakia, kterou uvede pražská O₂ arena 19. prosince 2015.

Z jakého podnětu, komerčního nebo uměleckého, vznikl nápad spojit IMT Smile (představitele folkloru současnosti) s Lúčnicí (představitelkou folkloru minulosti). A kdo jsou autoři této myšlenky?
Myšlenka spojit kapelu IMT Smile s Uměleckým souborem Lúčnica vznikla už před více než dvěma lety, kdy jsme se rozhodli obsadit tanečnice z Lúčnice do videoklipu k naší písni S.O.S. Vedení Lúčnice nás také zhruba v té době pozvalo na jednu ze svých interních akcí, tzv. aktiv, jako překvapení pro své členy. Už tam jsme viděli, jaká skvělá energie mezi námi vládne, všichni se výborně bavili, dokonce profesor Nosáľ si na naše skladby zatancoval a koncert vyvrcholil tím, že všichni lúčničáři s námi tancovali a zpívali na pódiu. Sedli jsme si umělecky i lidsky. Na základě toho vznikla idea vytvořit společný hudebně-taneční projekt. Jeho producenty jsem já s mým bratrem Mirou, který se dlouhé roky věnuje i manažerování kapely IMT Smile, a Július Jackuliak, manažer Lúčnice. O tom, že to mělo smysl, svědčí fakt, že v minulém roce bylo z původně plánovaných dvou představení nakonec pět, protože zájem o vstupenky byl neuvěřitelný a museli jsme přidávat představení. Letos jsme se rozhodli Made in Slovakia uvést znovu. Na Slovensku jsme už přidali tři představení, neboť první dvě byla téměř okamžitě vyprodaná.

U nás v Česku se traduje, že na Slovensku každý, kdo něco znamená ve veřejném životě, prošel Lúčnicí nebo některým folklorním souborem. Jak jste se dostal ke zpěvu a nyní i k tanci vy?
Já osobně jsem členem Lúčnice nikdy nebyl, ani jsem se tanci nevěnoval. Ale od malička mě i mého bratra rodiče vedli k hudbě. Navštěvoval jsem lidovou školu umění, hraji na klavír, kytaru, zpívám a z toho přirozeně vyplynula touha založit si kapelu. To je už dvacet let. Kromě toho jsem měl možnost spolupracovat jako autor a producent i s dalšími umělci jako Richard Müller, Jana Kirschner, Čechomor nebo Petr Kolář. Hudbu miluji a nikdy jsem neuvažoval, že bych se mohl věnovat jiné práci. Všechny tyto zkušenosti ve mně postupně vzbuzovaly touhu jakéhosi návratu ke kořenům, k folkloru, k národní hrdosti. Jsme lety ověřená slovenská kapela, zpívám slovensky a Lúčnica je klenotem slovenské kultury, proto jsme zvolili pro náš projekt tak výstižný název Made in Slovakia.

Jakou roli má v tomto projektu vaše manželka Anna Tásler-Onderková? V roce 2013 jste dostal několik cen od SOZA (Slovenského ochranného svazu autorského), mimo jiné také společně s vaší ženou ocenění za nejhranější skladbu roku 2012. Která skladba to byla? Uslyšíme ji v pražské O₂ areně?
Moje manželka Anna spolupracuje na projektu jako PR manažerka. Vystudovala na univerzitě masmediální a marketingovou komunikaci a léta se pohybuje v mediálním prostředí, proto jsme automaticky oslovili ji. Kromě toho stála při zrodu myšlenky spojení IMT Smile a Lúčnice. Folkloru se nikdy nevěnovala, umí však ocenit krásu v hudbě i tanci a pro projekt se okamžitě nadchla. A ano, máte pravdu, před dvěma lety jsme převzali cenu SOZA za nejhranější píseň, kterou byla skladba Viac. Já jsem autorem hudby a manželka textu. Byl to její první a dosud poslední textařský pokus, a už s ním zažila takový úspěch. Skladba byla zároveň titulní písní seriálu Druhý dych, který se vysílal i v Česku. A samozřejmě, tato zásadní a moje oblíbená skladba nebude chybět ani na našich společných představeních s Lúčnicí.

Co vám, známému zpěvákovi a skladateli populární hudby, renomovanému frontmanovi skupiny IMT Smile, přináší tvůrčí spolupráce s folklorním souborem Lúčnica?
Fungování tak velkého a renomovaného souboru, jakým je Lúčnica, podléhá neuvěřitelně propracované organizaci a disciplíně. My, rockeři, jsme naopak trochu volnomyšlenkáři. V zásadě si děláme, co chceme. Při této spolupráci jsme však museli přistoupit na určitá pravidla a dodržovat je, aby všechno fungovalo a klapalo jako hodinky. Při zkouškách absolutně respektujeme režiséra Jána Ďurovčíka, který má o konečném výsledku jasnou představu. Když hraju koncert s IMT Smile, jsem sám sobě pánem jeviště, při tomto společném představení je však jasný scénář, všecko na sebe navazuje a na nečekané změny tu zkrátka není prostor.

V tiskové zprávě k pražskému vystoupení nabízíte: „Netradiční spojení hudby, tance, krásy slovenských žen a živelné energie hudebníků.“ Ale vždyť tanečníci Lúčnice jsou neméně atraktivní a svým zjevem stejně přitažliví jako tanečnice. Anebo snad stále platí nepsaný zákon poprockové hudby, že její představitelé musí nosit vytahané a pomačkané kalhoty, odřené bundy a být i jinak neupravení?
Chtěli jsme zdůraznit krásu slovenských žen, neboť jak se říká, a já jsem o tom přesvědčený, že to je pravda, Slovenky jsou nejkrásnější. Samozřejmě, Lúčnice má tanečníky, kteří budou, věřím, pro diváky stejně atraktivní. A co se týká toho oblečení, jsme rocková kapela a na pódiu nepoužíváme elegantní kostýmy, ale například právě v představení s Lúčnicí budou mít diváci chvíli možnost vidět i nás, kapelu IMT Smile, v lidových krojích.