Daniela Machová: „Taneční aktuality pro mě vždycky byly a stále jsou obrovskou školou života“

Kristina Soukupová a Daniela Machová při zahájení sezony 2023 v Ponci. Foto: Vojtěch Brtnický.

Autor Kristina Soukupová

Autor Daniela Machová

KS: Povíš mi, jakým způsobem ses dostala k Tanečním aktualitám?
DM: Stejně jako tebe i mě oslovila Zuzana Smugalová, také jsem byla teprve v prvním ročníku na taneční vědě. Tehdy byla kromě vás v redakci ještě Lucie Kocourková. Taneční aktuality jsem znala, ale nenapadlo mě, že bych mohla být jejich součástí. Nejdříve jsem psala autorské texty a spravovala část webových stránek. Když Lucie Burešová (dnes Hayashi) odjela na studijní pobyt do Japonska, předala mi na starost ekonomické záležitosti. Myslela jsem si, že to bude dočasné, ale najednou se ze mě stala „finanční manažerka“, a tak to už zůstalo. S rostoucím počtem projektů Tanečních aktualit se postupně vykrystalizovala potřeba oddělit roli šéfredaktorky, kterou už tehdy zastávala právě Lucie, a roli statutárního zástupce organizace, ředitelky, kterou jsem se stala já. Když se nad tím tak zamyslím, Taneční aktuality vždycky byly a stále pro mě jsou obrovskou školou života, za mou dosavadní kariéru mi nic jiného nedalo tolik zkušeností. I když většinou to bylo a je způsobem „learning by doing“.

Na post ředitelky jsi nastoupila, když byl tvé mladší dceři jeden rok. Work-life balance je něco, co podle mě zvládáš velmi dobře. Jaký je tvůj recept?
DM: Neřekla bych, že existuje recept, a už vůbec ne, že svůj work-life balance zvládám (smích). Mám sklony k workoholismu. Pamatuji si, že když jsem šla na mateřskou s prvním dítětem, tak jsem si říkala, že konečně budu mít více času na Taneční aktuality, které jsem do té doby dělala paralelně s plným úvazkem v marketingovém výzkumu a doktorátem na HAMU. Tehdy jsem naplánovala strategický meeting pro redakci, ale předčasně mi praskla voda a místo na pracovní workshop jsem jela do porodnice.
Skloubit vše dohromady mi umožňuje skvělé zázemí v rodině. Manžel má pochopení pro mou práci a obor a již dlouhou dobu pracuje z domova, takže když se syn narodil a potřebovala jsem odběhnout na jednání nebo do divadla na představení, věděla jsem, že se o něj dokáže postarat. Časem však bylo stále jasnější, že pokud se chci věnovat Tanečním aktualitám nadále, tak se už po mateřské do marketingového výzkumu vrátit nemůžu. Byly to naprosto odlišné a mentálně náročné procesy. Nastoupila jsem proto na částečný úvazek na HAMU na oddělení pro vědu, výzkum a projekty, kde se náplň práce více podobá tomu, co řeším v TA, tedy grantová agenda a zajištění ekonomicko-administrativního chodu projektů. Nicméně i tak cítím, že s přibývajícím věkem potřebuju zvolnit a že si to musím dovolit. Někdy mívám černé svědomí, když odpočívám a nic nedělám. Potřebuji se naučit, že stav nicnedělání je naprosto v pořádku.

DM: Kristi, a jak ty zvládáš balancovat mezi svým rodinným a profesním životem?
KS: Narození dětí bylo pro mě osobně v životě velikým předělem. Moje priority a to, co jsem považovala za důležité, se zcela proměnily. Do jisté míry to tak má asi každý rodič, ale u sebe to vnímám opravdu velmi intenzivně, jako dvě oddělené fáze života. Jsem ovlivněna také tím, že jedno z mých dětí není úplně neurotypické, má určité specifické potřeby a již devět let jsem zvyklá odsunovat vše stranou, pokud je potřeba řešit něco v souvislosti s dítětem. Koordinovat profesní a rodinný život je pro mě dlouhodobě jedna z největších výzev.

DM: Vybavuji si jedno z prvních představení tehdy nově založeného souboru DOT504, v choreografii Lenky Ottové, které jsi na jevišti podbarvovala svým vokálem, což mi dodnes utkvělo v paměti. Zpěvu se stále aktivně věnuješ…
KS: Ano, ty ses po mateřské odklonila od jedné ze svých profesních cest, já se zase s malými dětmi více přiklonila k pěvecké práci, jelikož je více flexibilní. Je pro mě schůdnější zkombinovat ji se standardní kancelářskou pracovní dobou manžela, abychom se vykryli v péči o děti. Večery a víkendy věnuji zpívání, a to v posledních letech zejména jako vokalistka v offstage různých hudebních představení a muzikálů. Taková práce je ale velmi nárazová a být na volné noze jako výkonný umělec je prostě náročné, zvlášť když máš rodinu. Je to ale něco, co mě velmi naplňuje.

DM: A je ti bližší tanec, nebo zpěv?
KS: Nevnímám tanec a zpěv odlišně. Prožitek zpěvu je také fyzický zážitek, hodně založený na dechu a práci s tělem, které je i hlavním nástrojem tance. Pro mě bylo propojení hudby a tance vždy hodně důležité. Musím ale říct, že když zpíváš a máš ještě za zády živou kapelu, popřípadě vedle sebe pár dalších zpěváků, se kterými se propojuješ v harmonii, tak se tomu pro mě nic nevyrovná.

KS: Máš taky něco, co tě takto vysoce naplňuje?
DM: Cítím velkou fascinaci a prožitek v párovém společenském tanci. Nemyslím tím jenom sportovní tanec, ale třeba i argentinské tango nebo salsu, kdy jdeš mnohdy na parket s někým, koho vůbec neznáš. Musíš se na něj tanečně napojit do té míry, abyste fungovali jako jeden organismus. Je to výzva a zároveň to v sobě nese veliký náboj. Pokud se těla dokážou pohybovat plynule a vyjádřit společně nějakou energii, je to pro mě neskutečně naplňující. Tam cítím, že žiju, podobně, jako to máš ty ve spojení se zpěvem a kapelou.

KS: Ty se musíš napojit na partnera v pohybu a já se na něj musím napojit ve zvuku, který ale vytváříme svými těly… Máš v oblasti tance momentálně nějaký sen?
DM: Mám sen, který zároveň vnímám spíše jako takový osobní závazek, který jsem si dala. V rámci studia taneční vědy jsem se zaměřovala právě na společenské tance a na fenomén tzv. „tanečních“, tedy kurzů tance a společenské výchovy, které jsou v naší zemi stále velmi populární a rozšířené a jedná se do jisté míry o světový unikát. Přesto o nich neexistuje téměř žádná odborná literatura. Ráda bych tedy jednou zpracovala poznatky z bakalářské, magisterské a disertační práce a vydala je v ucelené monografii, aby pracně získané informace nezůstaly jen zavřené ve školní knihovně. Uvidíme, zda se k tomu někdy dostanu, možná až v důchodu, pokud nebudu stále v Tanečních aktualitách (smích). 

KS: A co na závěr našeho rozhovoru nějaká vize, sen, přání, které se týká Tanečních aktualit?
DM: Taneční aktuality v posledních letech prochází velmi dynamickým obdobím. Už nejsou „jen“ internetovým časopisem o tanci, byť je to stále naše stěžejní, vlajková loď. Máme větší portfolio aktivit, z nichž některé realizujeme i v zahraničním kontextu. V letošním roce jsme tedy dospěli k zásadnímu rozhodnutí, které snad už mohu prozradit. Odhodlali jsme se přejmenovat na novou značku Dance Context, která lépe rezonuje s našimi jednotlivými činnostmi. Předpokládáme, že bude mít snazší cestu k mezinárodnímu dosahu než stávající název, který byl promován jako Czech Dance News, ale setkala jsem se i s tím, že se o nás mluví jako o Dance Actualities, čímž nastává určitý chaos.
Český čtenář se však nemusí obávat žádné rapidní změny. Stále budeme mít online portál Taneční aktuality a Databázi tance, jen nad tím bude stát zastřešující organizace s jiným názvem. Větší změna nastane u Speciálního vydání, které se bude jmenovat Dance Context Journal a přejmenujeme i anglickou verzi Tanečních aktualit na Dance Context Webzine, neboť již nyní není pouhou jazykovou mutací vybraných českých textů, ale má svébytný obsah. Toliko tedy k tomu, co se chystá. A pokud bych si měla k narozeninám něco troufale přát, tak ať máme v týmu stále takové skvělé lidi, kteří mají i přes mnohdy obtížné, nestabilní podmínky neutuchající nadšení a zápal. Protože ať už se budeme jmenovat jakkoli, stále to bude především o lidech, kteří se na chodu organizace a jejích výstupech podílí.  

MgA. Mgr. Daniela Machová, Ph.D. 
Od roku 2007 je redaktorkou a od roku 2017 ředitelkou Tanečních aktualit.
Vystudovala sociologii na filozofické fakultě UK a taneční vědu na HAMU. V rámci programu NOMADs (Nordic Master's Degree in Dance studies) absolvovala kurz taneční historie na KUA (The University of Copenhagen, Denmark) a kurz taneční antropologie na UTA (University of Tampere, Finland). Zúčastnila se také mezinárodního intenzivního kurzu IPEDAK (Intensive Program on Dance Knowledge) a IPEDAM (Movement of Past and Present) na NTNU (Norwegian University of Science and Technology, Trondheim, Norway).
V badatelské práci uplatňuje metody sociologického výzkumu na studium tanečních jevů. Dlouhodobě se zabývá profesí tanečního mistra a fenoménem středoškolských „tanečních“. V minulosti vypracovala studii tanečního publika (Výzkum tanečního publika. Porovnání diváků klasické a alternativní taneční scény v publikaci Tanec a společnost vydané Nakladatelstvím AMU v roce 2009) a kvalitativní sondu do profese tanečníka (Svoboda na volné noze versus jistota v angažmá? Sonda do života tanečníků v 21. století v Čechách v publikaci Profese tanečníka: mezi obdivem a odsouzením vydané Nakladatelstvím AMU v roce 2013). Ve spolupráci s Institutem umění – Divadelním ústavem realizovala v rámci projektu Mapování kulturních a kreativních průmyslů v ČR rozsáhlý výzkum tanečních studií (Taneční studia – Struktura a rysy v rámci taneční podnikatelské komunity, IDU, 2016). Je členkou etnochoreologické studijní skupiny při ICTMD.