Z hlediště jeviště aneb Balet je silné kouzlo

Z jeviště hlediště (Mami Hagihara, Karel Audy). Foto: Irena Štěrbová.

Autor Gabriela Špalková

„Když nám situace nedovoluje hrát náš aktuální repertoár, rozhodli jsme se divákům nabídnout speciální zážitek. Budou usazeni přímo na jevišti,“ komentoval záměr ředitel DJKT Martin Otava. Prostorné jeviště Nové scény se tak stalo současně i hledištěm a prázdná sedadla v hledišti tvořila netradiční pozadí pro výstupy umělců i ve speciálním večeru s názvem Z hlediště jeviště aneb Balet je silné kouzlo.

Představení se uskutečnilo v opravdu neobvyklé atmosféře. Na jeviště vstupovali diváci postranní chodbou z Malé scény, kabáty a bundy v rukou, neboť byla uzavřena šatna, a usedli na židle pod reflektory na rozlehlé jevištní ploše. Na forbíně stálo zvýšené pódium po celé délce jeviště, jeho zadní část ohraničovalo zábradlí.

Pestrá dramaturgie tohoto zhruba hodinového večera byla pro diváka atraktivní, ale pro tanečníky velmi náročná, když se představovali hned v několika rolích. Na programu byla nejen čísla z baletů, jež má plzeňské divadlo na svém repertoáru (Korzár, Zkrocení zlé ženy, Labutí jezero), ale i výstupy z chystané Anastázie Youriho Vámose na Čajkovského hudbu ke Spící krasavici, jež měla mít premiéru právě v březnu, uskuteční se však až v náhradním srpnovém termínu. 

Své umění potvrdil baletní soubor i v číslech z dalších baletních děl. Celý večer byl pojat ve velkém stylu a na omezeném prostoru se podařilo vyřešit všechny sborové scény, které nepůsobily stísněně, neztratily vzdušnost a rozlet. Tančilo se na kvalitní nahrávky, nazvučení prostoru bylo vyvážené a přenos zvuku zdařilý. Vtipně a se sympatickou bezprostředností moderovali baletní mistryně Zuzana Hradilová a šéf baletu Jiří Pokorný.

Večer zahájila půvabná Satanella z Pugniho Benátského karnevalu v podání Kristiny Kodedové a Gaëtana Pirese, v němž oba prokázali své technické dispozice i schopnost navázat kontakt s publikem. U prvního čísla to bylo nesmírně důležité, přece jen neosobní a poněkud neútulný prostor jeviště nenavodil patřičnou atmosféru okamžitě. Srdečnost publika, jež ocenilo mladý taneční pár, se projevovala po celý večer. 

Následovaly dva ansámblové výstupy z Anastázie – efektní Pas de six a humorný Beer Dance, ryze mužské číslo. Provedení se vyznačovalo vysokou technickou jistotou a precizností, souhra a jednota pohybu tanečníků byla obdivuhodná. V dalším sborovém čísle, efektním výstupu z Korzára, sólově vystoupili Anna Srncová a Richard Ševčík, který zde potvrdil své technické mistrovství. Korzára připomněly ještě Adagio Medory a Aliho (precizně provedli Mami Hagihara a Karel Audy) a Pas d´esclave (neméně pečlivě interpretované Afroditi Vasilakopoulou a Gaëtanem Piresem). Jímavé kouzlo měla proslulá sólová choreografie Michaila Fokina Umírající labuť na hudbu Camill Saint-Saënse. Obdivuhodně ji provedla Sara Aurora Antikainen, dojímala svou éteričností a ladností.

Do hudební současnosti přenesl publikum výstup Kateřiny a Petruccia z inscenace současného baletu Zkrocení zlé ženy Jana Kučery. Velké výrazové schopnosti jsou v tomto typu baletu důležité a Corinne Cox spolu s Richardem Ševčíkem v tomto výstupu dokázali, že jimi disponují vrchovatou měrou. Corinne Cox byla jako Kateřina tou správnou dračicí a Richard Ševčík dal Petrucciovi razanci a klukovské šibalství. 

Současnost se prolnula s klasikou ve vtipném pánském duetu na hudbu Charlese Adama z Giselle, který tančili se sympatickou civilností Thierry Lynn Jaquemet a Mischa Alexander Hall. Tarantella z Čajkovského Labutího jezera s Kristýnou Miškolciovou v sólovém vystoupení byla další ansámblovou podívanou ze stávajícího repertoáru. Program pokračoval atraktivní variací Esmeraldy, kterou s jistotou provedla Shiori Nirasawa. Známému výstupu s tamburínou dala nejen temperament, ale i křehkost a kouzlo hravosti. Číslo připomnělo titul, který měl v Plzni premiéru naposledy v roce 1992 ve Velkém divadle.

Pas de deux Kitri a Basila z Dona Quijota bylo naopak pohledem do budoucnosti, neboť jak Jiří Pokorný prozradil, v příštích letech se plánuje jeho zařazení na repertoár. Tento výstup skvěle ztvárnili Mami Hagihara s Karlem Audym. Díky jejich vysokým technickým kvalitám, výrazovým schopnostem i příkladné souhře z něj udělali skutečné finále celého večera.

Mimořádný baletní projekt uzavřelo číslo s názvem Čardáš. Kdo očekával maďarský tanec, mohl být zklamán. Z reproduktorů zněla „lidovka“, zpívaná mužskými hlasy, připomínající pravý čardáš jen vzdáleně. Typickým tancem s pomalou a rychlou částí rozhodně nebyla. Přestože tři páry v atraktivních lidových krojích tančily s obdivuhodným zápalem, skutečné ohnivosti nemohly při zvolené hudbě dosáhnout. 

V improvizovaných podmínkách se baletnímu souboru podařilo vytvořit inspirativní, působivý a v neposlední řadě i reprezentativní večer, který potvrdil vysoké kvality plzeňských tanečníků. Po více než třech měsících předstoupili opět před publikum. Jejich nasazení a pečlivost celého provedení svědčily o tom, že oni samotní z toho mají radost. Celému souboru patří za tento počin vysoké uznání.

Nápad realizovat představení na jevišti je nepochybně zajímavý a pohled do prázdného hlediště byl důkazem nestandardní současné situace. Byl však vykoupen špatnou viditelností tanečních výkonů. Ze zadních řad mohli diváci fakticky vidět tanečníka jen od pasu nahoru, a tak například při sólu umírající labutě museli oželet pohled na precizní špičkový tanec a závěr celého výstupu už jim zůstal zákonitě zcela utajen. Nemohu se ubránit přesvědčení, že je to poměrně vysoká daň za atmosféru s výhledem na prázdné řady a strohost hlediště Nové scény. Ve stejné době Národní divadlo v Praze provádělo své akce v normálním hledišti při menším počtu řídce rozsazených diváků. Nicméně četné plzeňské publikum si nenechalo celkový pozitivní dojem z unikátního večera tímto nedostatkem zkazit. Potleskem nešetřilo a po právu zahrnulo tanečníky nadšenými ovacemi. 

O to více se nyní lze těšit na představení v regulérních podmínkách, při němž už se bude moci usednout v hledišti tak jako obvykle.

Psáno z představení 10. května 2020, Nová scéna, Plzeň.