Výjimečná setkaní a Mosty času v novém

Gods and Dogs (Matěj Šust, Alina Nanu). Foto: Sergej Gherciu.

Autor Hana Strejčková

Na tiskové konferenci se tak v předvečer premiéry u jednoho stolu sešli tři bývalí kolegové z věhlasného souboru Stuttgart Ballet: paní Kang Suejin, ředitelka Korejského národního baletu, světově uznávaný choreograf Jiří Kylián a Filip Barankiewicz, umělecký ředitel Baletu ND. Jiří Kylián poznamenal: „My všichni pocházíme z jednoho hrnce, který tehdy vedl Jihoafričan John Cranko.“ A dnes všichni patří k významným představitelům tanečního světa a pro nadcházející večery slibují unikátní zážitek.

Původní inscenace Kylián – Mosty času měla premiéru v loňském roce v rámci oslav 100. výročí vyhlášení samostatného Československa. Letos komponované představení zahrnuje skladbu choreografií Bella Figura (od 21. 11.), Petite Mort a Šest tanců (Sechs Tänze), dva opusy Jiřího Kyliána na hudbu W. A. Mozarta, dále nové nastudování Gods and Dogs. „Je to průřez mé práce od počátku až do pozdějších dob, proto se jmenuje Mosty času. Jde o kompozici baletů, které nějakým způsobem kontrastují a mezi nimiž vždy uběhla dlouhá doba od jejich vzniku,“ sdělil Jiří Kylián. K obsazení choreograf uvedl, že je téměř původní: „Když je balet dobrý, stoupá kvalita interpretace. Rok je pro tanečníky velmi dlouhá doba, taneční život je opravdu krátký. Musí dozrát daleko rychleji než jiní profesionálové. Zabývá se proto rolí intenzivněji než jiný umělec. Například houslista může hrát do osmdesáti devadesáti let, zatímco tanečník podává skvělý výkon zhruba do čtyřiceti. Co je pro tanečníka rok, je pro běžného člověka let šest. Svět tance je pomíjivý, efemerní, je prchavým okamžikem. Uděláte gesto a je pryč. Říkám tanečníkům, že když tančí, musí mít gesto takovou sílu, aby se vrylo do paměti. Musí se udělat s takovým přesvědčením, že to nikdo nezapomene. My taky nikdy nevíme, zda nás odpoledne nepřejede auto, nikdy nevíme, kdy tančíme naposledy. Choreografie může být zaměnitelná a pocitově vyzní jinak s každým tanečníkem. Je vždy důležité tančit tak, že v daném okamžiku žijeme část svého života.“

Korejský soubor připomene jeho niterné dílo na hudbu Benjamina Brittena z roku 1981 Forgotten Land, které vytvořil pro soubor Stuttgart Ballet. Inspirací mu byl, jak sám řekl, obraz Edvarda Muncha Tanec života. Šéfka korejského souboru Kang Suejin se svěřila: „Když jsem tančila ve Stuttgartu na pozici primabaleríny, Forgotten Land jsem si zamilovala. A i když jsem tehdy netušila, že se jednou stanu ředitelkou, toužila jsem se k dílu vrátit. Dokonce jsem později uvažovala, že bych šla k Jiřímu Kyliánovi na konkurz… Pracovat s ním nebylo jen o dokonalosti tance, ale on mne dokázal ovlivnit i lidsky.“ 

Mladší choreografie Gods and Dogs vznikla v roce 2008 pro Nederland Dans Theater a 13. listopadu uplyne přesně jedenáct let od světové premiéry. Jiří Kylián k této práci na tiskové konferenci odpověděl otázkami: „Kdo určuje hranici mezi normalitou a mentální nemocí? Jaké jsou normy zdraví, šílenství, nemoci? Zkusme si odpovědět, zda je například normální točit piruety na špičkách? Vždyť to bolí!“

Známé a také oceňované dílo Petite Mort choreograf Jiří Kylián okomentoval slovy: „Je to balet, který se zabývá erotickým vztahem mezi mužem a ženou. Největší zbraní žen je jejich nahota, největší zbraní mužů je nutnost bojovat a mít zbraně v ruce. A tak jsem tyto elementy spojil: ženy tančí skoro nahé a muži manipulují s flerety. Již název ve francouzštině odkazuje k orgasmu, k extázi sexuálního stavu, ze kterého se rodí život, jenž spěje ke smrti. Proto často říkám, že křestní list je zároveň rozsudkem smrti. Sotva jsem se narodil, dostal jsem doživotí.“

U příležitosti premiéry Gods and Dogs vychází kniha nazvaná Budižkněčemu – záznam rozhovorů Jiřího Kyliána o tvorbě, inspiraci a životě s francouzskou publicistkou Marií Noël Rio, do češtiny ji přeložil Michal Lázňovský.