Ave Maria (Ayano Nagamori). Foto: Michal Hančovský.
Triptych zahájila Ave Maria, nová choreografie Mariky Hanušové-Blahoutové, která se ujala i velmi zdařilého světelného designu celého večera. Příběh Panny Marie se odvíjel spolu s působivou hudbou Michala Lorenze a Aarona Zigmana, propojenou zvukem zvonů. Komorní kus pro dva tanečníky představil velice povedenou a pohybově zajímavou psychologickou studii, se silně spirituálním odkazem, kdy Marie v podání Ayano Nagamori se nám nejprve zjevila v obrazu barokní sochy, dále prožívala život matky a následně trpěla nad ztrátou syna. Nagamori zazářila ve svých emocionálních schopnostech, její plasticita pohybu i cítění hudby byly na velmi vysoké úrovni. Syna, Otce i Ducha svatého zatančil Gaëtan Pires, který vyniká výborným jevištním zjevem, a společně s Nagamori působili sehraným dojmem.
V druhé části večera se představili studenti posledního ročníku Taneční konzervatoře hl. m. Prahy – Kristina Kodedová, Viktorie Dembická, Patrik Koller, David Lampart vystoupili v choreografii Tóny těla. Alena Drapalíková, dlouholetá pedagožka i choreografka konzervatoře, vyplnila hudbu Benedetta Marcella, Giovanniho Battisty Grazioliho a Arcangela Corelliho sóly, duety, dámskou i pánskou větou a společnými pasážemi. V nich studenti nesdělovali určitý děj, ale pouze radost z pohybu, i když na některých byla vidět nervozita. A to, že některé společné pasáže nebyly úplně synchronizované, přisuzuji studentské nezkušenosti, i když prvky techniky Marthy Graham by jim měly být blízké.
Závěrem a vrcholem večera se stala Stabat Mater Aleny Peškové na známou stejnojmennou skladbu Giovanniho Battisty Pergolesiho. Podobně jako v Ave Maria i zde jsme viděli utrpení matky Krista, ale dojem umocnila interpretace tří tanečních párů. Opět jsme sledovali osudy žen, jež přivedou na svět vyvoleného syna, provázejí ho životem i na poslední cestě a následně se těžko smiřují s jeho ztrátou. Alena Pešková navzdory omezenému jevištnímu prostoru využila hru s kostýmy a rekvizitami; zřejmá byla symbolika křížů, košil s dlouhými rukávy, které si během tance účinkující převlékali. Tanečníci předvedli velice dobře zvládnutou souhru v partneřině, sólech i společných partech a po výrazové stránce dokázali na diváka přenést onen smutek, který evokovala nejen Pergolesiho hudba, ale i samotná choreografie.
Bohemia Balet se ve své první premiéře této sezony předvedl ve velmi dobrém světle. Škoda, že nedisponuje takovými financemi, aby se mohl početně rozšířit, má totiž dnešnímu divákovi co nabídnout. Hlediště kostela sv. Šimona a Judy se zaplnilo zhruba z třetiny a myslím si, že konkrétně tento specifický projekt by si zasloužil větší návštěvnost.
Psáno z premiéry 27. října 2016, kostel sv. Šimona a Judy.
Tanec a prostor
Ave Maria
Choreografie a nastudování: Marika Hanušová-Blahoutová
Hudba: Michal Lorenz (zpěv Olga Szyrova) a Aaron Zigman (zpěv Anna María Martínez)
Kostýmy: Josef Jelínek
Tóny těla
Choreografie a nastudování: Alena Drapalíková
Hudba: Benedetto Marcello, Giovanni Battista Grazioli a Arcangelo Corelli
Kostýmy: Renata Nováková
Stabat Mater
Choreografie a nastudování: Alena Pešková
Hudba: Giovanni Battista Pergolesi
Kostýmy: Alena Pešková a Monika Kletečková
Kata Zagorski
No jo, niekedy sa nepodarí. Ale zase niekedy je to komunikačne konzistentné, aj celkom adresné aj javisková istota tam…Nadčasově neuchopitelná excelence, anebo přehlédnutí diváka?