Kam a co po aktivní kariéře? Britská organizace Dancer’s Career Development pomáhá už 50 let

Dancer’s Career Development: IOTPD. Foto: Josef Bartoš.

Autor Josef Bartoš

Inspiration day, jak zněl název prvního dne, nabízel několik diskuzních bloků, promítání poutavých snímků, živá taneční vystoupení i tanec ve virtuální realitě. Úvodního slova se ujala Vanessa Lefrançois, výkonná ředitelka DCD, která poukázala na potřebnost podpory těch, kteří se ocitají na konci aktivní kariéry a s povzbuzujícím motem: „Tanečníci mohou dělat cokoliv, na co pomyslí,“ započala celou akci. Ačkoliv není možné sepsat vše, co se daný den odehrálo, ani zaznamenat všechny myšlenky, které padly, pokusím se nabídnout alespoň kurátorský výběr toho, co mě zaujalo nejvíce.

Hned první blok debaty se točil kolem leadershipu a takzvaných changemakers. Hilary Carty z organizace Clore Leadership, která vzdělává budoucí vůdčí osobnosti a pomáhá jim při tranzici z jiných pozic, potvrdila slova Lefrançois Podle ní totiž mají tanečníci přenositelné schopnosti a dovednosti, kterými se významně odlišují od jiných společenských skupin: zmínila zejména emoční inteligenci a celkovou schopnost (v)cítění, které pomáhají vnímat komplexitu problému tam, kde se jiným zdá daná záležitost naprosto jasná. Anthony Missen, spoluzakladatel Company Chameleon, však mluvil o tom, že to není o tanci jako takovém, ani o tanečních institucích, ale o lidech samých, které to do taneční oblasti táhne. Zmiňoval zejména vášeň a odhodlání, které pomáhají tanečníkům se dostat tam, kam se běžní lidé dostanou jen stěží. Podobně mluvil i Kenneth Olumuyiwa Tharp, zástupce ředitele pro kulturu a kreativitu v londýnském obvodu Haringey, který upozornil na fakt, že tanečníci už vůdčími osobnostmi jsou, akorát v jiném kontextu. Zmínil například velkou psychickou odolnost, neutuchající tvořivost, empatii a propojení s nitrem, ale také například schopnost týmové práce. Závěrem debaty zajímavou myšlenku zmínila Niquelle LaTouche z organizace Niquelle LaTouche Arts. Poukázala na to, že umělci neznají konzistenci. Zejména v současném tanci často nevíme, co znamená mít stabilní zázemí, protože se svět kolem nás neustále proměňuje v závislosti na tom, v jakých podmínkách tvoříme. A to podle ní dává tanečníkům velkou výhodu, protože jsou schopni přežít v neustále se měnícím světě, což je koneckonců charakteristika dnešní doby.

Kariérní zastávky a jak po návratu vytěžit potenciál na maximum

V dalších blocích se představily Angela Pickard a Leigh Thomas. Angela Pickard je profesorkou taneční pedagogiky na Canterbury Christchurch University, kde vede Sidney de Haan Research Centre for Arts. Pickard začala chytlavým motem, se kterým se mohl ztotožnit každý, kdo kdy zakusil tanec: „Jakmile se jednou stanete tanečníkem*tanečnicí, tak už to nemůžete zastavit. Tanec se stane součástí vaší osobnosti, vaší identity.“

I já, ačkoliv jsem s výkonem interpretační profese již před lety skončil, jsem na chvíli zakusil pravdivost tohoto výroku, jelikož tanec formuje dodnes významnou část toho, kým jsem. Mluvčí se ve své prezentaci zaměřila zejména na kariérní přestávky. V tanečním světě se ve Velké Británii podle statistik jedná o téměř 9 000 lidí na konci roku 2024, což není malé číslo. Představila také různé důvody, proč k těmto přerušením dochází – například úrazy, které reportuje 84–95 % všech dotázaných, nebo nutnost starat se o rodinu či novorozeně, což znemožňuje se naplno věnovat výkonu taneční profese. 

Pickard tyto přestávky propojila právě s identitou tanečníka*tanečnice, jelikož v těchto obdobích lidé často zažívají existenční pochybnosti. To, co doposud definovalo jejich bytí, najednou přestává platit. Zaměřila se zejména na tanečnice-matky, které přichází nejenom o zdroje příjmu, ale také se proměňuje jejich tělo, nástroj, s nímž žijí každý den. Z psychologicko-intervenčního hlediska poukázala zejména na nutnost správného uchopení dané tématiky a na celkovou potřebu psychologické pomoci právě této části oborové populace.

Leigh Thomas, bývalá profesionální baletka, které se podařilo proměnit svou kariéru v úspěšné působení ve vedení významných technologických startupů, poskytla deset motivačních citátů, jenž v určitých momentech jejího života hrály důležitou roli. Patřilo mezi ně například:

• Rozhodující vlastností, kterou je třeba v životě rozvíjet, je ochota zkoušet nové věci. (James Clear, Atomové návyky)
• Buď šprt. (Mark Zuckerberg)
• Soutěžte sami se sebou. Ne s ostatními.
• Lidé přehání, co zvládnou udělat během jednoho roku, a podceňují, co by zvládli za deset let. (Bill Gates)
• Nikdy neskrývejte to, co vás dělá vámi. (Indra Nooyi)
• Neustále u sebe vnímám trochu syndrom podvodníka. (= impostor syndrom, Michelle Obama)

Zejména u poslední citace Thomas upozornila, že pokud impostor syndrom vnímají i takové osobnosti jako Michelle Obama, měli bychom si to „zapsat za uši“ a s těmito pocity i tak nakládat. Řečnice navíc nabádala přítomné, aby vyšli do světa a zkoušeli nové věci, protože ne každý musí najít svůj smysl od samého začátku. Závěrem pak nezapomněla motivačně upozornit, aby každý o své budoucnosti přemýšlel v daleko větších obrysech, než o nich přemýšlel doposud.

Inspirace z jiných oblastí 

Na závěr dne se pak představily společnosti, které sice nevznikly v tanečním prostředí, nicméně se o tanečníky a tanečnice intenzivně zajímají, protože se domnívají, že se jedná o velmi schopné osobnosti, které mohou organizacím přinést mnoho nových podnětů. Například Emma Crighton ze Skills Builder promluvila o tom, jak se snaží empirickým přístupem přistupovat k definicím schopností a dovedností, ale i k jejich následnému rozvoji. Konkrétně rozdělují mezi základními, nezbytnými a technickými s tím, že právě ty nezbytné patří mezi vysoce přenositelné – například naslouchání, mluvení na veřejnosti, kreativita, řešení problémů, pozitivní přístup, stanovování vysokých cílů a podobně. Zmínila, že tanečníci a tanečnice těmito schopnostmi často disponují, a proto i v následujícím roce 2025 plánují rozšířit spolupráci mezi Skill Builder a Dancer’s Career Development. 

Neméně zajímavý byl příspěvek Steva Whitecoopera ze společnosti add-victor, která se zaměřuje zejména na bývalé elitní sportovce, profesionální umělce a vojáky z povolání. Při jejich interních analýzách totiž zjistili, že jsou to právě tyto segmenty společnosti, které mají vysokou úspěšnost při obsazování těch nejvyšších pozic firem v různých sektorech. Disponují totiž kromě jiného vysokou sebereflexí, a tudíž dokáží nejenom pokorně přijímat a naslouchat, ale také rozumí tomu, proč jsou právě oni speciální, a vědí, co chtějí předat dále.

Philippe Braunschweig Grant

Nabytý program vyžadoval téměř 100% pozornost. Místo dění, londýnský Rich Mix, jsem ale opouštěl s energizujícím pocitem naplnění, inspirace a hodnotné vzájemné výměny s přítomnými účastníky. Inspiration day zcela dostál svému názvu a britská DCD má za sebou úspěšnou veřejnou akci, pomocí které vykreslila velmi pozitivní obraz v očích zúčastněných. 

Hned druhý den navíc proběhlo mezinárodní setkání organizací zabývajících se druhou kariérou – zúčastnili se například zástupci z Německa, Švýcarska, Francie, Španělska, Nizozemí, České republiky, USA nebo Kanady. 

Kromě praktických záležitostí se diskutovala zejména grantová výzva Philippe Braunschweig Grant, kterou IOTPD financuje z členských poplatků jednotlivých zemí. Tato výzva nabízí finanční podporu až do výše 5 000 EUR tanečníkům a tanečnicím, které se rozhodnou změnit svou kariéru (více informací zde). Existence podobných grantových výzev považuji za extrémně důležitou. Nejen protož, že umožňují těm, kteří se taneční profesi již věnují, snadnější přechod do dalších částí života, ale také vykreslují lepší obraz tanečního oboru směrem ven k široké veřejnosti. Podobné výzvy totiž vypovídají o naší komunitě to, že se o své členy staráme a nenecháme je na holičkách. 

Psáno z Inspiration Day a z interního setkání IOTPD v Londýně, 11. a 12. listopadu 2024.