Filmový festival Litoměřice 2016 – Přehlídka s taneční tematikou

Lucie Dercsenyiová při úvodu k baletu Zkrocení zlé ženy. Foto: Marta Lavecká.

Od klasiky k DV8

Festival zahájila 2. září 2016 v 17 hodin vernisáž výstavy Vojtěcha Brtnického nesoucí název Discovered právě proto, že tento fotograf se nechává inspirovat zakladatelem moderní žurnalistické fotografie Henrim Cartier-Bressonem, jehož manifest zní: „Pracujeme v intencích reality, nikoli fikce, a musíme tedy odhalovat, nikoli vyrábět.“ Na zdech kina Máj visí autentické, neretušované fotografie z let 2010–2016, tedy z období, kdy se Brtnický stal dvorním fotografem festivalu Tanec Praha. Snímky zahrnují nejen české, ale i zahraniční soubory.

Filmovou část přehlídky odstartoval záznam baletu Zkrocení zlé ženy z Velkého divadla v Moskvě. Jedná se o adaptaci Shakespearovy komedie v choreografii Jeana-Christopha Maillota, kterou zde nastudoval ve světové premiéře. Odborný úvod k tomuto přenosu přednesla naše interní redaktorka Lucie Dercsényiová. Ačkoli velký sál kina Máj nebyl zcela zaplněn, diváci, kteří se přišli podívat, odcházeli nadšeni a překvapeni zpracováním a vysokou úrovní celého přenosu.

Po této baletní inscenaci, která byla určena spíše náročnějším divákům, se všichni mohli vyřádit v rámci doprovodného programu na koncertě Holy Fanda & the Reverends a následně si vlézt do boxerského ringu se Sylvesterem Stallonem alias Rockym.

Druhý festivalový den začínal časně. Už v devět hodin se ve dvou kinech promítaly filmy se sportovní tematikou: o lyžařích Hančovi a Vrbatovi (Synové hor) a o olympijských hrách v Soči (Putinovy hry). Kdo na festival přijel převážně kvůli tanci, mohl zavítat do Knihovny K. H. Máchy na přednášku, respektive komentované promítání z tvorby souboru fyzického divadla DV8, které vedla doktorandka filmové vědy na FF UK v Praze Magda Španihelová. Velmi srozumitelně a erudovaně přiblížila příchozím, kdo DV8 je a jak se proměňuje jejich tvorba. Jde o skupinu, která se před třiceti lety chtěla vymanit z úzu tematické a formální strnulosti moderního tance a začala představovat provokativní tvorbu, v této době s velmi kontroverzními tématy, jako jsou homosexualita, intimita, mužsko-ženské vztahy, zábava, handicap aj. Součástí komentované projekce byly snímky Dead Dreams of Monochrome Men (1990), Strange Fish (1995), Enter Achilles (1995), The Cost of Living (2004) a upoutávka na nové dílo John (2014–2015), které ještě nemá filmovou podobu, jen divadelní adaptaci (9. prosince 2014 byl projekt k vidění v rámci přímých přenosů v kině Aero). Vybrané ukázky přiblížily, jak s jednotlivými tématy DV8 pracuje, jak zachází s charaktery jednotlivých postav a jak se čím dál víc uchyluje k jistému dokumentárnímu stylu, kdy zachycuje detailně výjevy ze života jednoho člověka (John).  

Zklidnění, smích a tíseň

Následovalo promítání dokumentu Svěcení jara, které představuje butó školu Mina Tanaky, který v Japonsku na osamělém místě přijímá tanečníky z celého světa a v rámci komunitního života je učí odpoutat se od naučených tanečních technik, oddělit duši od těla a nechat pouze tělo jako hmotu, aby se hýbalo, jak právě potřebuje. Dokument představuje trochu kontroverzní způsob práce a žití ve skupině lidí, kteří směřují ke stejnému cíli. Jedná se však o velmi psychicky náročný styl „výuky“, který někdy končí předčasným odchodem tanečníků domů a jindy jejich velkou osobnostní proměnou.

Humor pak zajistil film Hiphop-erace, který byl premiérově uveden na letošním festivalu Jeden svět. Jedná se o dokumentární mapování skupiny v průměru devadesátiletých seniorů z Nového Zélandu, kteří se i přes své zdravotní handicapy rozhodnou vyhrát taneční soutěž v Las Vegas. Jejich humor, dobrá nálada a umění pospolitosti je opravdu dovezou až do daleké Ameriky, a už to je pro ně výhra. Druhou výhrou je obrovské uznání místního publika.

Dalšími promítanými byly taneční filmy z prostředí bývalých Elektrických podniků, dnes kancelářských prostor firmy Orco v Bubenské ulici v Praze: Překlapy a přehmaty a Naučená bezmocnost. Ačkoli jsou ze stejného prostředí, mají naprosto odlišný charakter. Překlapy a přehmaty jsou humornou glosou o uspěchané době plné e-mailové korespondence a spěchu, který nám dovoluje dělat různá faux pas. Jedná se o proces přijímacího řízení, kdy jsou nám představeny tři ženy, všechny hraje a tančí Tereza Indráková, každá je však charakterově naprosto rozdílná, všechny jsou však něčím nemožné. Oproti tomu v Naučené bezmocnosti příliš vtipných okamžiků nevidíme. Jde o téma motivované příběhem z komunistických lágrů, proto je pro tento snímek použit prostor sklepních lázní, kde jsou dochované kóje budící stísněný pocit vězení. Snímek vznikl z původně site-specific projektu určeného omezenému počtu návštěvníků, proto jsou ve filmu občas vidět i obličeje jednotlivých diváků. V Naučené bezmocnosti se pohybuje sedm tanečníků, kteří zkoumají, jaké je to žít v omezeném prostoru, čelit násilí, rutině, smutku, vnitřním pohnutkám… Oba filmy jsou velmi zdařilé a daly by se považovat za počátek české taneční filmografie.

Pro otrlé byl připraven i film s názvem Černá labuť v hlavní roli s Natalií Portmanovou. Jedná se o psychologický thriller, kde vyhrává obsedantní touha být nejlepší baletkou nad normální kvalitou života. Z bílé labutě z Labutího jezera se nakonec stává černá labuť s černou duší.

Kdo se nechtěl bát, mohl se v Altánu u letního kina zapojit do workshopu protoswingu, a naučit se tak z tance i něco prakticky. Na 16. filmovém festivalu v Litoměřicích tančil opravdu každý.  

Závěrečný maraton v duchu tance a sportu

Vrcholem taneční sekce se stal celovečerní film Wima Wenderse Pina, který mapuje celoživotní dílo úspěšné tanečnice Piny Bauschové. Recenzi na tento snímek si můžete přečíst  na stránkách Tanečních aktualit. Úplný závěr však patřil v sobotu večer Horečce sobotní noci. Tak to má být!

Abychom zcela neignorovali filmy se sportovní tematikou, uveďme alespoň některé. Největší návštěvnost měl bezesporu dokument FC Roma, který byl na festivalu uveden v předpremiéře a vzbudil velký pozitivní ohlas. Jednalo se o skupinu romských fotbalistů hrajících ve třetí lize a zoufale toužících nevyhrávat zápasy kontumačně, ale zahrát si opravdový fotbal. Své spoluhráče musí víceméně přemlouvat, aby se proti nim postavili. Snímek mapuje přemýšlení ve stereotypech a předsudcích, a to nejen vůči Romům, ale jakémukoli etniku.

Pozornost vzbudil také snímek z prostředí Indického oceánu, Trou de Fer: Železná díra, o skupině slovenských horolezců, kteří se rozhodli slaňovat v překrásném, avšak velmi nebezpečném kaňonu. Fotbaloví nadšenci si pak mohli užít film Velký sen, který vyprávěl o vzniku fotbalu jako hře, která učí hráče fair play a posiluje vztahy mezi lidmi.

Festival charakterizovala velmi přívětivá rodinná atmosféra (jaký pořadatel, takový festival), diváci mohli zajít například i na multikulturní a sympatickou loď Cargo Gallery, která také poskytla své prostory pro promítání. Díky tomu, že letošním námětem přehlídky byly tanec a sport ve filmu, užily si to celé i Taneční aktuality. Škoda pro ty, kteří tam nebyli.  

Psáno z festivalu Tanec a sport ve filmu, 2.–3. září 2016, Litoměřice.    

Tanec a sport ve filmu
16. filmový festival Litoměřice
2.–3. září 2016
Koncepce: Kinoklub Ostrov, Věra Preclíková, Hana Galiová, Renata Vášová, Michal Hanzl