Cirk-UFF oslavil desítku!

FIQ (Wake Up!). Foto: Miloš Šálek.

Autor Hana Strejčková

Za dobu své existence festival prokázal schopnost oslovit, nadchnout a připoutat diváky všech věkových kategorií z blízka i daleka. Naštěstí diváci ani letos nenechali žádné představení „na holičkách“ a chodili koronakrizi a počasí navzdory. Programová skladba, i když v utlumenějším módu, vsadila jako každoročně na špičkové zahraniční hvězdy a přehlídku českých souborů. Žánrově se opět rozběhla po škále od velkolepých cirkusáckých show přes performance, happeningy a klauniády po komorní produkce fyzického divadla s prvky nového cirkusu.

Artisté z Maroka i domácí hvězdy

Čím se Cirk-UFF liší od ostatních festivalů podobného ražení je až umanutá odvaha nebo obrovský risk zvát do severočeského regionu věhlasné početné soubory. I letošní ročník byl však důkazem, že právě sázka ředitele festivalu Libora Kasíka na marocké akrobaty a na spolupráci s Rosťou Novákem ml. opět vyšla. Africká show FIQ (Wake Up!), jejíž vznik supervizí zaštítil francouzský soubor Akoreacro (v roce 2011 zahajoval historicky první ročník Cirk-UFFu), za sebou rozhodně zanechala nesmazatelnou stopu, v dnešních dnech pandemie minimálně i co do produkční náročnosti.

Uvedení Groupe Acrobatique de Tanger dvakrát naplnilo diváckou kapacitu a doslova prozářilo atmosféru. Základem výpravného představení byla virtuózní pozemní akrobacie (sólová, hand to hand, silové skupinové formace, tanečně-akrobatické choreografie) a výrazná hudební linka v podání old-school marockého DJ Keye. Ve všech složkách se snoubily orientální kořeny s kontexty globalizace, prověřování tradic očima mladé generace a nejsilněji vyznívala touha dovolit si plnit své sny. Dynamické střídání sól a hromadných výstupů, postupná kostýmní proměna od klasické černé po fosforeskující barvy a nepředvídatelná chronologie nenechaly diváka ustrnout, a celek tak mohl evokovat marocké tržiště s mnoha vůněmi, chutěmi a zvuky.

Této představě nahrávala i scénografie – desítky bedniček od Coca Coly a pestrobarevný koberec, nejprve ukrytý pod klasickým tanečním povrchem. A přitom FIQ (Wake Up!) nepůsobil chaoticky ani zmateně, naopak dramaturgie přesně dávkovala sportovní výkony, fyzické poetické obrazy, street dance, hip hop, foot freestyle, taekwondo a proslovy propojené s psaným slovem a projekčními technologiemi na principu live cinema. K národnostním specifikům odkazovala rodná řeč a písmo artistů, dále například číslo na motorce nebo hecované poměřování sil, např. kolik osob unese silák na ramenou, či orientální rytmy s univerzálně vnímanými prostnými cviky v neuvěřitelných sestavách a rychlých provedeních.

Zajímavou linku tvořila mužsko-ženská otázka, pomyslný dialog maskulinního uspořádání světa versus variabilita a adaptabilita žen. Ze šestnácti účinkujících byly pouze čtyři typově odlišné ženy, zato všechny velmi výrazné a na pohled nebojácné obhájit se v kontextu souboru, představení, cirkusového odvětví a dále. Zakomponování FIQ! (Wake Up!) do programu festivalu Cirk-UFF přineslo jeden z nejzajímavějších exkurzů za hranice v aktuálně virem sevřeném světě.      

Druhým vrcholem festivalu se stal Kabaret Dynamo Cirku La Putyka, zde uvedeným pod názvem UFFO Tribute. Hvězdy domácích i světových cirkusových show se střídaly na venkovním pódiu za podpory davu v euforii. Komponovaný program nabídl žonglování, cyr wheel (cyrovo kolo), chinese pole (čínská tyč), humorná čísla, vzdušnou akrobacii na zavěšeném kruhu a strapsech. Průvodcem svátečního večera byl Jiří Kohout a největší ozdobou čínský artista Kai Hou, který proskakuje kruhy. I další adrenalinová podívaná Kaleidoscope přilákala spoustu diváků. I přesto, že se toto představení v režii Maksima Komara stihlo v Trutnově představit už v létě, před hlavním vchodem do UFFa nebylo k hnutí.

Šapitó, ulice i divadlo

Namísto červnových tropických teplot se letošních pět festivalových dnů zhouplo z babího léta do zimy smáčené deštěm. Nebylo výjimkou, že při pouličních produkcích, a dokonce i v šapitó, performerům stoupala pára od úst. Přesto se ani pořadatelé, ani diváci, natož umělci nevzdali. Program cílený na rodinu či vícegenerační publikum se letos dočkal nadmíru příjemné odezvy. Ostatně úvod, novocirkusová novinka Hnízdo na nitkách, a pak závěr festivalu, osvědčení Poutníci po hvězdách, patřily právě dětskému divákovi. I místními velmi oblíbený soubor Bratři v tricku potěšil Speciálem, exhibicí svých nejoblíbenějších čísel, a také představil poslední dílko, toaletní pohádku Hru o trůn. Tu charakterizuje klasická kontaktní forma, napřímo oslovující diváky bez rozdílu věku, stejně jako vyšperkované žonglování s osvědčenými triky a manipulace s předměty každodenní potřeby. Žongléři s klaunsky sebeironickým pohledem a vzezřením přerostlých kluků Adam Jarchovský a Václav Jelínek ke koloritu festivalu bezpodmínečně patří.

Typicky „holčičí/ženskou“ linii zastoupilo trio Holektiv se svou Boženou, příběhem promarněných snů nejen o létání, a dále aerialistka Ivana Kolcunová s diskutabilním představením o cykličnosti ženy The Same Self a do třetice příjemně rozpustilé Rozladěné držky autorského dua Anežky Hesové a Rozálie Havelkové.

Mezi outdoorovými událostmi se vyjímal taneční experiment Wall Dance Jany Ryšlavé ve spolupráci s Klárou Hajdinovou, které tanečními figurami ozvláštnily slaňování po fasádě kulturního centra UFFO. Open-air performance podržely, ale ani nepředčily zaběhnutý formát předchozích let. Nechyběly komediální skeče a všelijaké pouliční recese. Duo Anton Eliaš a Lukáš Šimon uvedlo drsnou klauniádu o vyřazených robotech Robo Erectus a pro zájem publika se dokonce dvakrát (!) vydalo Koťátko zkázy do boje se strachy ve 101 věcí, co jste chtěli udělat, ale báli jste se. Teatro Piccolino – skupina okolo Števa Capka – bavila přítomné chladu odolné diváky nejrůznějšími scénkami z prostředí tradičního cirkusu. Noční venkovní program uzavřel mystický Blackout Paradox, ohňová exhibice skupiny Shamaniac.    

Cirk-UFF se za deset let stal místem mnoha přelomových pracovních setkání, unikátních premiér, ale také odrazovým můstkem pro nemálo tuzemských umělců. Letošní oslavy sice neznamenaly nekonečný příliv adrenalinu, ale i tak chytly svou, nejspíš poslední možnou vlnu. 

Psáno z festivalu nového cirkusu Cirk-UFF v Trutnově, 23.–27. 9. 2020.