Značení povědomého (V. Kolečkářová, E. Navrátilová, M. Ondrašinová, B. Parmová, M. Zadražilová). Foto: Helena Svobodová
Diváci vcházeli na jeviště, kde seděli ve dvojicích na speciálně vyrobených pojízdných bednách. Při vstupu se přivítali s tvůrci představení (včetně osvětlovače a zvukaře), kteří se ještě rozcvičovali a prohlíželi si příchozí. S usednutím desátého návštěvníka se zatáhla opona, uzavřel se prostor na jevišti a protagonisté jej opustili. Diváci tak osaměli a s napětím očekávali, co se bude dít. S prvními údernými tóny Stravinského Svěcení jara se objevily i tanečnice. Šusťákové kalhoty, které měly na sobě ještě před začátkem představení, si nesvlékly, ale odložily svetry, pod kterými skrývaly třpytivé korzety. V tomto oděvu pak absolvovaly celou inscenaci.
Kdo si vybaví Stravinského Svěcení jara, ví, že se jedná o dynamickou skladbu s obrovskou energií. Jelikož šlo o komorní představení, napětí a udržení tempa byla jedna z nejdůležitějších podmínek. Tanečnice opravdu udržely rytmus po celou dobu, dokonce ho dokázaly přenést i na diváka. Blízkost žen vyvolala maximálně silný dojem. Když se k tomu přičte uzavřenost prostoru, která nedovolila nikomu ani na vteřinu polevit v koncentraci, zážitek byl opravdu nadprůměrně působivý. Významnou roli hrála také světla, která se musela rozsvítit v ten pravý okamžik, abyste zůstali v napětí a očekávání. Jelikož celý prostor se uzavřel a osvětlovač neviděl, co se na jevišti právě děje, šlo o přesné načasování v souladu s hudbou, která byla směrodatná.
Sledovala jsem typicky filigránovský pohybový slovník, tedy zaměřený na detail, vycházející z civilních pohybů, hudby i tanečnic samotných. Velmi výrazně se pracovalo s dechem, mnohdy s hodně úsečnými a fyzicky náročnými pohyby. První část představení respektovala rozdělení na hlediště a jeviště (i když se vše odehrávalo na něm), což neznamená, že tanečnice neinteragovaly s diváky. S pojízdnými bednami se pohybovalo až zhruba v poslední třetině inscenace. Vznikaly tak miniaturní prostory, ve kterých tančila vždy jedna tanečnice pro dva diváky. Dalším posunutím vznikl ohraničený kruh, přihlížející se stali součástí živého prostoru a zůstávali v maximálním kontaktu s tanečnicemi.
V tomto energickém a logicky vystavěném díle Filigrán opět ukázal, jak vyspělým souborem je, jak profesionálně a originálně umí zpracovat i tak těžký hudební opus, jakým Stravinského skladba bezesporu je. Značení povědomého je komorním dílem probouzejícím vaše smysly. Vtáhne vás a nepustí do posledního tónu. Bravo!
Psáno z reprízy 11. listopadu 2017, divadlo Barka, Brno.
Značení povědomého
Choreografie a tanec: Veronika Kolečkářová, Eva Navrátilová, Michaela Ondrašinová, Barbora Parmová, Mirka Zadražilová
Hudba: Igor Fjodorovič Stravinskij
Světla: Petr Kačírek
Premiéra: 31. května, 2017
VAŠE HODNOCENÍ
Hodnoceno 0x
Kata Zagorski
No jo, niekedy sa nepodarí. Ale zase niekedy je to komunikačne konzistentné, aj celkom adresné aj javisková istota tam…Nadčasově neuchopitelná excelence, anebo přehlédnutí diváka?