WALLS & HANDBAGS (Losers Cirque Company,STK Theatre Concept/SKUTR).
Vše začíná ještě před začátkem, dříve, než jsou diváci upozorněni, aby nefotografovali a nenatáčeli. Malý kluk (osmiletý Kryštof Unger) seskočí ze zdi tvořené z bytelných, na výšku postavených dřevěných lavic, v ruce tašku a v tašce křídy. Nejprve jen tak sám sedí a hledí. Po chvíli vstane, a než se všichni diváci pohodlně usadí na lavice vyprodaného stanu, stihne nakreslit pět „kamarádů“, kteří se za okamžik vynoří z této zdi. Dětská imaginace se proměňuje v příběh.
Původně úplně prázdná ulice se nyní zaplňuje mužnými postavami. Teď to celé opravdu začíná. Pánové se do prostoru vplíží jako „zvířata“ a předvádí fascinující akrobacii, kterou můžeme vídat u parkouristů: otočky a skoky z rozběhu a odrazu od zdi, lavičky, podlahy. Přemety jeden přes druhého… Zatím není jasné, jakou roli v tomto kuse bude mít osmiletý Kryštof, ale tušíme, že nebude pouhým doplňkem. A taky že ne! Ke svým akrobatickým kouskům se dostává záhy poté, co si je vynutí u svých kolegů. Najednou prostorem létá jako letadlo, houpe se jako houpačka, je přehazován jako míč a leze po ostatních, jako by ani nevnímal, že k zemi je hluboko. Do hry jsou zapojeni všichni najednou, z egoistických jedinců s machistickými sklony se stává parta, která se snaží vyjít vstříc tomu nejmenšímu. Že by si znovu prožívali svoje dětství, znovu se stali malými hravými kluky?
Křehkost dítěte je střídána mužnými gesty, hecováním a soutěživostí. Vzájemně si lezou na ramena, kladou si překážky, přes které dělají salta, chodí po rukou, šplhají do výšek… Hraje se na výkon a na úspěch, tedy dokud na sebe znovu neupozorní malý Kryštof tím, že se zapojí do hry dospělých, změní dosavadní dění ve svůj prospěch či si začne hrát s ostatními.
Simultánně s artistickými a tanečně-pohybovými kreacemi se neustále přemisťují dřevěné lavice. Mají nespočet funkcí. Jsou stolem, stromem, malým i vysokým domem, na něž jeden z aktérů šplhá, skluzavkou, komínem i šoupající se podlahou. Vlastně vším, co je právě třeba. Veškeré přesuny jsou součástí příběhu a mají své opodstatnění. Vše je ve správný okamžik na správném místě a slouží danému účelu.
Některé obrazy, zvláště ty, kdy všichni sedí na vertikálně postavených lavičkách, asociují představení Sutra Sidiho Larbiho Cherkaouia, které bylo součástí programu Tance Praha 2011. Kluk a dospělí muži plus dřevěné bedny, kterými se manipuluje po prostoru, ale na kterých se zároveň dějí pohybové kreace. Sdělení se však liší, jen vizuální stránka je nápadně podobná. Celý kus se nese na velmi vlídné a přátelské vlně, je však také prošpikován dávkou humoru a uvolnění. Asi tak jako když se dospělí muži na chvíli stanou závislým malým dítětem.
V závěru je ještě nutné podotknout, že performeři jsou nejen skvělí artisté, ale i velmi dobří tanečníci. Snadno by se toto představení mohlo zařadit do programu některých divadel, nebo alespoň alternativních prostorů pro pohyb, tanec a divadlo. Škoda, aby už je nikdo další neviděl.
S radostí bych je doporučovala jak náročným divákům tanečních představení, tak všem ostatním, kteří si chtějí užít příjemný večer s nápaditým a poutavým a srdce nedrásajícím programem. Takových je teď v české tvorbě pomálu.
Walls and Handbags
Námět: Marija Pavlović
Libreto, režie a choreografie: Jana Burkiewiczová
Režie a dramaturgie: SKUTR
Výprava: Adriana Černá
Hudba: Petr Kaláb
Zpěv: Csongor Kassai
Návrh akrobatických modulů: Petr Horníček a Zdeněk Moravec
Asistent režie a herecká supervize: Željko Maksimović
VAŠE HODNOCENÍ
Hodnoceno 0x
Petr K.
> Jenomže je tady druhá strana mince a tou jsou diváci, již, mohu-li se dopustit generalizace, bývají na oblastech spíše…Labutí jezero bez kontroverzí, otázek i inspirace