Marie Gourdainová načrtla příběh umístěný v přísně strukturovaném, uzavřeném prostoru, který nás omezuje i chrání. Jeho struktury dávají našim činům přehled, dokud je někdo nenaruší. Do vymezeného území „uvěznila“ tanečníka Florenta Golfiera, který se s ním sžívá za dokonalé zvukové a světelné souhry. Čistotu scény, tvořené liniemi a hrou stínů, nenarušují ani oděvy, jejich jemná šeď je doplněna pouze o jemnou modrou linku objevující se i ve světelném designu. Kostýmy ladí s šedivým baletizolem, vše doplňuje už jen nahá kůže obou protagonistů.
Z počátku jsou pohyby tanečníka minimalistické, přesně zapadají do rámce prvního rozvržení scény. Ta je rozčleněna plochými lany rozdělujícími scénu v přesných horizontálách a vertikálách. Golfier pohyby svých končetin, výmluvnými gesty kopíruje „tok“ lan, vše je rovné a ostré až do chvíle, kdy tyto dokonalé linie někdo nenaruší. Někdo vně je náhle přeskupí do nových tvarů. Marie Gourdainová vstupuje do děje, stává se nositelkou nových podnětů a ovlivňuje tanečníkovo sólo. Její místo je striktně vymezeno a Gourdainová si ho pečlivě hlídá. Do děje vstupuje pouze skrze natažená plochá lana, jejichž přemisťováním diametrálně proměňuje prostor, ve kterém se nachází tanečník. Jeho svět se tak mění, pozměňuje se i jeho fungování v něm, obměňují se jeho pohyby. Lana, jež opouští klidný horizontální směr, proměňují vizuální dojem z prostoru. Vzniklé úhlopříčky se promítají i do postojů a gest pohybujícího se těla. Ticho přerušují dotyky tanečníka o napnutá, ozvučená lana.
A náhle se díky Gourdainové prostor opět transformuje a s ním se mění i Golfierův výraz a taneční tvar. Performer využívá současné přístupy k tanci, hraje si s tělem a jeho vahou. Pracuje s lany, která rozčleňují prostor stále novým způsobem, přeskakuje je i podlézá, rozpouští své tělo v podlaze, aby se opět vymrštil.
Náhle zvedá svůj kříž – dřevěnou součást ohraničení scény – a vyrovnává se s jeho přítomností, kříž se stává jeho plnohodnotným partnerem. Jeho pomocí se přemisťuje, poté jej vláčí jinam, chvíli s ním soupeří, nechává jej vítězit a přemáhá jej. Přesto, že se prostor kolem zmenšuje, Golfier zvětšuje pohyby a jeho tanec nabývá na expresivitě i dynamice. Reaguje na změny v prostoru, přidává akrobatické prvky, zapojuje stínohru.
Situace se opět zklidňuje a Marie Gourdainová doslova uvězňuje Golfiera mezi lana, jejich vzájemná interakce probíhá nenápadně a jemně. Avšak vede přímo do středu scény, kde tanečník nakonec nechává mezi lany uvězněnou Gourdainovou a sám míří ven, za vyznačenou hranici prostoru. Každý se ocitá na opačném konci a vše může začít znovu, pomyslný začátek je koncem myšlenkově nabité, tanečně vizuální hříčky dvou francouzských tvůrců působících na české scéně. Čistá a precizní jevištní podívaná, zvukově, světelně i prostorově domyšlená do nejmenších detailů. Vyspělost tanečních pohybů vedle civilní chůze. Vše k sobě ladí a slibuje podívanou pro náročného diváka.
Psáno z představení 31. března 2016, Industra Stage, Brno.
Un (Jeden/One)
Koncept a scénografie: Marie Gourdain
Choreografie: Florent Golfier a Marie Gourdain
Kostýmy: Marie Gourdain a Zuzana Režná
Světelný design: Zuzana Režná
Zvuk/hudba: Tomáš Hubáček
VAŠE HODNOCENÍ
Hodnoceno 0x
Kata Zagorski
No jo, niekedy sa nepodarí. Ale zase niekedy je to komunikačne konzistentné, aj celkom adresné aj javisková istota tam…Nadčasově neuchopitelná excelence, anebo přehlédnutí diváka?