Site-specific a film Ostravica-Textilia: Luxury Memories – Nový život ve starých budovách

Site specific v Grossmannově vile. Foto: Petr Kiška

Při zahájení programu se publiku sedícímu na zahradě naskytl pohled na performery, kteří v oknech všech pater vily vytvářeli pohybové sekvence a zpívali jednoduchou opakující se melodii. Tři postavy průvodců, kterými byli tvůrci události Jana Ryšlavá, Anna Jirmanová a Jiří Hajdyla, se v tu chvíli pohybovaly mezi diváky a mlčky upozorňovaly na dění v oknech. Když výstup skončil, předaly nám papírky s instrukcemi, podle nichž jsme měli jednu z osob následovat, a utvořit tak tři skupiny.

Každý z průvodců vlastnil ikonický svazek klíčů a pomocí jejich cinkání vedl svou skupinu vždy po jednom ze tří prohlídkových okruhů. První okruh, který jsem navštívila, byl inspirován projevem průvodců historických památek. V ještě menších skupinkách si nás herci volali do jednotlivých pokojů, přičemž každý z nich používal svůj nesrozumitelný jazyk. 

Několik smyšlených slov, která opakoval pořád dokola a jimiž nám popisoval zajímavosti pokoje. Kromě řeči měly postavy stanoveny i charakter. Někdo byl nadšený, někdo děsivý a jiný zase nervózní. Ve vyšším patře režisér pobízel naši zvědavost a strach. Mohli jsme zde potkat několik bíle oblečených tanečnic, které narušovaly náš osobní prostor a zavíraly nás do neznámých pokojů. Sklepní prostory měly hororový a posmrtný nádech zřetelnější. Hořící svíčky a hráč na violoncello, pohybující se jako bez ducha po místnosti, byli doplněni tématy spjatými s historií domu. Nápisy rozmístěné po sklepě nás seznámily s příběhem majitele a architekta vily Grossmanna, jenž kvůli dluhům dospěl k sebevraždě. Poválečnou dobu, kdy byl dům využíván jako mateřská škola, nám přiblížil herec čtoucí jména dětí, které nechaly na stěně svůj podpis. Kostýmy události, složené převážně z černých obleků a bílých šatů, odkazovaly k období první republiky, kdy byla vila postavena, a performeři tak díky výraznému líčení na bílých tvářích působili jako její duchové.

Celý koncept mne překvapil, působil připraveně a profesionálně. Každý z herců i tanečníků měl své přesné pokyny a vše bylo naplánováno s maximální precizností, aby se skupiny v domě nepotkaly a nedošlo ke kolizi. Menším zmatkům se pořadatelé zcela nevyhnuli, ale nikdy nedošlo k takovému narušení, abychom byli vytrženi z iluze magické prohlídky domu.  

Luxusní vzpomínky obchodního domu

Po krátké pauze následovala premiéra filmu Ostravica-Textilia: Luxury Memories, jehož choreografii a ideu vytvořila Jana Ryšlavá ve spolupráci s Radimem Vaňousem, který se na filmu podílel jako kameraman a režisér. Snímek zachycuje interiéry zchátralého secesního obchodního domu postaveného stejně jako Grossmannova vila v meziválečném období. Důraz filmu je kladen především na prostředí budovy, díky čemuž je nejčastějším typem záběru celek, zatímco detailní záběr se zde objevuje jen málokdy. Prostředí je zdůrazňováno také pomocí úplného podhledu a nadhledu kamery, který se soustředí převážně na velké točité schodiště. Zároveň dává vyniknout půdorysným obrazcům sborových choreografií dívek, oblečených do červených a černých polodlouhých šatů ve stylu padesátých let, kdy byla slavná stavba zrekonstruována.

Film zdůrazňuje neutěšenost a opuštěnost prostor, které pod jazzovými kroky tanečníků na malý okamžik znovu ožily. Pro mne byl nejpůsobivější výstup sólového páru v místě bývalého řeznictví. S využitím střídmých, mechanicky působících pohybů manipuloval s kelímky od hořčice a rozvíjel rutinní úkony tohoto povolání. Inspirace konkrétními pracovními pohyby se projevila i v částech věnujících se například činnosti s textilem nebo životu v kanceláři.

Zřejmě muselo být obětováno mnoho filmového materiálu se zaznamenanou choreografií, jenž ve filmu nenašel své uplatnění, ale snímek díky tomu disponuje přiměřenou délkou, vyváženým rytmem střihu a plynulým tokem ostrých obrazů podpořených na míru vytvořenou elektronickou hudbou skupiny Forma. Ač byl film natáčen s ne příliš velkými finančními a časovými možnostmi, velmi mne překvapil svou profesionálně působící postprodukcí a naplněním cíle projektu. Roztančené sekvence, které působily blyštivě, čistě a přitažlivě jako reklama na minulý život obchodního domu, se střídaly a konfrontovaly s potemnělejšími záběry šedé a opuštěné Ostravice, což ještě zdůraznilo její neutěšený stav.

Hlavní roli v obou uměleckých počinech hrály budovy a performeři byli jejich doplňkem, což koresponduje se zjevným záměrem tvůrců. Ti si nekladli vysoké ambice, chtěli oživit architektonicky zajímavé, opuštěné prostory a díky tomu vznikla díla vyznačující se originálním nápadem a profesionální realizací, ještě více rozšiřující spektrum žánrů prezentovaných na festivalu.  

Psáno z premiéry v rámci MOVE festu 27. května 2017, Grossmannova vila, Ostrava  

MOVE fest Ostrava 2017
– festival současného tance, nového cirkusu a fyzického divadla
4.–28. května 2017  

Site-specific
Režie a koncept: Jiří Hajdyla a Jana Ryšlavá
Choreografie: Anna Jirmanová a tanečníci
Světla: Pavel Vitt
Produkce: Petr Kiška
Premiéra: 27. května 2017  

Ostravica-Textilia: Luxury Memories
Námět a choreografie: Jana Ryšlavá
Kamera a režie: Radim Vaňous
Hudba: Forma
Světla: Pavel Vitt
Produkce: MOVE Dance Company
Premiéra: 27. května 2017