Co vám proběhne hlavou, když na ulici, v tramvaji nebo v obchodě zaslechnete ruštinu? Také si někdy říkáte:„Tihle třeba nemají rádi Putina. “nebo „Tihle neschvalují to, co se kdysi stalo.“? Téma česko-ruských vztahů je velmi častým námětem umělecké tvorby. Minulý rok, kdy uplynulo právě padesát let od okupace Československa sovětskými vojsky, byla média všeho druhu, galerie, filmová plátna i divadelní scény vzpomínkami na srpen 68 zaplavena ještě více než obvykle. Vzniklo také dokumentární představení Rusáci?, které se na celou záležitost snaží dívat z druhé strany… nebo snad z té třetí? Jak sami sebe vnímají mladí Rusové, kteří žijí v České republice dnes? Co je sem přivedlo a jak se s komplikovanou historií vyrovnávají?
Tanec se zrcadlem
V úvodu přichází na scénu Jana Svobodová, režisérka a zároveň vedle Jana Buriana ml. a Jaroslava Hrdličky také autorka projektu. Po celou dobu vystupuje v roli moderátorky a stává se i jakousi mediátorkou, která se snaží napjaté vztahy mezi oběma stranami (v danou chvíli myšleno mezi diváky a účinkujícími) urovnat. Apeluje k zamyšlení a klade otázky, na které Inga Zotova-Mikshina, Roman Zotov-Mikshin a Marina Sokol občas odpovídají, ale častěji vyprávějí své vlastní příběhy.
Pár profesionálních tanečníků a mladá studentka Gymnázia Jana Nerudy vyprávějí, častěji slovem než pohybem, co je do Česka přivedlo a jak se tu cítí. Vzpomínají na svou zem, na Rusko, na rodinu a občas vznesou otázku mířenou do publika. Po celou dobu je víc než zřejmé, že jde o velmi upřímnou osobní zpověď, o jejich životní téma. Nemusejí nic hrát, vciťovat se do cizích prožitků. Celé představení je vlastně demonstrací pocitů jich samotných a snad i cestou k částečnému vyrovnání se s traumatem z minulosti.Choreografie je celkově ryze emoční, a nikoliv konkrétní nebo situační. Spíše niterná, pocitově svázaná s hlasitými dechy. Místy dozdobena nápaditou hrou se stíny, nebo zoufalým uhýbáním kuželu světla.
Kvalitu představení zvedá celá řada dobrých choreografických i scénických nápadů. Například tanec, který začíná zpomaleným vzájemným přibližováním obou tanečníků. V úvodu vypadá spíše na blížící se souboj a postupně se změní v romantický duet. Svobodová v konečné fázi umístí mezi hlavy umělců oboustranné obdélníkové zrcadlo. Tento jednoduchý krok přinese zajímavý efekt a při otáčení to vypadá, jako by muž a žena tančili sami se sebou.
Příjemným kontrastem k spíše tísnivé choreografii jsou promluvy nejmladší účinkující Mariny Sokol. Je nezatížená minulostí, a tak rozpustile vypráví o svém dětství, o silných ženách v rodině a hrdosti na svůj původ. Pouze se pozastaví nad vzpomínkou na kousavé poznámky české učitelky.
Je škoda, že v takových chvílích se tvůrci uchylují k argumentaci typu „Ty nemáš rád Rusy? Tak mi řekni, kolik Rusů znáš?“ Argument, který se často aplikuje na různá etnika i společenské skupiny, je v tomto případě tak slabý, že ho není potřeba ani vyslovit. Už vůbec ne v představení, které jinak klade mnohem zajímavější a přínosnější otázky, i když na mnohé z nich se neodpoví.
Živá hudba i nepříjemné zvuky
Hudební doprovod Jana Buriana ml. umělci místy dotvářejí přímo na jevišti pomocí jakéhosi recorderu, který jejich nahrávky zaznamenává a rovnou mixuje. Interpreti se v takových chvílích stávají dýdžeji, kteří vytvářejí hudební režii představení. Melodické tóny střídá disharmonie i zvukový chaos, zejména když se k tónům přidává i mluvené slovo nebo jen dech. Vysloveně nepříjemně znějí rány o zem zapnutým mikrofonem.
Sice není vždy čitelné, co chtějí tvůrci sdělit, spíše postupně vzniká mozaika symbolů a pocitů, studu, strachu, zmatenosti. Jako v závěru, kdy aktéři otiskují své obličeje do malých zrcadel a ta pak vystavují jako obrázky v galerii.
Performeři se neobhajují ani se nijak nevyjadřují k historii, spíše se pokouší poukázat na to, že i když minulost už nezmění, mohou nechat jinou, mírumilovnou a upřímnou stopu v přítomnosti. Vzpomínat na historii budeme vždy, ale je správné, že dnes, kdy je tolik zřejmé, jak moc jsou česko-ruské vztahy stále živé, citlivé a bolavé a historie se víc a víc připomíná, dochází k dialogu na poli umění a vznikají projekty jako Rusáci?.
Psáno z reprízy 25. února 2019, Divadlo Archa.
Rusáci?
Námět: Jan Burian ml.
Koncept a komentář: Jana Svobodová
Video art: Jaroslav Hrdlička
Účinkující a autoři vlastních textů: Marina Sokol, Inga Zotova-Mikshina, Roman Zotov-Mikshin
Hudba, zvukový design: Jan Burian ml.
Světla: Lukáš Benda
Choreografie: Inga Zotova-Mikshina, Roman Zotov-Mikshin
Dramaturgie: Ondřej Hrab
Premiéra: 21. 08. 2018, Divadlo Archa, Praha
VAŠE HODNOCENÍ
Hodnoceno 1x
Kata Zagorski
No jo, niekedy sa nepodarí. Ale zase niekedy je to komunikačne konzistentné, aj celkom adresné aj javisková istota tam…Nadčasově neuchopitelná excelence, anebo přehlédnutí diváka?