Rossiniho karty s Následky

Následky (Sawa Shiratsuki, Sergio Méndez Romero). Foto: Serghei Gherciu.

První část programu patřila Arquésovým Následkům (světová premiéra v roce 2012 v Holandském národním baletu), v nichž autor zpracovává téma vztahu člověka k přírodě. Inspiračním zdrojem byl mimo jiné úder vlny tsunami v Asii. Zhruba čtvrthodinová choreografie pro deset tanečníků je především abstraktním dílem, kde hlavní roli hraje sama pohybová textura. Ostatně nabízí se srovnání s Kyliánovým dílem East Shadow, v němž se s tématem smrtící vlny naopak pracuje velmi konkrétně a nevyhýbá se silným emocím.

Juanjo Arqués vede tanec převážně v blízkosti podlahy, bez skoků, s akcentem na tvárnost trupu a paží tanečníků. V některých prvcích je patrná inspirace v hip-hopových technikách, především v electro boogie, v jedné části se zase využijí baletní špičky. V partnerském tanci je hledání nových pohybových vazeb někde úspěšnější a originální, jinde o poznání méně invenční. Jakési bezčasí a oproštěnost od výraznějších emocí podporuje nesourodá hudební kompozice, jejímiž autory jsou Alva Noto, Rjúiči Sakamoto a Jóhann Jóhannsson. Zaznívá v ní elektronika, šumy a ruchy, ale v jedné části dostává prostor také smyčcový kvartet, kdy hráči na hudební nástroje sedí ve čtyřech rozích scény a obklopují tanečníky jako v pomyslné aréně.

Černo-šedo-bílé výtvarné řešení se omezuje na projekci světlých siločar na horní části horizontu, které lze číst jako odkaz na poklidný seismický graf, ale třeba i rozkmitané struny nástrojů, ty zní ve zvukové složce inscenace nejčastěji. Opakovaná manipulace se světelnou rampou se sama o sobě stává kinetickou součástí díla a zajímavého efektu se dociluje nasvícením scény skrze ni.

Hlavní část programu nazvaná Rossiniho karty (světová premiéra v roce 2004 v Aterballetto) je dílem v Čechách už dobře známého Maura Bigonzettiho, který v pražském Národním divadle zaujal duetem Vertigo a nedávno celovečerním baletem Kafka: Proces. Na pestrou koláž z Rossiniho skladeb, v níž reprodukci hutných symfonických a operních skladeb střídají subtilní živě hraná sóla na piano, vyndává Bigonzetti různorodá taneční čísla jako pomyslné karty. Celý kus rámuje vtip, který bychom mohli nazvat „kameňákem“. V úvodu nastoupí tanečníci do popředí scény v neforemně velkých černých sakách a kalhotách, jeden z nich se svlékne do spodního prádla a z předscény se vrhne do orchestřiště. Ve finále baletu tamtéž, postupně s různými grimasami, skáčou všichni zbylí tanečníci. Mezitím se odvíjí pestrý sled čísel, tak jako je zřejmě pestrá hostina u dlouhého stolu, kolem něhož se tančí v úvodní části díla.

Originalita Bigonzettiho choreografie se projevuje hlavně v sólech, duetech a triích. Mezi ta nejzajímavější patří první velmi kontaktní duet, v němž se tanečník s tanečnicí pomalu proplétají v nesnadných pozicích. Snad by se u tohoto duetu dalo hovořit i o jakési formě silové akrobacie. Aby toto číslo vyšlo a přeneslo k divákům napětí z pomalosti, výdrže a plynulosti, je potřeba výborných tanečníků. Ve druhém obsazení se při jeho interpretaci dařilo Sawě Shiratsuki s Barnabym Jamesem Packhamem, ještě lépe pak Ritě Pires s Kokim Nishiokou v obsazení prvním. Vtipně vystavěné bylo také trio, kdy dva tanečníci přinášejí svou partnerku na scénu s podivně zamotanými údy (výborná Barbora Šulcová). Ta své končetiny nejdříve rozplétá, aby poté mohla svůj tanec naplno rozvinout. Paletu tanečních čísel odlehčuje jeden deklamační výstup před oponou, kdy směsicí italštiny a několika českých slovíček performerka afektovaně diktuje publiku recept na přípravu makarónů alla Rossini. Klobouk dolů před Ritou Pires, která tuto hereckou etudu suverénně ovládla! Poslední duet zase uvozuje snaha tanečníků o operní dialog, který je záměrně o to hlasitější, o co je falešnější. Tedy s výjimkou Reie Masatomiho, jehož baryton vyzněl skvěle bez karikující falešnosti.

Rossiniho karty jsou vtipným a energickým mixem, v němž není nouze o zajímavou choreografii a výborné taneční příležitosti, v nichž ostravský balet naplno ukázal své kvality. Na rozdíl od úvodní choreografie Následky jsou Bigonzettiho Rossiniho karty už zralým a divácky vstřícným dílem, které posouvá ostravský balet zase o kus dál.

Psáno z představení 23. a 24. listopadu 2019, Divadlo Jiřího Myrona, Ostrava.

Následky
Choreografie a kostýmy: Juanjo Arqués
Hudba: Alva Noto, Rjúiči Sakamoto, Jóhann Jóhannsson
Asistentka choreografa: Nataša Novotná
Videoprojekce: Koso Dekker
Světelný design: Jan Tranta
 

Rossiniho karty
Choreografie: Mauro Bigonzetti
Hudba: Gioacchino Rossini
Asistentka choreografa: Béatrice Mille
Kostýmy: Helena de Medeiros
Světelný design: Carlo Cerri
Světelná realizace: Jan Tranta
 

Česká premiéra: 21. 11. 2019, Ostrava