Pohádka na divadelním plátně
Dne 12. října 2014 proběhla v Teatru NoD obnovená premiéra představení Pan 2B a slečna Růžová. Autorka Marie Fröhlichová se v ní inspirovala předlohou Miloslava Jágra a vytvořila jemnou pohádku pro dospělé, kde se fyzické divadlo setkalo s podněty dětské knížky.
Prostor experimentálního divadla NoD byl pro tuto inscenaci upraven „na plocho“. Diváci seděli dost blízko scéně, která se podobala plátnu (ostatně obrovské plátno přes celou zadní stěnu jeviště zde bylo zavěšené) a scénografie kombinovala dvoj- a trojrozměrné prvky, což podpořilo dojem zmiňované dětské knihy. Vědomé užití tzv. čtvrté stěny mezi performery a diváky a absence jakéhokoli „roztahování“ jevištního prostoru do hlediště pak podpořily líbivou iluzi, kdy jeviště občas působilo jako skutečná malůvka.
Při této naivní líbivosti nicméně nešlo o kýč. Práce s barvami, a to jak u light designu, tak u barev, které herci po plátnech průběžně roztírali, spíše podněcovala divákovu imaginaci, a měla také důležitý dramatický kontext – prováděla nás „zápasem“ pana 2B (Jana Lepšíka) se slečnou Růžovou v podání autorky a performerky Fröhlichové. Tito dva žili každý ve svém městě, ve svém světě – Tužkově a Pastelkově. Očividný rozpor logiky a citu nám nepřinesl odpověď, co je lepší. Vyznění plynoucí ze závěrečného souznění tužky s pastelkou je ale jasně ve prospěch fantazie a otevřenosti, spíše než striktnosti a dešťových kapek, které by byly rovnými pravidelnými čárkami.
Zápletka měla v inscenaci ještě jednu rovinu, příběh jistého „konceptuálního umělce“ (ve ztvárnění Radka Pokorného), který si na diktafon dokumentoval proces uvažování nad dalším dílem, svojí sochou. Tato rovina byla obsahově propletena s úvahami o betonu, o panelákovém světě, a shazovala svým patosem estetické ideje socialismu. Umělec však byl umělcem, a tak řešil také svůj osobní rozpor, prezentovaný na tužce a pastelce. Řešil i ranní kávu, řešil, zda už je vůbec ráno a co je za den, zkrátka důstojně vystihoval konceptuálního bohéma.
Radek Pokorný přecházel mezi nadsazenou rolí umělce a rolí vypravěče, komentujícího příběh. Fyzicky vzato často vstupoval do scén pana 2B a Růžové. Tyto postavy se pohybovaly většinou stylizovaně, v krátkých strukturách fyzického divadla, kterými doprovázely texty, vyjadřující pocity a komentáře k příběhu dvou omalovánkových hrdinů. Text a pohyb se v některých případech dublovaly – vyjadřovaly stejnou myšlenku slovem i pohybem –, ale různorodost pohybového a slovního komentáře spíše rozvíjela divákovu fantazii, než že by nudila. Představení mělo spád, a když se v některých scénách průběh zpomaloval, zesilovalo to momentální prožitek. Barvy – zelená, žlutá, růžová – podkreslovaly kouzlo takových okamžiků.
Skvělá byla světelná scénografie Martina Špetlíka – jak práce s reflektory, tak stínohra, která v některých případech rozvinula dvojrozměrnou hru stínů téměř do pocitu, že jste ve 4D-kině. Herecký a pohybový výkon Marie Fröhlichové a Jana Lepšíka byl na vysoké úrovni a i přes drobné technické komplikace se celou dobu oba performeři drželi v rolích. Představení pomohla také hravá práce se symbolistickými rekvizitami (skládací pravítko pana 2B, růžové botičky slečny z Pastelkova), které podporovaly charakterové rysy hlavních postav. Rezervy pak určitě zůstaly v některých souhrách stínohry a herců, kdy na sebe nemohou aktéři přímo vidět, a tak myslím, že to žádá více tréninku.
Pan 2B a slečna Růžová je jímavý příběh, fyzické divadlo, které oproti většině produkcí tohoto typu nese výjimečnou citovost a pohádkovost. Rozvíří představivost, zároveň podněcuje k propojení citového a racionálního náhledu na svět, a prožití každého z nich v jeho krásných momentech.
Psáno z obnovené premiéry 12. října 2014 v Teatru NoD.
Pan 2B a slečna Růžová
Scénář: Marie Fröhlichová, volně inspirováno knihou Miloslava Jágra Pan Tužka a slečna Pastelka, o psu Gumovi nemluvě
Režie: Marie Fröhlichová
Hudba: Myko
Scénografie a kostýmy: Jitka Pospíšilová
Projekce: Jonáš Svatoš
Light design: Martin Špetlík
VAŠE HODNOCENÍ
A jak byste představení hodnotili vy?
Hodnoceno 0x
Petr K.
> Jenomže je tady druhá strana mince a tou jsou diváci, již, mohu-li se dopustit generalizace, bývají na oblastech spíše…Labutí jezero bez kontroverzí, otázek i inspirace