Not a Swan – Na distanc divákům, na dotek překážkám

Not a swan. Foto: Jiří Zach.

Autor Eva Sližová

Rozhodla jsem se nenalézat v představení konkrétní, konzistentní příběhovou linii, ale barvité výjevy probíhající ve vlnách. Všichni diváci před vchodem do sálu obdrželi průsvitně bílé návleky na boty, protože tři řady bílých lavic (pro ně určených) stály přímo na bílém baletizolu. Asi metr široký pás hladkého, měkkého povrchu tvořil jasnou a nenásilnou hranici mezi nimi a komplexní projekcí autorčiny mysli. Jednolitá bílá pokračovala na zadní straně stěny, před níž stála Patrícia Pažická. Pažická je koordinátorka platformy nezávislého umění Co.Labs, kterou mohou diváci již znát z představení I am not alone, na němž se autorsky podílela.

Oblečena do sytě modrého overalu (připomínal mi montérky či dupačky) pozorovala, jak jsme přicházeli do sálu. Napříč scénou viselo na tenkých řetězech sedm úzkých kovových trubek. Tanečnice se vydala směrem k nám…

Choreografie může být uchopena jako průhled zkoumáním pohybových vzorců performerky, které se postupně rozvinou do tanečních dovedností signifikantní poetiky. Pohyb zprvu působil dětsky nesměle, hravě až šibalsky. Pažická překračovala roury pomalu, soustředěně, zdánlivě nepromyšleně a kostrbatě. Civilní pohyby byly decentně stylizované, tempo se záměrně pozastavovalo. Do pohybu se promítala záměrná, soustředěná, ale přirozeně působící neohrabanost.

Ve chvíli, kdy se aktérka svlékla do sytě oranžového úboru, nastal zlom a do hry vstoupila tělesná intimita. Plně a minimalisticky. Tanečnice se vyhýbala normativně atraktivním figurám. A pokud je už zaujala, tak ironicky, anebo kontrolovaným nedotažením pózy do požadovaného tvaru.

Často se také objevovaly drobné, rychlé kruhovité pohyby kloubů, především horních končetin. Výrazem byly ze třetiny zvířecí, ze třetiny lidské, ze třetiny robotické. Slyšitelný dech proměňoval v průběhu dění tempa. Některé sekvence evokovaly bojovnost.

Světla se měnila ze studeně modrých na vřele oranžová, lehounce eroticky nachová, znova modrá, šedivá. Obdobně se vrstvily i odstíny autorčiny osobnosti. Fascinovaly mě okamžiky jejích interakcí s trubkami. Dostávaly se až do partnerského kontaktu s tanečnicí, když do nich bubnovala dlaněmi, pozvolně a střídmě je ohledávala krkem a šíjí, narážela do nich hýžděmi při podlézání pozadu. Trubky byly minimalistickým a abstraktním prvkem, přitom vyvolávají jasné asociace.

Za zásadní považuji pasáž, ve které byly vyrovnány do jedné výšky, světla vykreslila atmosféru krytého plaveckého bazénu. Z jejích pohybů opadly kmitavé, tikavé tendence. Pažická si zachovala svoji jinakost a přijala ladnost podobnou plavání. Výpověď se stala kontemplativní, došlo k vyvážené symbióze tradičního a netradičního, vyzrálého a dětského, modrého a oranžového.

Jako epilog se objevila na podlaze projekce autorčiny vzpomínky z dětství: s rodiči u vody, nedaleko labutí. Došlo k překlopení perspektivy. Performerka odešla běžnou chůzí.

Již před premiérou proběhla dvě tzv. work in progress uvedení, kdy se diváci setkali s tvůrčím týmem při společné diskuzi. Spolupráce světelného designéra, autora instalace zavěšených trubek a načasování zvukové stopy tak zapadaly jedno do druhého.

Ať už Not a Swan přijmeme jako půvabnou a precizní reakci na balet Labutí jezero, nebo jako osobní zpověď, musím říct, že autorčina schopnost vymknout se označením, nálepkám, a přitom působit jasně a uvědoměle, mě fascinovala.

Psáno z premiéry 28. května 2022, Brno CO.LABS.

Not a Swan
Choreografie, režie a performance: Patrícia Pažická
Režijní spolupráce, dramaturgie: Juraj Augustín
Vizualita, dramaturgie: Simona Augustín
Management a produkce: Simona Augustín
Hudba: Žaneta Vítová
Zvuk: Richard Podmela
Lighting design: Tereza Papáčková

Performance vzniká v koprodukci CO.LABS

Premiéra 28. 5. 2022, Brno CO.LABS