Nepřehlédnutelné Terény performance

Terény performance. Foto: Eliška Kučerová.

Autor Hana Strejčková

Prostorově výrazná publikace editorského tandemu Alice Koubová a Eliška Kubartová je úctyhodným počinem, ke kterému se vztahuje dvacet čtyři originálních příspěvků od třiceti dvou autorů-autorek nejen z uměleckých oborů, ale i zdánlivě vzdálených sfér, jako je politologie, sociologie, historie, antropologie, filosofie, architektura a mnoho dalších. Charakterizuje ji odbornost i umělecká osobitost na mnoho způsobů. Jednotícím prvkem je sice performance – performativita, jednotlivé „kapitoly“ však kráčejí vlastní cestou, formou 
i ideovým rozpětím, svými slovy a přístupy, dokonce i protichůdnými a nejednoznačnými. Obsahem jsou rozhovory, eseje, úvahy, obrazové přílohy, ale také například textová forma v generickém femininu, e-mail, Zoom nebo facebooková komunikace – korespondenční performance, další zajímavostí je volně vložená aromatická záložka nebo fanzin (alternativní médium pro subkulturní komunikaci, jednodušeji samizdatový fanouškovský časopis, jehož název byl odvozen od fan+magazine). 

Do přiznaně nejednoznačného teritoria o více jak pěti set stranách, v němž se snaží o dialog nebo přesněji o živé sousedství akademické s uměleckým, teoretické s kreativním či intelektuální s akčním, vede individuální cesta a tu si vybírají sami čtenáři. Je na jejich svobodné vůli, odkud se ponoří do vypsaných myšlenek o performanci. Může začít náhodným listováním, vstupem do diskuse s jedním z konkrétních článků, či úplně klasicky a jednoduše od začátku stránkování. Osobně jsem nejprve zvolila chronologický průzkum a příjemně mě překvapil promyšlený rytmus řazení, sama posloupnost příspěvků evokovala odlišné situace či samostatnou událost vyžadující nový prostor. Kniha totiž má potenciál rozpohybovat myšlení, a může dokonce navodit proměnlivý vztah na ose diváctví–performerství (dívám se já na knihu jako na výkon, nebo dokonce sleduje někdo mě při čtení v knihovně, studovně, kavárně?). Možná dokáže plošně nabudit tělesnou potřebu akce a jednání na základě – nabízeného nebo intuitivního – impulzu. Je to provokace, nebo hra? Obě roviny jsou na stránkách v nejrůznější grafické podobě sytě zastoupeny. Tímto mohou mít pročtené řádky vliv na kreativní nebo kritickou reakci, aktivovat čtenářskou potřebu vyjádřit se nejen verbálně, ale třeba i pohybem nebo manipulací čehosi směrem k textu (sdělení), ale i vůči vlastnímu porozumění. Tímto mám na mysli dovolit si rozhovor s vnitřním partnerem, rozchodit přečtené v dlouhé chodbě s ozvěnou svých kroků (nebo jít dle pobídky ze strany 108 na 30 minut do lesa), ale taky si kreslit či muchlat právě počmáraný papír… Kniha nespoutává písmena, ani nekáže jedinou pravdu, naopak čím hlouběji prostupujete, tím svobodněji se můžete cítit – až fyzicky se procítit. A třeba se i odvážíte zazvonit na souseda a přečíst mu svou oblíbenou pasáž z knihy (viz pobídka ze strany 109). 

Terény performance jsou obrazně spletitým řečištěm, do kterého se různými proudy stéká minulost s přítomností a fiktivní podporuje reálné, kde jedno potvrzuje druhé a současně tok pozastavují otazníky, okolo nichž se pak spirálovitě krouží. Nezaznívají definice, ale také se nešetří pojmy a příklady, inspirativními osobnostmi a jejich citacemi. Kniha je proto i přehledem zdrojů performančních studií (performance studies) o současné podobě kulturní praxe založené na procesuálnosti, prézentnosti a otevřenosti, ale také poukazující na performativitu v ostatních oblastech, jako je například soudnictví nebo rituál. 

Upozornit na jednu, dvě, tři studie by znamenalo ocitnout se před volbou kritérií, podle jakého klíče je označovat, analyzovat a vztahovat se k nim. Vnímání performance závisí na tolika proměnných, že se i čtenáři nutně dostávají na hranice vkusu, aktuálního rozpoložení a míry ponoru do tématu včetně nezanedbatelné podmíněnosti v rovině osobní erudice. Publikace je natolik rozvětvená, že by vyjmutí nebo označení onoho či druhého nutně svádělo ke snaze srozumitelně popisovat přečtené čili generalizovat bohatost autorského jazyka, odbornost výkladu a specifika myšlenkové mapy. A samozřejmě je tu i respekt k napsanému, ať s tím souzním a představuji si napsané plasticky, či „to“ necítím na stejné vlně, nebo je pro mě každé souvětí kamenem na cestě k pochopení. Proč knihu analyzovat, když je mnohem přitažlivější přistoupit na její stále se vracející hru a pobídku hrát si. Skrze hravost, fyzický prožitek a zvídavost může čtenář-čtenářka prostupovat do textů a vytvářet si vlastní konotace, formovat svůj performativní terén, vstupovat do fiktivních dialogů a zakoušet slovo v akci, přičemž akcí může být „jen“ aktivní čtení nebo gejzír upřímných otázek vyslovovaných tady a teď.  

Terény performance nejsou určeny k pouhé intelektuální konzumaci a relativizaci napsaného, jsou vycizelovaným průvodcem světem vztahů, konceptů, a to v divadelním i ne-divadelním kontextu. Ke svým sdělením přistupují auto-etnograficky, deskriptivně, dialogicky a desetkrát jinak; opět je tu šíře, která zajišťuje zájem čtenářského oka. Sama o sobě je tučným svazkem papíru naditým informacemi i pocity, ohebnou hmotou, výtvarným artefaktem, performativním objektem.  

KOUBOVÁ, Alice a Eliška KUBARTOVÁ, ed., 2021. Terény performance. Praha: Akademie múzických umění v Nakladatelství AMU. ISBN 978-80-7331-581-8.