Naučená bezmocnost – Filmové zpracování znásobilo emoce

Tanec je křehká a díky svému charakteru (pohyb v čase) prchlivá entita. Proto jsou stále čím dál aktuálnější pokusy zachovat jeho podobu pro příští generace či vůbec pro širší veřejnost pomocí videozáznamu. Je několik způsobů, jak to provést. Nejtypičtější je pořídit záznam z hlediště takovým způsobem, kdy divák má pocit, že sedí v hledišti. Kamery snímají celé jeviště a při významných sólových partech či duetech se přibližují jako pomyslné kukátko, aby zachytily v detailu i drobné pohybové nuance a výraz ve tváři. Výsledný záznam se pak co do podoby „téměř“ neliší od jevištního kusu. S touto podobou se čeští diváci setkávají čím dál častěji v přímých přenosech baletů zprostředkovaných nejen sítí Aerofilms, díky čemuž mají možnost zhlédnout nejznámější baletní tituly v podání prestižních baletních souborů z Londýna, Paříže, Moskvy apod. Skvělá iniciativa, ačkoli přímý prožitek ze živého představení přenos na plátno nejspíš nikdy plně nenahradí.

7. 5. 2015 recenze

Naučená bezmocnost.

Autor Daniela Machová

Druhou možností je přetavit kamerami taneční kus ve zcela novou jednotku. Vzniká tak svébytné umělecké dílo, které může původní autorský záměr ještě více posílit a zdůraznit. Tak tomu bylo i v případě filmu Naučená bezmocnost, jehož premiéra se konala v rámci zahájení Festivalu tanečních filmů v Lucerně. Původní stejnojmenné představení souboru VerTeDance v režii Jiřího Havelky mělo premiéru v roce 2013 a odehrávalo se v budově Elektrických podniků, kde bývaly lázně pro zaměstnance. Režiséry Michala Cabana a Vojtěcha Kopeckého zaujalo natolik, že se jej spontánně rozhodli zfilmovat. Od souboru dostali plnou důvěru a svobodu a vyplatilo se. Výhodou site-specific projektů je, že se pro natáčení nabízí hned několik úhlů pohledu. O to více, čím je prostor členitější. Suterén budovy s bílými kachlemi, sprchovými kouty, malými sterilními místnostmi k tomu sám vybízí.

Pomíjivá idyla

Sedm tanečníků a tanečnic v kostýmech evokujících padesátá léta je střídavě spolu, střídavě v různých uskupeních a různých lázeňských kobkách. Tančí paralelně milostné duety, jsou rozverní a koketují mezi sebou. My jako diváci pomocí kamery nakukujeme tu do jedněch, tu do druhých dveří a stáváme se svědky jejich erotických pletek. Tato lehkomyslná idylka však netrvá dlouho, což právě ono studené a nehostinné prostředí dává tušit. Střih. Svléknout šaty či alespoň jejich části a nasadit neslušivé a uniformující čepice z punčoch. Naprostý obrat v atmosféře. Ohlušující pravidelný rámus, strojené, mechanické, do úmoru se opakující pohyby. Otevřít dveře, úkrok stranou, stát, vejít, zavřít, otevřít… Jsme rázem ve vězení. To připomínají i záběry na nápisy na kachlích, které jsou vyňaty z knihy Dagmar Šimkové.

Krutost zachycená bezpečnostními kamerami

Dominantním prvkem, který určuje nádech celého filmu, je pohled skrze bezpečnostní kamery umístěné v rozích místností. Diváci jsou jako voyeuři bezpečně ukryti v pozorovací místnosti a bezmocně sledují násilí, které se v „celách“ odehrává. Je jedno, zda chvíli muž ubližuje ženě, ženy ženě, či muži muži… Jako by právě název díla Naučená bezmocnost neodkazoval k samotným aktérům, kteří se vlastně často ani příliš útokům nebrání a snaží se je jen přežít. Jako by byly adresovány právě přihlížejícím, které doba naučila pasivně sledovat dění kolem bez snahy zasáhnout a pomoci. Tento fakt zesilují i střihy ze záznamu představení s diváky v „hledišti“. Ti suplují dav čumilů u bitky a zneužívání. Napětí je zvyšováno i záběry jaksi zpoza rohu, kdy místy pohyb jen tušíme, sem tam vidíme se mihnout ruku nebo nohu. Do toho se přidávají barevná schémata a sekané přibližování záběrů.

Velmi drsné a působivé. Film dokázal ještě více prohloubit už tak dost silný zážitek z představení (http://www.tanecniaktuality.cz/vertedance-nove-a-site-specificky). Co dodat? Snad jedině, že doufáme, že toto není poslední filmové zpracování tanečního představení režisérů Cabana a Kopeckého.

Psáno z premiéry 23. dubna 2015, Velký sál, kino Lucerna.

Naučená bezmocnost

Představení
Interpretace: Veronika Knytlová, Tereza Ondrová, Martina Hajduka Lacová, Karolína Hejnová, Lotte Nouwkens, Robert Nižník, Jaro Ondruš, Petr Opavský
Režijní spolupráce: Jiří Havelka
Pohybová spolupráce: Lucia Kašiarová a Lali Ayguade Farro
Zvuk: Karel Štulo
Kostýmy: Adriana Černá
Světelný design: Katarína Ďuricová

Film
Režie: Michal Caban a Vojtěch Kopecký
Kamera: Přemek Kypta a Vojtěch Kopecký
Střih: Vojtěch Kopecký
Světelná technika: Petr Znamenáček a Vladimír Trojánek
Zvuk: Soundsquare a Jakub Čech
Produkce: Michal Caban a Karolína Hejnová