Monstera Deliciosa (Roman Horák, Robert Janč, Lukáš Houdek). Foto: David Konečný.
Nejen s touto otázkou se snaží tři postavičky v bílých podvlíkačkách vyrovnat. Inscenace balancuje na hraně křehkého a brutálního. Ukazuje klauny, kterým z cirkusového kostýmu zbyl jen červený nos, ale ani ten už není tak ostře rudý a pravidelně kulatý.
Začátek Monstera Deliciosa přináší křehký a jemný humor, působící jako nádech čerstvého vzduchu ve srovnání se záplavou vyčpělých klaunských produkcí a eskapád. Na scénu se z nebe snese umělý šlehačkový dort. Díky bílému a minimalistickému ladění (kromě dortu se první část inscenace obejde téměř bez rekvizit) se dění na scéně odehrává jako v nějakém snu či přeludu, kdesi vysoko nad pozemským světem. Klauni se v krátkých skečích různými způsoby snaží dort ukořistit sami pro sebe a předvedou řadu situací od šermování s vidličkami až po lákání dortu citlivým zpěvem. Jeden z klaunů, který je ostatními nejvíc trápen, zpívá a dort se posouvá blíž k zemi, ruší ho zbylí dva a sladkost stoupá zpátky do nedosažitelné výšky. Protagonisté nakonec vytouženou manu ukořistí a představení by mohlo klidně skončit. Zařadilo by se tak mezi řadu inscenací, které pobaví, ale nenesou s sebou zásadnější pointu. Tomu se ale Monstera Deliciosa vymyká ve své druhé části, jakkoli se nejdřív zdá zbytečná.
Klauni se vrací na scénu, ale už bez snové poetiky. Dva z nich, kteří doposud pošťuchovali chudáka nejslabšího, korunují své role tyranů i zjevem. Na hlavě mají tradiční rudé paruky s pleší uprostřed a nesou si s sebou i známý kufřík s předvídatelnými rekvizitami, barevnou pouťovou trubkou, balonky, ze kterých vytváří zvířátka, anebo neustále se zavírající rozkládací židličkou. Šikanují slabšího kolegu a nutí ho hrát na harmoniku, kdykoli ho vyzvou. Hraní mu ztěžují (kladou mu do ruky různé předměty, aby vše bylo obtížnější), až ho utrápí k smrti. Po odklizení těla se inscenace navrací do svého původního snového ladění – oběť se zpomaleně jako duch vrací s obřadně neseným dortem, do kterého boří obličej. Spojení klasické groteskní skeče v pomalém tempu s brutalitou předchozí scény tak způsobí velmi zdařilé rozuzlení a pocit zbytečnosti druhé, kýčovité části představení se rozplývá, dramaturgie do sebe zapadá.
Monstera Deliciosa není tradiční klaunské představení už jen proto, že si uvědomuje principy, kterých využívá, a záměrně je přepaluje do maxima. Pracuje s jemnými detaily, používá projekce (v určitých scénách běží v pozadí video s abstraktními motivy jakýchsi větviček či jindy rozbitého skla), kombinuje scénické prvky, kterých užívá moderní divadlo, ale nechává je v čisté až puristické podobě, a především si trefně hraje s podstatou klaunství. Využívá jeho grotesknosti, žánrově odlehčeného vtipu, ale dává mu také poetiku často tragických životů komiků, jako lidských bytostí – mužů.
Psáno z premiéry 2. listopadu 2016, Palác Akropolis.
Mime Fest – mezinárodní festival mimického divadla
31. října–4. listopadu 2016
Monstera Deliciosa
Režie: Petr Jarčevský
Hudba: Jan Šikl
Kostýmy a scéna: Marjetka Kürner Kalous
Video: Michal Kubíček
Premiéra: 2. listopadu 2016
VAŠE HODNOCENÍ
Hodnoceno 0x
Kata Zagorski
No jo, niekedy sa nepodarí. Ale zase niekedy je to komunikačne konzistentné, aj celkom adresné aj javisková istota tam…Nadčasově neuchopitelná excelence, anebo přehlédnutí diváka?