Kuře - Na volné noze (Anna Kukuczková). Foto: Michaela Škvrňáková.
Performerka, která sama sebe charakterizuje zejména žánrem pantomimy, nezapře svůj komediální talent. Již v expozici představení, kdy divák v úplné tmě „hmatá“ pouze její hlas, ve vtipné zkratce popisuje postižení umělce, který se s naprostou samozřejmostí věnuje z vnějšího pohledu dost prapodivným procedurám. Třeba zdolávání verbálních i tělesných jazykolamů.
Kuře je vysoce subjektivním, v podstatě autobiografickým vyprávěním. Na problematiku „přežívání“ na volné noze se nesnaží nahlédnout komplexně, naopak induktivně diváka navádí skrze zkušenost jednotlivce k obecným závěrům. Kouzlo představení totiž spočívá v tom, že je lidské, nesmyšlené a autentické, že z něj vyplývají plošně platné skutečnosti a etapy nejen tvůrčího života. Performerka obnažuje sinusoidu pocitů mladého člověka, který se snaží upevnit svou profesní pozici před světem i sám před sebou. Odhodlání vydat se za svým snem střídá deziluze, znovunalezený elán v nové specializaci totální vyhoření a špatně placenou nudnou práci ještě hůře placená práce snů.
Silnou stránkou představení je autorčina schopnost s lehkostí promlouvat tělem, slovem i mlčením. Příběh drží pohromadě a plyne, jako když čtenář dychtivě otáčí stránky. Zvládnout odvyprávět vlastní, v podstatě „obyčejný“ životní příběh tímto způsobem je pozoruhodné. Tempo pokulhává snad jen v části, kde Kukuczková až příliš dlouho žehrá na to, jak má jako umělkyně na volné noze přehršel práce. Nejúderněji to přitom vystihla jediná hláška: „Pracuju 16 hodin denně a nemám na nájem.“ Kolotoč e-mailů, volání, podepisování a tištění určitě není vlastní pouze performerům bez produkční. Autorka zbytečně zúžila prostor pro citlivější otázky, kterých se dotkla, jako pochybnosti o sobě samém, o svém řemesle, či nenaplněné ambice rodičů, kteří by svou dcerušku moc rádi konečně viděli v seriálu.
. Foto Michaela Škvrňáková4.jpg)
Ačkoliv autorka sama popisuje, jak se kvůli sledu zklamání distancovala od činohry, klasickou hereckou průpravu nezapře. Mimo to však vládne schopností kombinací slova a pohybových detailů vytvářet živé obrazy s minimem pomůcek. O to nepatřičněji však vypadá hromada kostýmů, které s sebou přinesla, aby každý z nich oblékla v průměru na minutu. Většinu času byla scéna velice dobře modelována světlem a tato jednoduchost by jí slušela, některé kostýmní a scénografické zásahy působily nuceně. Ostatně, Kukuczková s nonverbální průpravou dokázala „zhmotnit“ téměř jakýkoliv předmět nebo osobu bez berliček. Mrštně se měnila ze své osoby ve vřískajícího režiséra s receptem na pravdu nebo v bezelstné dítě.
Nechci však odsoudit celou kostýmní a scénografickou výbavu Kukuczkové. Povedená byla třeba metafora, kdy popisovala zklamání z činohry. Umělkyně říká, že si našla něco jiného, co pro ni „bude mít větší smysl“, a prostě natáhne přes tepláky pestrobarevné ponožky. Nosný je samozřejmě také kostým kuřete, který je na všech propagačních materiálech. Ten, i když se objevuje jen nakrátko a vlastně samoúčelně, své místo v představení rozhodně má. Pomáhá totiž podtrhnout absurditu situace, kdy Kukuczková recituje Shakespearův Sonet č. 66, na jehož konci si zdráhá vzít život nikoliv kvůli své lásce, nýbrž kvůli vodňanskému kuřeti, s nímž se dnes pojí rozličné konotace. Tato potupná role měla v autorčině životě pravděpodobně zásadní význam a divák může jen hádat, proč dala název celému představení.
Představení vyšperkované údernou sebeironií doporučuji i těm, kteří alternativním žánrům příliš neholdují. Dějová linka je totiž velice snadno uchopitelná a příběh díky autorčinu komediálnímu talentu nenudí. Divák snad odchází i lehce dojat, a to nikoliv kvůli tomu, že by Kukuczková přistupovala k vlastnímu životu pateticky, spíše díky citlivému a přirozenému pojetí vzletů a pádů tvůrčí osobnosti.
Psáno z 1. reprízy 3. prosince 2019, divadlo Kolowrat.
Kuře aneb Na volné noze
Námět, texty, hraje: Anna Kukuczková
Režijní spolupráce: Filip Nuckolls
Pohybová spolupráce a choreografie: Anton Eliáš, Markéta Jandová, Michaela Stará, Petra Macháčková
Light design: Jakub Sloup
Premiéra: 2. 12. 2019
VAŠE HODNOCENÍ
Hodnoceno 0x
Kata Zagorski
No jo, niekedy sa nepodarí. Ale zase niekedy je to komunikačne konzistentné, aj celkom adresné aj javisková istota tam…Nadčasově neuchopitelná excelence, anebo přehlédnutí diváka?