Kolečko: Ověřitelé. Foto: Štěpán Látal.
Inspirací byla Trpišovské kniha Zuzany Demlové Pohádky o kolečkách a nekonečnu, která velmi nenucenou formou vede rodiče a děti, aby spolu rozmlouvali o zdánlivě prostých otázkách, jako například: „Kde končím? Kde začínám?” nebo „Co trvá dlouho? Co trvá chvíli?”, popřípadě „Co jsem? Co chci být”? Knize dominuje grafika kruhu, v různých podobách. A tento tvar je to, co zajímá tři vědce v bílých pláštích, které potkáváme, když si se synem sedáme do hlediště divadla PONEC. Dva jsou velicí a je s nimi jedna malá vědkyně. Jako bychom se ocitli v jejich laboratoři, kde koumají o objevech. Napravo na kraji jeviště je umístěna velká kovová konstrukce, kterou obývají další aktéři představení – mistr zvuku a programování za počítačem, o patro nad ním houslistka připravená jít do hudební akce a v nejnižší části všechny ukotvuje samotná choreografka.
Pomalu se seznamujeme s tím, jak funguje tento trochu zvláštní vědecký tým. Je vidět, že jsou sehraní a každý z nich přináší vlastní energii. Jaro Ondruš jako zkušený vědec, jeho pravá ruka Michael Vodenka a pro dětského diváka nejzajímavější osůbka, Antonie Vodenková. Drobná slečna, která si ale v suverenitě nezadá se svými mužskými protějšky. Je ve svém bytí na scéně zcela přirozená a její pohyb nepostrádá dívčí půvab kombinovaný s ještě dětskou bezprostředností. Je vtipné pozorovat některé interakce mezi vědci, kdy dojde i ke tření mezi mužským a ženským přístupem, kdy vše je ztvárněno velice jednoduše a lehce. Za zvuku klasické Bachovy hudby provádějí tři performeři jednoduché sekvence pohybů, koordinují se spolu navzájem a společným tancem prozkoumávají prostor, který se pozvolna začíná měnit s použitím světel.
Tématem představení je „ověřování ověřeného“ a přesně v tom tkví půvab celé inscenace. Kolo je dokonalý tvar a nabízí nespočet možností, jak si s ním pohrát. Toho využívá výborný světelný design, kdy světlené kruhy na podlaze pronásledují vědce nebo vytváří černou díru, která se neočekávaně a trhaně přesunuje a je schopna pohltit ty, kteří v ní nechají nohu. Dětský divák je zaujat děním ve vědecké aréně a někteří nadšeně přijímají první výzvu k interakci – propojit se za ruce do kola spolu s tanečníky. Je znát, že performeři jsou zvyklí na komunikaci s diváky a jsou schopni ustát i nenadálé situace. Později si Michael Vodenka a Jaro Ondruš rozdělují diváky na dvě skupiny snažící se jedna druhou porazit silou hlasového projevu.
Zvolené taneční prostředky jsou střídmé, nijak přehnaně překombinované, čímž více podporují dětskou fantazii a nabízejí volnost interpretace, o co se asi vědci snaží. Vrcholem se zdá být sekvence, kdy vybraní dětští diváci tvoří kruh uprostřed jeviště a každý stojí na malém světelném kolečku. Ta se postupně rozpohybují a úkolem je jediné, zůstat stále na tom svém. Diváci pak sleduji bláznivý kolotoč poskakujících dětí, které hra velice baví. K jejímu zvnitřnění pak výborně napomůže to, že je posléze nahradí dospělí diváci a mají stejný úkol, nespustit z očí (a nohou) svůj zářící kruh. Děti, které před chvíli tuto činnost zažily na vlastní kůži, si najednou mohou s odstupem prohlédnout, jak pohyb vypadal dohromady v rámci celé skupiny a ve spolupráci s projekcí.
Aktéři na postranní konstrukci se občas vymění, Antonie si sedne za počítač a šéfuje zvukům, houslistka nad její hlavou improvizuje a vytváří hudební protipól jiskřivé barokní hudbě. Na konci představení dostanou ještě děti možnost vyzkoušet černou díru a útěk před ní.
Představení Kolečko: Ověřitelé šťastně kombinuje přirozené výkony protagonistů, promyšlený světelný design a celkově průzračný styl, který nechává otevřená dvířka dětské fantazii. Můžeme se něco dozvědět o optice, ale i o tom, že půvabné holčičky nemusí chodit pouze na balet, ale mohou tančit i zcela jinak. Rodinné představení Marty Trpišovské, vytvořené v rodinném týmu, je evidentně srdečním počinem. Přeji mu mnoho repríz, ať už pro veřejnost, nebo v rámci představení pro školy, v jejichž nabídce se divadlo PONEC stává velikým přeborníkem a každá základní škola by do žižkovského divadla měla na některé z jeho tanečních představení pro dětského diváka zavítat.
Psáno z reprízy 22. října v divadle PONEC.
Kolečko: Ověřitelé
Námět: Zuzana Demlová
Koncept a choreografie: Marta Trpišovská
Tvorba a interpretace: Jaroslav Ondruš, Antonie Vodenková, Michael Vodenka
Světelný design: Michael Vodenka
Hudba: J. S. Bach, An-na
Zvukový design: An-na
Kostýmy: Mariana Novotná
Koncepce projekcí: Zdeněk Durdil
Premiéra 16. dubna 2023, divadlo PONEC.
VAŠE HODNOCENÍ
Hodnoceno 0x
Kata Zagorski
No jo, niekedy sa nepodarí. Ale zase niekedy je to komunikačne konzistentné, aj celkom adresné aj javisková istota tam…Nadčasově neuchopitelná excelence, anebo přehlédnutí diváka?