Intimita Malého prince utopená v záplavě efektů

Malý princ. Foto: Irena Štěrbová.

S prvním významným tanečním zpracováním Malého prince v českém prostředí přišlo v polovině devadesátých let brněnské taneční divadlo Mimi Fortunae na hudbu Petra Klána v adaptaci a režii Slavoje Látala a choreografii Hany Smičkové-Látalové. V roce 2016 uvedla ambiciózní inscenaci s hudbou Zbyňka Matějů Laterna magika. Režisér Vladimír Morávek stavěl na činohercích a inscenaci zahltil nejrůznějšími obrazy a odkazy; Vaculíkova choreografie potažmo taneční soubor se v její složité a opulentní struktuře příliš neprosadily. Do třetice uvedla o dva roky později s libereckým baletem subtilnější taneční verzi Malého prince Margaux Thomas ve spolupráci s australským skladatelem Cyrusem Meurantem.
Plzeňské Divadlo J. K. Tyla uchopilo Exupéryho předlohu zejména jako příležitost k vystavění barvitého spektáklu, v němž prostor pro fantazii překrývá vizuální efekt. Libreto napsal ředitel divadla Martin Otava spolu se svým asistentem Michaelem Lieberzeitem. 

Zejména v první polovině se hlavní tematická linka vine kolem Letcovy cesty k naplnění snu o létání. Leporelo vzpomínek, v nichž je Malý princ nepříliš čitelně odrazem Letcovy čisté dětské duše, se proplétá s odkazy na postavy z malých planetek, které symbolizují různé, převážně sebestředné koncepty v myšlení dospělých. Režisér a libretista Otava zdůrazňuje autobiografické rysy Saint-Exupéryho, jeho leteckou vášeň, ale poněkud oslabuje niternější rovinu příběhu, rozmluvu hlavního hrdiny se sebou samým, poznání skutečných hodnot v krizové situaci ztroskotání, jež provází samota a blízkost smrti. Poslání, které mají přinášet obrazy věnované metaforickým postavám z dalekých planetek, nedoléhá. Zato nechybí poněkud „plakátovité“ akcenty aktuálních témat: odkazy na válečnou vřavu nebo ekologickou problematiku opakovaně naznačovanou projekcí přeindustrializovaného a exhalacemi zamořeného světa.

Režisér se od počátku snaží vtáhnout diváky různými způsoby do příběhu – mezi návštěvníky ve foyeru prochází Lampář (o jeho údělu v knižní předloze se ale moc nedozvíme), nad hlavami diváků v hledišti visí dvě planetky – jedna prorostlá baobaby, tedy odkaz na domov Malého prince; druhá s větrnými elektrárnami, které snad mají být ekologicky šetrným protipólem ke kouřícím komínům promítaným na prospektu scény. 
Prostor jeviště se stává přehlídkou technických efektů. Promítá se na průhlednou oponu v popředí i na zadní prospekt, případně na objekty na scéně. Velká pozornost je věnována počítačové animaci Ondřeje Brýny a, jak už to na plzeňské Nové scéně bývá, v takřka neustálém pohybu jsou segmenty podlahy členící prostor vertikálně i v jeho hloubce. S robustním využitím jevištní techniky ale jako by se vytrácela intimnost příběhu, jeho sdělení, emoční náboj. Nepomáhá tomu ani hudba Gabriely Vermelho. Její jindy výrazný a nezaměnitelný hudební projev v Malém princi nivelizuje do ambivalentního hudebního proudu vytvářejícího dojem hvězdného prostoru, v němž dostávají prostor různé konkrétní zvuky.

Taneční akci určuje a někdy limituje proměňující se plocha podlahy. Choreografie Jiřího Pokorného nabízí poměrně málo originálních tanečních míst, a i ty ve druhé půli baletu mizí. Ke sdělení myšlenky nezřídka dostává prostor mluvené, avšak ne vždy dobře vybrané slovo. Tanečníci vyprávějí spíše gesty než tancem, což platí i pro ty hlavní: Gaëtana Pirese jako Pilota, Simone Carossa jako Malého prince, Afroditu Vasilakopoulou v roli Růže nebo Mami Moloniewicz představující Lišku. Humor na chvíli probleskne při výstupu Krále v podání Richarda Ševčíka, jehož hlava se vytrčuje z hermelínového pláště obepínajícího domovskou planetku, jako by byla nasazena na pružině.
Plzeňská inscenace Malého prince nabízí vizuálně atraktivní podívanou a vděčné publikum si zřejmě najde. Podstaty Saint-Exupéryho pohádky se ale dotýká jen velmi zlehka.

Psáno z premiéry 23. března 2024, Nová scéna v Plzni.

Malý princ

Hudba: Gabriela Vermelho

Choreografie: Jiří Pokorný

Námět a režie: Martin Otava

Libreto: Michal Lieberzeit, Martin Otava

Scéna a kostýmy: Dana Haklová

Projekce: Ondřej Brýna

Technická spolupráce: Igor Staškovič

Show rigging: Tomáš Pintér - AirGym Art Company

Asistenti režie: Miroslav Hradil, Michal Lieberzeit

Asistenti choreografie: Kristýna Miškolciová, Markéta Pospíšilová, Richard Ševčík