Horses in the Sky – Když skutečně duní zem

Horses in the Sky. Foto: Eyal Hirsch

Představení začíná jasným atakem na diváka oslněného agresivními světly a dunící hudbou. Jeviště je plné tanečníků představujících spíše atletické typy. V ostrých střizích se střídají dynamické a volné pasáže, skupiny se spojují, rozpadají, využívají pohybů čelem i zády k publiku. Na tanečnících jsou patrné vnitřní soustředění, rozechvělost a maximální vyzařování energie. S tématem koňské divokosti a svobody souzní plastické dívčí sólo symbolizující osvobození. Choreograficky velmi působivé jsou momenty vycházející z jednoduchých motivů, jako jsou chůze a běh, který přechází do skoků, kdy díky nasazení tanečníků skutečně duní zem. Vzpřímené polohy těla se střídají se zaoblenými liniemi, pohyby více souvisí s podlahou, ruce a nohy se protřepávají, kopou, rozpínají. Duet doprovázený básní Horses in the Sky naplňují měkké pohyby paží připomínajících liány. Další dvojice dívek předvádí koňskou drezuru a jejich elegantní nohy hrají různé společenské hrátky.  

Be’erovo divadlo světa

Rami Be’er předkládá divákovi své vidění světa s jeho neustálými konflikty, ztišením, vzájemnou přitažlivostí obou pohlaví. Hudební a choreografické obrazy se několikrát repetují a navozují dojem stálého koloběhu dějin. Obecnými tématy jsou osamělost, katastrofa, boj o přežití mezi jednotlivcem a skupinou. Střídají se atmosféra, nálady i emoce. Dramaturgie večera však využívá nejen vážné, ale i vtipné obrazy, jako je např. mužský rituální tanec, který je plný dobré nálady a hravosti. Použité texty v hebrejštině i angličtině mluví o příslibu, koních na nebi, ale i násilí, které „přináší další násilí, a lhářích, kteří přinášejí další lži“.

Be’er vnímá představení jako jednotný celek složený z různých elementů. Proto je zároveň i spoluautorem scénografie, světelného designu a kostýmů. Hudební doprovod tvoří velice chytře namíchaná koláž velkého množství titulů. Přináší směs agresivity, bicích sól, melodických i konejšivých bluesových motivů až k zadrhávajícím pasážím a jednoduchým popěvkům.

Scéna je řešena velmi jednoduše. Celý hrací prostor zůstává volný a nejdůležitější výtvarný prvek tvoří otevřený světelný park. Reflektory jsou umístěny v pozadí, po stranách, nad jevištěm i přímo na rampě. Využívají studeného bílého, teplého žlutého či rudého světla měnícího se podle nálady a koncepce díla. Světla dovedou i velkou scénu zintimnit, když zabírají jen malý úsek jeviště. Kostýmy v tělové barvě se podobají spodnímu prádlu nebo svrškům na spaní, mužské připomínají nemocniční košilky.

Tanečníci se v představení absolutně odevzdávají. Připomínají svým výkonem archetypální pravěké lidi, kteří tančí, protože jedině takto se mohou vyjádřit. Motivace přichází zevnitř, z naladění na tělo a vnitřní rytmy. Pulzující hudba stále udržuje energii a naléhavost. I když ženská část souboru je skvělá, mužský projev mne naprosto fascinoval – robustní těla, ale maximálně plastická a výrazová.

Ansámbl Kibbutz Contemporary Dance Company se do České republiky vrátil po několika letech opět s naprosto fascinujícím pohybovým divadlem (naposledy zde hostoval v roce 2008 v rámci festivalu Tanec Praha). Není tedy divu, že brněnské publikum ocenilo izraelské hosty ovacemi vestoje.  

Psáno z představení 17. května 2017, Janáčkovo divadlo.    

Horses in the Sky
Choreografie, scéna a světelný design: Rami Be’er
Kostýmy: Rami Be’er a Lilach Hatzbani
Zvuk: Rami Be’er a Alex Claude
Baletní mistryně: Nitza Gombo