Cube – Tanec s objektem jako podobenství o životě

Cube. Foto: Karolína Šnajdrová.

Autor Aneta Krejčík Plšková

S námětem Cube přišla Kristýna Kužvartová, která se podílela rovněž na scénografii spolu s Michalem Nachtigalem, který zároveň vytvořil hudbu. O light design se postaral Michal HóR Horáček. Tma a zima vítaly nadšence tanečního umění v prostorách městské čtvrti Ďáblice. Po menším občerstvení v kavárně, kde si diváci mohli zakoupit vstupenku, se všichni přemístili do opuštěné místnosti plné kouře. Efekt napětí nabýval na intenzitě, načež se setmělo a před publikem se objevila kostka, pod níž se klepala mladá umělkyně Eliška Benešová v šedivém, stříbřitém bolerku a legínách, s kostkou v identické barvě. Náhle jako by se scéna změnila na obraz šedé, ponuré, obyčejné reality. Tanečnice se třesavými pohyby pokoušela krychli zvednout, metaforicky dokazovala její tíhu. Objekt následně vyzvedla na svá ramena a z určitých úhlů se zdálo, že trojrozměrné těleso má místo své hlavy.

Eliška Benešová se pohybovala s předmětem po černém baletizolu čím dál plynuleji. Tento kontinuální vývoj vyvolával dojem snahy udržet rovnováhu a stabilitu. K tísnivé atmosféře přispívaly dunivé zvuky i blikající žárovky. Ve výrazu tanečnice se zračilo zděšení a vyčerpání. Šlo o neustálý souboj těla s tělesem znázorňujícím životní zápas individuality s jistotami a řádem. Jak je uvedeno v samotné anotaci díla: „Krychle, coby představa lidských konstruktů, dávající nám svou jasností pocit bezpečí.“ Autoři tímto chtěli poukázat na lidskou potřebu pocitu jistoty a bezpečí, která má své hranice a je svým způsobem nebezpečná svou omezeností.

V druhé polovině performance nastal zlom, kdy měla Benešová kostku více pod kontrolou. Tanečnice za zvuků úderů prudce házela krychlí, dunivé ozvěny se střídaly s ráznými pohyby a dramatický výjev tímto vrcholil. Ve výstupu se zračilo odhodlání a rovněž úsilí vymanit se z kruhu jistot. Benešová začala svižně roztáčet krychli na podlaze. Pravidelný šestistěn balancoval na jedné z hran ve velmi rychlém tempu, což navozovalo optickou iluzi neostrých linií a okrajů objektu měnícího se při rotaci ve tvar koule. Krychle představující řád a dokonalost ztratila pevně dané hranice. Do uší diváků se poté linula spousta lidských hlasů, které šuměly a vzbuzovaly dojem chaotických a nahodilých myšlenek, lidských obav, strachů a stínů. V gestech umělkyně se odehrávala snaha je zahnat. Závěrečné pohyby a světelné efekty pak vyznívaly velmi nadějně, díky osvobození člověka od objektu.

Cube je dílo, které ve vás zanechá intenzivní zážitek a předčí vaše očekávání. Střídají se v něm emoce od naprosté bezradnosti a stísněnosti s pocity bojovnosti a naděje. Jde o zamyšlení a poukázání na život člověka lpícího na svých jistotách. V performanci pozorujeme, jak je nesmírně složité se svých konstruktů vzdát, neuzavírat se do ulity, neuzavírat se do krychle svých jistot a myšlenek. Nelpět, nechat průběh určitým záležitostem a jít vstříc novým impulsům.

Psáno z reprízy dne 8. října 2021, Úl, Praha.

Cube
Choreografie, performance: Eliška Benešová
Námět, scénografie: Kristýna Kužvartová
Hudba, scénografie: Michal Nachtigal
Light design: Michal HóR Horáček
Premiéra: 18.9.2021, Pragovka Gallery, Praha