Choas srdce. Foto: Divadlo na Orlí.
Novou inscenaci Chaos srdce spolu s americko-francouzským klaunem, akrobatem a režisérem Danielem Gulkem nastudovali posluchači třetího ročníku, jejichž charakterové klaunské postavy vznikaly na workshopu už o rok dříve. Tématem společné tvorby se staly intimita a prožívání emocí.
Gulko, snad kvůli jakémusi ucelení představení či vnitřní ambice, zvolil zastřešení jednotlivých výstupů jedním příběhem – Shakespearovým Romeem a Julií. To přineslo sice nové možnosti hry se situacemi, jako vypořádání se s hlavními hrdiny skrze jmenovky (hojně využívaný prvek středověkého divadla), které ozřejmují i známou Juliinu otázku: „Proč jsi Romeo?“, nebo třeba zatoulání Hamleta do jiného příběhu. Ten se svého bloudění vzdává až v závěru, když narazí na známou shakespearovskou situaci hromadného umírání, k němuž se rád připojí.
Propojit komické výstupy na témata lidských vztahů – někdy doslova znázorněných provazem svazujícím milence k sobě, který nelogicky rozstřihává právě Julie – s proslulou tragédií se nicméně příliš nepodařilo. Shakespearovské drama obtížilo lehké hříčky o vypořádání se s klasicky rozvrženým dějem, které se v průběhu vyvíjí, což aktuální klauniádě nesvědčí. Vzniká zde mnoho zacyklených obrazů, které předávají opakovaně stejné informace, a přestože pokaždé používají novou formu výstupů, divák se ztrácí v prázdném sdělení.
Individuální skeče na variace setkání dvou lidí či společného života by neztratily hodnotu bez oněch známých postav. Naopak bez nich by divák dostal více příležitostí vnímat, o čem daná situace vypovídá, a nemusel by myslet na to, jak zapadá – či nezapadá – do inscenace.
Podobně odlehčit by se dala i scéna zahlcená spoustou krabic s minimálním využitím. Vzniká dojem chaosu, jenž převládá v hromadných výstupech, které snad slouží jako jakési předěly. Vyprázdněním jeviště by vznikl prostor, který by právě posluchači ateliéru fyzického divadla mohli využívat k fyzické akci, v představení nepochopitelně minimalizované. Pracovat s pohybovým talentem mladých herců se doslova nabízí. Navíc, pokud je ke spolupráci vyzván tak zkušený a kvalitní hudebník jako Pavel Fajt, který pohybové a fyzické scény dokáže hudebně povznést. Hudební vstupy dodaly představení spád i energii, vyspělý zvukový doprovod mohl zde dostat větší úlohu.
Inscenaci by jistě slušelo uvedení v méně konvenčním prostoru, jako je třeba ulice, kde by jejich skeče a vtípky mohly bavit kolemjdoucí. Snaha skloubit klauniádu a velké drama je pro studenty příliš velkým soustem.
Psáno z představení 29. března 2016, Divadlo na Orlí, Brno.
Chaos srdce
Režie: Daniel Gulko
Pedagogické vedení a koordinace projektu: Pierre Nadaud
Hudba: Pavel Fajt
Light design: Vladimír Burian
Kostýmy a scénografie: Stanislav Cibulka a Anna Kloudová
VAŠE HODNOCENÍ
Hodnoceno 0x
Kata Zagorski
No jo, niekedy sa nepodarí. Ale zase niekedy je to komunikačne konzistentné, aj celkom adresné aj javisková istota tam…Nadčasově neuchopitelná excelence, anebo přehlédnutí diváka?