Bezpečný prostor, svoboda sdílení a blízkost. Těmito slovy by se dala definovat atmosféra, kterou se ve své nové inscenaci snažil vytvořit ryze ženský tvůrčí tým, v němž se sešly tanečnice a choreografka Jana Ryšlavá, psychiatrička a terapeutka Iveta Koblic Zedková a hudebnice a skladatelka Marcela Kučová. Univerzální lidskou emoci, jakou je strach, se v rámci formátu zhruba hodinové performance lecture rozhodly spolu s přítomnými diváky „osahat“ ze všech stran, za pomoci všech smyslů a síly sdílené zkušenosti, která všechny zúčastněné ukotvila pevněji v přítomném okamžiku.
Hrací prostor ohraničený židlemi rozestavěnými přímo na jevišti Studia G byl již od začátku otevřeným polem, ve kterém se hranice mezi interpretkami a diváky plynule proměňovala, někdy až zcela stírala. Vše probíhalo ve vzájemné bezprostřední blízkosti, která už sama o sobě mohla vyžadovat překonání komfortní zóny, nebo dokonce obav. Jen málokdo z nás je pravidelně vystavován situacím, kdy se ocitne na tak malé ploše s neznámými lidmi, a pokud ano, není samozřejmé s nimi navazovat bližší kontakt nebo se odvážit k interakci. K prolomení zábran v tomto případě výrazně pomohlo použití malých „úkolů“ a nejrůznějších předmětů, se kterými se dalo fyzicky manipulovat a zkoušet jejich kvalitu, takže abstraktní pojmy nabraly konkrétní fyzické obrysy.
Bod obratu ale zcela zjevně necílil na vyvolávání nepříjemných pocitů, ačkoli se jim při objevování neznáma občas nevyhneme. Cesta vedla skrze definování a pochopení strachu a zjišťování, co může ležet „na druhé straně“. Vždyť ne nadarmo se říká, že právě strach ze strachu bývá ten nejhorší. Zdálo se, že autorky jsou si dobře vědomy toho, jak respektující a přijímající prostředí je třeba nabídnout, aby se kdokoli byl schopen otevřít zkoumání sebe sama a vnímat strach i jinak než jako prvoplánově negativní prožitek. A že jsou si vědomy také toho, jak citlivé oblasti lidské psychiky se dotýkají.
Od počátečního lehkého odstupu a opatrnosti až ke společnému tvoření a objevování musela skupina ujít neviditelnou cestu vzájemného poznání. Performerky přicházely s nejrůznějšími podněty, neviditelnými pozvánkami k práci se strachem a jeho podstatou i potenciálem – záleželo na každém, zda je přijme a do jaké míry se zapojí. Díky odlišnému profesnímu zaměření každé ze tří žen měly tyto impulzy různou podobu – od všeobjímajícího hudebního doprovodu Marcely Kučové (která vstupovala do dění i s živou hudbou) přes vědecký a terapeutický základ opírající se o zkušenosti Ivety Zedkové až po pohybový materiál, který pomáhala tvořit Jana Ryšlavá. Zvuková, vizuální složka i informační složka ale nefungovaly odděleně, spíše se organicky prolínaly a doplňovaly – například do pohybu se zapojovaly všechny tři interpretky, stejně jako mluvené slovo a ona „přednášková“ část nebyly doménou jen jedné z nich.
Nepochybuji, že Bod obratu mohl na někoho působit terapeuticky. Ostatně, s některými postupy a technikami, které se v této performativní přednášce objevují (samozřejmě v přizpůsobené podobě), se setkáme v individuální nebo skupinové psychoterapii. I díky rostoucímu povědomí o duševním zdraví a projektům, které se jim věnují, nebude řada z nich neznámá ani pro laické publikum. V rámci pouhé hodiny je ale skoro nemožné jít do hloubky, a proto vnímám tuto inscenaci jako jakýsi ukazatel na cestě k životu, který není paralyzován strachem, a jako mírné popostrčení nebo otevření obzorů v dané problematice.
Bod obratu spíše než samotným tématem zaujme zpracováním, kombinací žánrů a osobitým vkladem každé ze členek tvůrčího týmu. Plyne klidně, bez ostrých vytržení, a silné momenty nechává přicházet v závislosti na individuálním procesu (sebe)poznávání. A stejně jako některé z předchozích inscenací MOVE Ostrava otvírá cestu k intenzivnějšímu kontaktu s divákem, kterému nabízí neopakovatelný, chtělo by se říct až personalizovaný, zážitek.
Psáno z představení konaného 25. dubna 2023 ve Studiu G, Ostrava.
Bod obratu
Koncept: Marcela Kučová, Jana Ryšlavá, Iveta Koblic Zedková
Hrají: Marcela Kučová, Jana Ryšlavá, Iveta Koblic Zedková
Hudba: Marcela Kučová
VAŠE HODNOCENÍ
Hodnoceno 0x
Kata Zagorski
No jo, niekedy sa nepodarí. Ale zase niekedy je to komunikačne konzistentné, aj celkom adresné aj javisková istota tam…Nadčasově neuchopitelná excelence, anebo přehlédnutí diváka?